Stáj bývalého belgického závodníka Erica Bachelarta si vždycky zakládala na tom dávat příležitost mladým jezdcům. Plnila v ChampCar de facto stejnou roli, jako tým Dale Coyne Racing, za který sám Bachelart, v roce 1991 vyhrál juniorskou sérii Indy Lights, na počátku 90. let startoval v CART.

Bachelart založil svůj tým v roce 1997 právě v Indy Lights a zůstal této juniorce věrný až do jejího zániku v roce 2001. Tým začal s Francouzem Christophem Tinseauem, ale pro další sezónu jej nahradil Brazilec Felipe Giaffone. Ten u Bachelarta zůstal následující tři sezóny. V roce 2001 se dostal do IndyCar k týmu Mo Nunn Racing, prošel ještě stájemi Dreyer & Reinbold Racing a Foyt Enterprises, připsal si 61 startů v IndyCar a jedno vítězství. Po většinu sezón v Indy Lights nasazoval tým dva vozy.

Bachelart zůstal v Indy Lights až do jejich zániku v roce 2001, přesně 10 let po tom, co je vyhrál. Když stáj přemýšlela, kam se přesunout, přišla nabídka obchodníka Mikea Lanigana. Tým se s ním spojil, převzal nový název Mi-Jack Conquest Racing a přesunul se z Indy Lights (pořádané CARTem) do IRL. Nasadil vůz pro Francouze Laurenta Rédona. Rédon si nevedl vůbec špatně, hned ve svém pátém závodě v IndyCar se dokonce dostal na stupně vítězů. Celkově mu patřilo desáté místo a ocenění pro nejlepšího nováčka.

Zatímco týmy hromadně přecházely z CART do IRL (od roku 2003 IndyCar), vydali se Bachelart s Laniganem opačným směrem a v roce 2003, v poslední sezóně CART, nasadili vůz pro brazilského nováčka Maria Haberfelda. Tým úzce spolupracoval a sdílel informace se stájí Emersona Fittipaldiho Fittipaldi-Dingman Racing, za kterou závodil budoucí pilot Formule 1 Portugalec Tiago Monteiro.

Na konci roku 2003 zažil Conquest racing bankrot druhé série během tří let, ale CART ze scény nezmizela zcela jako původní Indy Lights, ale pokračovala pod názvem ChampCar World Series. Conquest nasadil dva vozy – pro bývalého pilota Formule 1 Justina Wilsona a pro nejstaršího z rodu Speraficů Alexe Sperafica, ale toho v průběhu roku nahradil Nelson Philippe propuštěný od Rocketsports Racing.

Wilson byl ale pro Conquest až příliš dobrý a našel si místo u RuSPORTu. U Conquestu jej nahradil Kanaďan Andrew Ranger, tou dobou osmnáctiletý a utvořil se stejně starým Philippem nejmladší závodní tandem v historii série. Ranger si nevedl špatně, pohyboval se uvnitř nebo na rozhraní první desítky a ve svém druhém závodě v ChampCar v mexickém Monterey dovezl vůz Conquestu na druhém místě!

Za lepším ale odešel Philippe, kterého si vytáhl Kieth Wiggins do CTE-HVM Racing. Francouz se mu za to na konci sezóny odvděčí dvěma třetími místy, jedním vítězstvím a celkově 4. místem za Bourdaisem, Wilsonem a Allmendingerem. U Conquestu jej nahradil vítěz ChampCar Atlantic Charles Zwolsman z Nizozemska. V roce 2006 se také Conquest vrátil do juniorských sérií, nasadil dva vozy do ChampCar Atlantics, jeden pro Grahama Rahala a druhý pro Ala Unsera III, který nahradil Brita Ryana Lewise. Rahal v Atlantics pětkrát vyhrál a v konečném pořadí mu patřilo druhé místo. Už ne tak skvěle si vedli jezdci v ChampCar, tam největším úspěchem bylo Rangerovo páté místo v Surfers Paradise.
 

 Mario Romancini, #34 Conquest Racing

Rok 2007 byl pro Conquest jedním z nejhorších. Sezónu začali s jedním vozem pilotovaným Novozélanďanem Mattem Hallidayem, který pro Conquest závodil v roce 2001 v Indy Lights, ale Halliday byl po třech závodech vyhozen a nahrazen Bachelartovým krajanem Janem Heylenem, který odjel předchozí sezónu u Coyna. Heylen vydržel v týmu do závodu v nizozemském Assenu, tam vyrovnal Rangerovo druhé místo ze sezóny 2005, ale následně jej nahradil Nelson Philippe, který přišel na to, že ve Formuli 1 na něj nejsou tak zvědaví, jak doufal, když po předchozí sezóně opouštěl ChampCar. V ChampCar Atlantic nenavázali na úspěchy Grahama Rahala, o něhož projevila zájem stáj Newman/Haas. Za Conquest startovali Američan Matt Lee a Ital Giacomo Ricci. Že vám je to jméno povědomé? Ricci se pokouší od roku 2008 prosadit v GP2 a teď figuruje na druhém místě v asijské sérii.

