Osminásobní šampioni a jedna z nejúspěšnějších stájí v severní Americe zažívá největší útlum ve své historii. Prožila si jednu z nejhorších zim, přišla o dva sponzory a z ambiciózních plánů nasadit tři vozy dva programy lehly popelem. Poprvé od roku 1989, kdy se k Mariovi Andrettimu přidal u týmu jeho syn Michael, bude stáj Newman/Haas/Lanigan vkládat veškeré své naděje pouze do jednoho jezdce.

U zrodu stáje stáli dva soupeři ze série Can-Am, hollywoodský herec a příležitostný závodník Paul Newman a podnikatel a závodník Carl Haas. V roce 1982 začali plánovat společné založení týmu. Příští rok za jejich nováčkovský tým nastoupil veterán Mario Andretti, tou dobou již vítěz pětistovky v Indianapolis a mistr světa Formule 1. Nová stáj potřebovala šest závodů, k tomu aby poprvé vyhrála. Příští rok, tedy v roce 1984, dokázal Andretti vyhrát šestkrát a svou Lolu poháněnou motory Cosworth dovezl až pro mistrovský titul.

Až do konce 80. let vítězil Andretti pravidelně alespoň dvakrát za sezónu, ale tituly brali jiní jezdci. Uprostřed roku 1988 oznámili Newman s Haasem, že budou prvním týmem v IndyCar, za který budou jezdit otec a syn. Mariův syn Michael Andretti se k týmu připojil v roce 1989 a hned získal dvě vítězství. Mario poprvé vyšel naprázdno. V šampionátu byl Michael třetí, Mario šestý. V roce 1990 Michael vyhrál pětkrát a poskočil na druhé místo v konečném pořadí, Mario opět bez vítězství se o jednu příčku naopak propadl.

Přišel rok 1991 a dominance Michaela Andrettiho. Vyhrál osm mistrovských závodů a exhibiční Marlboro Challenge  v Laguně Sece. Jasně si dojel pro mistrovský titul. Otec a syn Andrettiovi společně vedly polovinu všech kol odjetých v celé sezóně. I další rok byl Michael skvělý, ale nestačil na Bobbyho Rahala.

Pak ovšem Michael CARTu zamával a šel zkusit štěstí k McLarenu do Formule 1. Opačným směrem, tedy z Formule 1 do CART k Newman/Haas putoval vládnoucí šampion F1 Nigel Mansell. V prvním závodě, ve kterém v CART startoval, dokázal Mansell zajet vyhrát kvalifikaci, zajet nejrychlejší kolo a vyhrát i samotný závod, to bylo v australském Surfers Paradise. I přesto, že ve Phoenixu chyběl kvůli zranění, dokázal Mansell získat mistrovský titul. Mario Andretti právě ve Phoenixu poprvé od závodu v Clevelandu v roce 1988 dokázal vyhrát. A taky to bylo naposledy.

I přesto, že měli v sestavě dva mistry světa a šampiony CART, poprvé (a na dlouhou dobu naposledy) ve své historii nezískal tým v roce 1994 ani jedno vítězství! Mario začal sezónu dobře, třetím místem v Surfers Paradise. To bylo také naposledy, co zamával fanouškům ze stupňů vítězů. Jinak totiž většinu sezóny, která byla jeho rozlučkovým turné, dojížděl ve druhé desítce.

Mansell se vrátil do Formule 1. Mario Andretti odešel do důchodu, ale za oba získala stáj důstojné náhrady. Už během roku 1993 byl od McLarenu odejit Michael Andretti. Rok strávil u Ganassiho, ale když mohl, tak se vrátil k týmu, se kterým získal titul a kde nahradil svého otce. Do druhého vozu usedl od Penskeho přicházející Kanaďan Paul Tracy. Stáj zase začala vítězit, ale Tracy se u týmu moc neohřál, další rok už byl zpátky u Penskeho. Nahradil ho synovec mistra světa Formule 1, šampiona CART a vítěze Indy500 Emersona Fittipaldiho Christian.

