Je až s podivem, že do města významu Chicaga natrvalo zavítaly americké formule až na konci dvacátého století. Přesněji řečeno, formule v Chicagu závodily již na začátku století dvacátého. Série pořádaná AAA odjela v roce 1914 a 1915 po jednom závodu na mílovém prašném oválu v Galesburgu a v letech 1915 až 1918 se na dvoumílovém oválu s prkenným povrchem v Maywoodu odjelo čtrnáct různě dlouhých závodů. Hned ten první v roce 1915 měřil 500 mil a vyhrál jej Dario Resta (stejně jako další tři závody v Maywoodu). Resta byl vítězem jediné pětistovky v Indianapolis, která nebyla vypsána na 500 mil. V roce 1916 byl kvůli první světové válce závod vypsán jen na 300 mil. Resta postoupil z druhého místa, které obsadil v roce 1915, na stupínek nejvyšší. Bohužel tento britský závodník italského původu zahynul v roce 1924 při pokusu překonat rychlostní rekord.

V roce 1917 se v Maywoodu závodilo šestkrát, v následujícím roce čtyřikrát. Jezdcům italského původu se v Maywoodu docela dařilo, neboť Restova čtyři vítězství vyrovnal další rodilý Ital, Ralph DePalma. Právě DePalma porazil v roce 1915 Restu v Indianapolis. V roce 1918 ovládl DePalma tři ze čtyř závodů. Jen Louis Chevrolet jej dokázal porazit. Závody v Maywoodu byly vypisovány na 10 až 300 mil. Bohužel s koncem první světové války se ukázala potřeba jiných zařízení, než byla závodní trať a okruh musel ustoupit nemocnici pro válečné veterány.

2001, IndyCar poprvé na Chicagoland Speedway

Snahu přivést rychlé vozy zpět do „nafoukaného města“, jak se Chicagu přezdívá, začaly v polovině 90. let vyvíjet dvě skupiny. Ta první se utvořila v roce 1995 z principála NASCARu Billa France, ředitele Indianapolis Motor Speedway Tonyho George a velkého mecenáše závodění Johna Menarda. V druhé skupině hrál nezanedbatelnou roli majitel závodní stáje Chip Ganassi.

První skupinu trápily problémy s hledáním vhodného pozemku. Nejprve měla trať stát 70 mil západně od Chicaga ve farmářské oblasti Plano. Plán vybudovat v Planu závodní trať si získal podporu starosty i většiny místních, ale legislativní záležitosti znemožnily převod pozemků. John Menard musel svůj zájem přesunout zpátky ke svému podnikání a projekt opustil.

2001 v CART, Tony Kanaan vede pole na Chicago Motor Speedway 

Na kraji Chicaga v městečku Cicero, nedaleko české čtvrti Berwyn, mezitím v roce 1997 slavnostně zahájili Charles Bidwell a Chip Ganassi výstavbu mílové trati s nízkým klopením po vzoru oválů v Milwaukee a Loudonu. Kdyby neměl pevný povrch, byl by ovál k nerozeznání od oválu, který současně s ním vznikl vedle. Ten byl určen pro koňské dostihy. Bidwellova a Ganassiho trať stála 70 milionů, tribuny pojaly 67 000 diváků. Pro náročnější diváky nabídly tribuny 42 luxusních skyboxů. Společně s mílovým oválem v Doveru bylo Chicago Motor Speedway at Sportsman´s Park jediným závodištěm, kde se konaly jak automobilové závody, tak koňské dostihy.

První skupině vytrhnul trn z paty majitel stejnojmenné závodní stáje Dale Coyne, který právě vyjednal s městem Joliet podporu při stavbě dragsterové dráhy a nezpevněného oválu poblíž slavné Route 66. Coyne sjednal zastupitelům města Joliet a zástupcům Billa France a Tonyho George schůzku (jejichž spojení pro výstavbu tratě v oblasti Chicaga se nazývalo Motorsports Alliance). George a France měli v ruce několik trumfů. Mohli zastupitelům přislíbit závody Indy Racing League a hlavně závody stále populárnějšího NASCARu. Úspěch Coynova závodiště Route 66 Raceway a studie, která předpokládala 300 milionovou finanční injekci pro region okolo Joliete, 3 400 nových pracovních míst a 100 milionů dolarů na platech pro místní obyvatele zaměstnané na stavbě a provozu tratě byly silné argumenty. Coyne se vzdal své pozice v Route 66 Raceway a přidal se k Franceovi a Georgovi jako partner při výstavbě okruhu. Konečně v srpnu 1999 začala výstavba na 930 akrech půdy. Náklady se vyšplhaly na 130 milionů dolarů.

Srovnání vozů - IRL "stará" Dallara v pozadí (Meira), Panoz G-Force vpředu (Giaffone)

Ale v Ciceru již v srpnu 1999 odstartovala první Target Grand Prix of Chicago. Na domácí trati udělal radost Ganassimu prvním místem Juan Pablo Montoya. Nad CARTem se ovšem začaly stahovat černé mraky. Konec roku 2001 neznamenal jen ztrátu týmu Rogera Penskeho, ale také Target se rozhodl ukončit podporu závodu v Chicagu. Bez podpory obchodního řetězce přežil závod pouhý rok. Vzhledem k tomu, kdo stavěl vedle, neměla Chicago Motor Speedway šanci získat závod prestižnější série, než NASACR Craftsman Truck. I když Ganassiho stáj přeběhla do Indy Racing League, pro Chicago Motor Speedway v kalendáři Indy Racing League místo nebylo. Bez prestižních sérií málokterá trať přežije, zvlášť pokud má nedaleko silnou konkurenci a v roce 2003 potkal závodiště smutný osud uzavření. Za pouhých 18 milionů dolarů koupilo trať město. V roce 2005 byly strženy tribuny a započala přestavba tratě na místo konání open-air festivalů.

