Od Sébastiena Bourdaise se v Superleague Formula hodně očekávalo. Ani ne tak proto, že do šampionátu, kde je nejdůležitějším prvkem příslušnost k fotbalovému klubu, přestoupil z Formule 1, ale hlavně proto, že se starším bratříčkem vozu Panoz DP09 používaném v Superleague Formula, jezdil, a hlavně vítězil, při poslední sezóně své americké štace v ChampCars.

A Bourdais nezklamal! Hned při svém prvním závodním víkendu v Superleague Formula vyhrál závěrečný finálový rozstřel (o formátu šampionátu se zmíníme později) a svému týmu a mateřskému fotbalovému klubu vyhrál finanční prémii 100 000 Euro. V prvním závodě na portugalském Estorilu dojel Bourdais jedenáctý. V druhém závodě se díky druhému místu poprvé podíval na stupně vítězů. V závěrečném finálovém sprintu postoupil na stupínek nejvyšší.

Přestože si o šampionátu fotbalových týmů můžeme myslet cokoliv, nelze autorům popřít invenci, se kterou vymýšleli formát závodního víkendu. Stejně jako loni se jezdci sejdou při šesti závodních víkendech. Sice v původních plánech bylo pro letošní ročník 9 závodů, z toho jeden mimo Evropu, ale všudypřítomná ekonomická krize expanzi zpomalila. Na rozdíl od debutové sezóny vypadl z kalendáře víkend na německém Nürburgringu, místo něj si v kalendáři našel místo závod ve francouzském Magny-Cours. Závody v Itálii a Španělsku změnily místo konání. Místo Vallelungy se italský podnik pojede na Monze. Ve Španělsku se podnik přesunul z Jerezu do Jaramy. Závody na birtském Donington Parku, portugalském Estorilu a belgickém Zolderu v kalendáři zůstaly.

Tréninky a kvalifikace

Závodní víkend začíná v sobotu dvěma 45 minutovými volnými tréninky. Nováčci mají k dispozici další hodinu na trénování. Pak přichází na řadu kvalifikace, která je sama o sobě velmi zajímavá a atraktivní. Jezdecké pole je nalosováno do dvou devítičlenných skupin. Z obou skupin postupují čtyři nejrychlejší kluby. Nepostupových deset si rozdělí zbylá místa na startovním roštu. Devátá pozice a ostatní lichá místa na roštu připadnou pátému a dalším týmům ze skupiny s absolutně nejrychlejším týmem. Desátá pozice a sudá místa na startu dostanou týmy z druhé skupiny.

Postupující týmy se utkají ve vyřazovací části kvalifikace vždy jeden proti jednomu na jedno měřené letmé kolo. Osmý bude do první závodu startovat poražený z duelu nejrychlejšího týmu z rychlejší skupiny a nejpomalejšího postupujícího týmu z pomalejší skupiny. Sedmý startuje poražený z dvojice nejrychlejší z pomalé skupiny a nejpomalejší postupující z rychlé skupiny. Ve třetím čtvrtfinále se o šesté místo na startu utkají druhý nejrychlejší z rychlé skupiny a třetí nejrychlejší z pomalé skupiny. Čtvrté čtvrtfinále určí pátého na startovním roštu ve vzájemném souboji druhého nejrychlejšího z pomalé skupiny a třetího nejrychlejšího z rychlé skupiny.

Semifinálové bitvy na jedno letmé kolo určí postavení ve druhé řadě. Čtvrtý startuje poražený z dvojice vítěz prvního čtvrtfinále a vítěz čtvrtého čtvrtfinále. Třetí místo připadne poraženému ze souboje vítěze druhého s vítězem třetího čtvrtfinále.

Finálová bitva obou úspěšných semifinalistů určí postavení v první řadě startovního roštu. Jako v ostatních částech vyřazovací části i ve finále rozhoduje jedno letmé kolo! Během celé kvalifikace není dovoleno přezouvat pneumatiky a tankovat.

Závod, bodování a odměny

Kvalifikace určuje postavení na startu prvního závodu. Pořadí druhého závodu určí výsledky toho prvního. Jezdci startují v obraceném gardu. Teoreticky tak jezdec, který havaruje v první zatáčce prvního závodu, odstartuje do toho druhého z pole position. Oba závody trvají 45 minut.

Vítěz za každý závod bere 50 bodů, ostatní jezdci sestupně 45-40-36-32-29-26-23-20-18-16-14-12-10-8-7-6-5-4-3-2-1 bodů. Současné pole se skládá z osmnácti vozů. Bodování je připraveno pro 22 vozů. Jezdec získá body, pokud do závodu odstartuje, i když jej nedokončí. Do závodů se startuje letmo.

Během každého ze závodů je povinná jedna zastávka v boxech. Pilot musí k mechanikům zajet někdy mezi osmým a dvacátým kolem.

Ve čtyřech z letošních šesti podniků (tedy všude kromě Zolderu a Monzy) ihned po skončení druhého závodu nastoupí šest klubů v daném víkendu bodově nejúspěšnějších k superfinále. V prvních závodech postupovaly do superfinále tři nejúspěšnější týmy z každého závodu, od závodu na Estorilu to je šest bodově nejúspěšnějších týmů. Do závěrečného finálového závodu na pět kol se startuje ze startovního roštu, tedy nikoliv letmo jako do předešlých závodů.

Za umístění v superfinále nezískávají týmy žádné body, ale postavení v superfinále rozhoduje o výši finanční prémie, kterou si mezi sebou týmy rozdělí. Rozdíly to jsou skutečně markantní. Nejúspěšnější tým víkendu (= vítěz superfinále nebo bodově nejúspěšnější tým u víkendů, kde se superfinále nekoná), bere 100 000 Euro. Druhý tým dostane 75 000 Euro, třetí tým 40 000 Euro, čtvrtý až sedmý tým si připíše na účet 10 000 Euro, osmý 7 000 Euro, devátý 6 000 Euro. Týmy na desátém až šestnáctém místě berou 5 000 euro každý. Sedmnáctý tým dostane 4 000 Euro. Peníze dostanou i týmy na osmnáctém až dvacátém místě. Ty si připíší po 3 000 Euro.

Finanční odměnu dostane i vítěz pole position (5 000 Euro) a první tři týmy v obou závodech (vítěz 3 000 Euro, druhý 2 000 Euro, třetí 1 000 Euro). Maximálně tak stáj za víkend může vydělat 111 000 Euro.