V roce 1996 Michael Andretti až do posledního závodu bojoval o titul. Ale radoval se Ganassiho pilot Jimmy Vasser. Vedle Vassera začal výrazně promlouvat do dění italský nováček Alex Zanardi. Právě poslední závod sezóny 1996 v Laguně Sece je ten, kde předvedl nezapomenutelný předjížděcí manévr na Bryana Hertu. Andretti nakonec jen tak tak o bod udržel před Zanardim alespoň své druhé místo.

Michael Andretti zůstal týmu věrný do konce roku 2000 a každý rok dokázal minimálně jednou zvítězit. Většinou to také bylo jediné vítězství, na které tým dosáhl. Newman/Haas byla jedna z mála stájí, která nepřešla na dominantní šasi Reynard, snažili se prorazit s monoposty Swift a to nebylo zrovna jednoduché. Až v roce 2000 došlo k výměně za Loly. 

 Hideki Mutoh, #06 Newman/Haas/Lanigan Racing

Andrettiho nahradil u týmu Christiano da Matta, který už měl na svém kontě dvě sezóny a jedno vítězství. Hned v prvním závodě za Newman/Haas dokázal zvítězit. Sezóna 2002 mu patřila. Především čtyři vítězství v kuse uprostřed sezóny budí respekt. A vzbudilo to respekt Toyoty, která mu okamžitě nabídla místo ve Formuli 1. Poroučel se i spolehlivý Fittipaldi.

Newman s Haasem vsadili na Bruna Junqueiru, který nepřestoupil s Ganassim do IndyCar, a na šampiona F3000 Bourdaise. Jak se ukázalo, byla to skvělé volba. Junqueiru sice o titul připravil Paul Tracy. Bourdais byl jako nejlepší nováček na čtvrtém místě. Ale následující čtyři roky již Bourdaise nikdo v ChampCar nedokázal z mistrovského trůnu sesadit. V roce 2004 k tomu měl nejblíže právě Junqueira, který byl v šampionátu druhý. V roce 2005 Oriol Servia, který po dvou závodech nahradil Junqueiru, který se zranil při výletu do IndyCar na pět set mil Indianapolis při nehodě zaviněné A. J. Foytem IV a byl do konce sezóny mimo. Pro Bruna to byla nesmírná škoda, protože do Indianapolis odjížděl jako vedoucí pilot ChampCar.

V roce 2006 už Junqueira tak povedenou sezónu neměl a u Newman/Haas byla také jeho poslední. Bourdaise nejvíce ohrožoval Allmendinger, zvláště po svém přestupu k Forsythe Racing, kdy dokázal zvítězit třikrát v řadě a k do té doby suverénnímu Bourdaisovi (čtyři vítězství ve čtyřech závodech) se začal přibližovat. Ale Allmendinger ohlásil před koncem sezóny přestup do NASCAR a Gerry Forsythe ho okamžitě propustil. Na druhé místo se dokázal dostat Justin Wilson, ale na Bouradise ztrácel skoro sto bodů.

Do ChampCar přišla nová technika a jezdecké pole se trochu vyrovnalo. K Newman/Haas přišel jednak Mike Lanigan, coby spoluvlastník a jednak Graham Rahal, coby týmová dvojka. Přesto, že Newman/Haas(/Lanigan) přišel o svou výhodu perfektně zvládnutého nastavení starých monopostů Lola, dokázal Bourdais vítězit i v novém Panozu a po čtvrtém triumfu v ChampCar konečně našel místo ve Formuli 1.

Nahradit jej měl právě dvojnásobný vicemistr Justin Wilson, ale bohužel pro Wilsona, největšího favorita na mistrovský titul, nová sezóna už nezačala. Tým se přesunul do IndyCar a musel se smířit s tím, že především na oválech bude hrát druhé housle. Ale na okruzích patřil mezi favority a svého renomé dostál již při prvním ne oválovém závodě sezóny. Graham Rahal, poprvé závodící v Dallaře IndyCar, využil skvěle naplánované strategie a udržel za svými zády v poslední části závodu dotírajícího Castronevese. Těžko říct, kdo se tehdy v St. Petersburgu víc radoval, jestli mladý Rahal, jeho otec Bobby, či Paul Newman, který Rahala de facto sám sponzoroval. Vítězství dokázal v Detroitu získat i Justin Wilson. Svůj triumf věnoval Paulu Newmanovi, který bojoval s konečným stádiem rakoviny a nemohl se závodu zúčastnit. Paul Newman zemřel ani ne o měsíc později 26. září 2008 ve věku 83 let.