A 2002 Reynard 02i, Dario Franchitti v posledním závodě CART v Chicagu 

V roce 2001 otevřeli slavnostně Bill France a Tony George jeden a půl mílový ovál ve tvaru písmene D. První závod Indy Racing League vyhrál Jaques Lazier a radost jistě udělal svému šéfovi, jednomu z tvůrců myšlenky vybudovat Chicagoland Speedway, Johnu Menardovi. Ještě v následujícím roce se závodilo souběžně v Ciceru a Joliet, od roku 2003 měla, nyní již IndyCar Series, na závod v Chicagu monopol. Chicagoland Speedway se stala známá a populární těsnými finiši. Jen 0,0024 sekundy zajistilo vítězství Samu Hornishovi Jr., před Alem Unserem Jr. v roce 2002. V roce 2003 kamera rozhodovala dokonce o výsledku celých stupňů vítězů, když Sam Hornish Jr. porazil o méně než setinu sekundy Scotta Dixona a Bryana Hertu. V roce 2005 diváci zažili drama. Ryan Briscoe v Ganassiho voze těžce havaroval. Nehoda dala vzpomenout na podobně hrůzostrašné okamžiky Kennyho Bräcka a Daveyho Hamiltona ze závodů v Texasu. Na rozdíl od Bräcka a Hamiltona se ale Briscoe dokázal do IndyCar naplno vrátit. Příjemnější drama jsme si užili v posledních dvou letech. To se v Chicagu rozhodovalo o titulu šampiona. V roce 2007 si již Scott Dixon jel pro mistrovský titul, ale v posledním kole mu došlo palivo a z vítězství závodě a v šampionátu se radoval Dario Franchitti. Loni nastupoval do závodu s teoretickou šancí na vítězství v mistrovství Helio Castroneves. Sice Castroneves po startu z posledního místa dokázal závod vyhrát, avšak Dixon si tentokrát mistrovský titul vzít nenechal. Castroneves alespoň poprvé zapsal jméno stáje Rogera Penskeho na listinu vítězů. Rok 2007 byl významný ještě závodem juniorské IndyLights. Rozdíl mezi prvním Gomezem a druhým Lloydem se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů jako nejtěsnější finiš v automobilovém sportu (0,0005 sekundy, 76 milimetrů).

Letos se můžeme „těšit“ na závod pod umělým osvětlením. Zajímavá atmosféra nočního závodu má ovšem svou stinnou stránku, start závodu je naplánován na nedělní čtvrtou hodinu ranní našeho času. Ryan Briscoe má v rukou vedení v šampionátu, které si Franchitti, Briscoe a Dixon přehazují jako horkou bramboru. Všichni tři mají na Chicago dobré i špatné vzpomínky. Po hrozivé nehodě v roce 2005 se loni Briscoe vrátil do Chicaga třetím místem v závodě. Dixon může vzpomínat na hořký rok 2007 a sladkou oslavu titulu v roce minulém. Franchitti může vzpomínat na oslavu titulu v roce 2007 nebo také na to, jak se o rok dříve na závod díval akorát v televizi, když se v předešlém závodě zranil. Už jen velmi teoretickou šanci na triumf má ještě Helio Castroneves.

Loňský závod, podobné zbarvení bude mít Kanaan i letos 

Franchitti nasadí do boje nové černožluté zbarvení sponzora LifeLock. Jeho vůz bude na první pohled velmi připomínat monopost Sarah Fisher, která sice v Chicagu nastoupí v obvyklém zbarvení Dollar General, ale v Homesteadu pojede v růžovém voze propagujícím boj s rakovinou prsu. Stejně jako loni nasadí Kanaan oranžovobílé schéma. Marco Andretti se vrátí k modročervenobílému zbarvení sponzora Meijer. Raphael Matos bude tentokrát místo mariňáků propagovat americké letectvo. Ke stáji Team 3G se vrátí Jaques Lazier. Dreyer & Reinbold Racing nasadí tři vozy. Tomas Scheckter jistě bude vítaným oživením. Prozatím zůstává u týmu Newman/Haas/Lanigan Oriol Servia, který tak s touto stájí bude poprvé startovat na oválu. K uvažované výměně za Alexe Lloyda zatím nedošlo.

Chicagoland Speedway
Délka trati: 1,5 míle (2,412 km)
Délka závodu: 200 kol, 300 mil
Loňský vítěz: Helio Castroneves
Loňské pole position: Ryan Briscoe
Rekord okruhu: 0:00:24.422 - Buddy Rice, Cheever Racing, 2002

Časový harmonogram (SELČ)
Pátek – 28. srpna
16:00 – 17:30 – 1. trénink
20:30 – 22:00 – kvalifikace
23:30 – 00:00 – 2. trénink
Neděle – 29. srpna
4:00 – start závodu Peak Antifreeze and Motor Oil Indy 300