Nelson Philippe měl za Conquest závodit v ChampCar i v roce 2008, společně s nováčkem Franckem Pererou, jenže monoposty Panoz poháněné turbomotory Cosworth už nikdy nevyjely. Série se spojila s IndyCar a Conquest Racing, nyní již pod starým názvem a bez Mikea Lanigana, ten se v roce 2007 stal podílníkem u Newman/Haas Racing (a dostal své jméno i do názvu týmu), se vrátil tam, kde začal v roce 2002 závodit mimo juniorské série. Philippeho nahradil Enrique Bernoldi. Bohužel po třech závodech nahradil Francouze Pereru další Brazilec Jaime Camara. Perera přišel o sponzory a brazilská společnost Sangari chtěla ve druhém voze Brazilce. Sezóna nezačala pro stáj špatně. V St. Petersburgu přivezl Bernoldi páté místo, v Long Beach, kde startovaly jen týmy z ChampCar, byl dokonce čtvrtý. Ale týmu se během sezóny dařit přestalo, Bernoldi se cítil v týmu stále hůř a hůř a nakonec byl částečně vinou zranění a částečně kvůli sporům s Bachelartem nahrazen na poslední tři závody Alexem Taglianim. Tagliani v Surfers Paradise přivezl vůz znovu na čtvrtém místě, bohužel v exhibičním a nebodovaném závodě.

Loni Conquest ztratil brazilské sponzory a Taglianiho mohl nasadit jen do vybraných závodů. Startoval v St. Petersburgu, Long Beach, Indianapolis, Texasu a při kanadských závodech v Torontu a Edmontonu. V Torontu dokonce Tagliani vedl a měl šanci na vítězství, ale bohužel v nevhodnou dobu pro něj přišla žlutá fáze. V Indianapolis chtěl tým nasadit dva vozy a šanci dostal Bruno Junqueira. Kvalifikoval svůj vůz do závodu, jenže to samé se nepovedlo Taglianimu, kterého na poslední chvíli ze startovního roštu vyšoupl Ryan Hunter-Reay. Takže Tagliani poslal Junqueiru na tribunu a převzal jeho vůz. Po několikáté se vrátil k týmu Nelson Phillipe, ale než stihnul start v Sonomě a Homesteadu, tak se při tréninku v Sonomě roztočil, narazil do něj Will Power a pro oba sezóna skončila. Pro Philippeho možná skončí i kariéra, jeho zranění nohy se zatím nedaří zcela vyléčit. V Motegi dostal příležitost domácí Kosuke Matsuura.

Tuto zimu se stal Conquest hlavním hrdinou řady drbů. Nejdříve měl jasný start Nelson Philippe, ale z toho sešlo (vzhledem k jeho nedoléčenému zranění). Pak měl tým podle některých zdrojů skončit, podle jiných se zase měl stáhnout do juniorky Atlantic Championship, nebo naopak stáhnout svůj tým z ní a nasadit do IndyCar dva vozy. Na předsezónní setkání vzal Bachelart Junqueiru a Heylena, takže prý měl Conquest nasadit jeden vůz do všech závodů a druhý do vybraných. Následně prý s Conquestem podepsal Tomas Scheckter a dva brazilští piloti. Jenže realita je zatím taková, že Bachelart nasadí jednoho Brazilce a to sice nováčka Maria Romanciniho a to do všech závodů (nebo alespoň dokud Romancinimu nedojdou peníze).

#34 – Mario Romancini

40317

 

Celé jméno: Mario Romancini
Národnost: Brazilec
Narozen: 15. prosince 1987
Místo narození: Sao Paulo, Brazílie
Domovské město: Sao Paulo, Brazílie
Bydliště: Miami, Florida
Loňská sezóna: Nováček

Romancini závodil do roku 2006 v motokárách. Následně se dostal do brazilské Formule Renault 2.0 a hned jako nejlepší nováček v sérii skončil na druhém místě. Posunul se do vyšší kategorie – jihoamerické Formule 3 a opět byl v konečném hodnocení šampionátu na druhém místě. Rozhodl se zkusit štěstí v Evropě ve Světové sérii Renault u stáje Epsilon Euskadi, ale příliš se mu nevedlo, nejlepším výsledkem bylo jen deváté místo na Nürburgringu. O své místo přišel po třináctém závodě a sezónu dojezdil v brazilském šampionátu Stock Car Brasil Copa Nextel.

Loni debutoval v IndyLights, dokázal vyhrát ve dvou závodech a skončil na šestém místě v konečném hodnocení. Svůj debut v IndyCar si odbude ve svém rodném Sao Paulu, což jistě přispěje jeho motivaci. V testech v Alabamě příjemně překvapil.