S Paulovou smrtí se začala situace stáje mírně komplikovat. Wilson byl najednou moc drahý a nahradil jej Robert „Bobby D.“ Doornbos, kterému starty financovala jeho rodina. Tým v zimě připravoval třetí vůz pro Milku Duno, ale nakonec kvůli problémům s platbami musela tým opustit ještě před začátkem sezóny. Dvacetiletý Rahal převzal úlohu týmové jedničky. V prvním a třetím závodě sezóny stál na Pole Position. V Richmondu a Motegi byl bronzový. S Doornbosem to bylo horší. Nejenže nestačil na Rahala na oválech, což ani nikdo nečekal, ale pomalejší byl i na přírodních okruzích a před závodem v Ohiu se poroučel k HVM Racing. Na dva závody dostal příležitost spolehlivý náhradník Oriol Servia. V Homesteadu musel přepustit své místo Alexi Lloydovi, s kterým se výhledově počítalo i na letošní rok. S příchodem Servii a pak Lloyda tým pookřál a opět bojoval na předních příčkách. Ale podruhé ve své historii nezískal ani jedno vítězství!

Letošní rok měl být pro tým návratem na nejvyšší příčky. Rahala a Lloyda měl doplnit Hideki Mutoh, jehož sponzorské peníze od Hondy a Panasonicu nestačily Michaelu Andrettimu na to, aby jej zaměstnal ve svém týmu. Jenže Lloydův sponzor HER Energy si vyhodnotil sledovanost IndyCar a usoudil, že sponzorovat Lloyda by byly vyhozené peníze. McDonald sponzorující Rahala přesunul své peníze směrem k olympijským hrám ve Vancouveru a bez práce se ocitl i Graham. Takže ten, od kterého se nejméně očekávalo, najednou zůstal jedinou nadějí týmu.

#06 – Hideki Mutoh

41116

 

Celé jméno: Hideki Mutoh
Národnost: Japonec
Narozen: 6. října 1982
Místo narození: Tokio, Japonsko
Domovské město: Tokio, Japonsko
Bydliště: Indianapolis
Loňská sezóna: 11. místo – 74 kol ve vedení

Hideki Mutoh začal ve formulích závodit v roce 1998 v Evropě ve Formuli Vauxhall a později ve Formuli Ford, kde vydržel až do roku 2001. Pak se vrátil zpět do Asie do asijské Formule 2000 a do Formule Dream, kterou ve své druhé sezóně vyhrál.

Dva roky strávil v japonské Formuli 3. V roce 2006 začal závodit ve Formuli Nippon a také v cestovních vozech. S podporou Hondy, Panasonicu a Aguri Suzukiho odešel přes Pacifik do USA do Indy Pro k týmu Panther Racing.

Při závodě v Indianapolis na okruhu při doprovodném závodě k Formuli 1 dokázal získat své první vítězství. Ještě na konci sezóny u Panther Racing dostal příležitost i v závěrečném závodě na Chicagoland Speedway. Příjemně překvapil! Dojel osmý a připsal si nejrychlejší kolo v závodě.

Honda cítila, že má konečně japonského pilota, který by mohl bojovat o vítězství a tak mu zaplatila místo u špičkové stáje Andretti-Green Racing. Navzdory příchodu týmů z ChampCar, dokázal Mutoh být nejlepším nováčkem sezóny 2008. Andretti mu spolupráci s týmem prodloužil o rok.

Letos v zimě si zajistil start za Newman/Haas/Lanigan. Vzhledem k odchodu sponzorů Rahala a Lloyda se najednou musí smířit s rolí týmové jedničky a na nastavování vozu je úplně sám. Snad se u Andrettiho něco od týmových kolegů, především od zkušeného Tonyho Kanaana v tomto směru naučil.