Pro závody amerických formulí je typické, že se snaží vtáhnout diváky do děje. Na rozdíl od Formule 1 nenabízí podívanou jen na závodním okruhu, ale jdou fanouškům vstříc. A nejlepším příkladem otevřeného přístupu k fanouškům je právě podnik v ulicích kalifornského Long Beach. Ve čtvrtek, sotva celý ansámbl dorazil do Kalifornie, jezdci navlékli overaly, vedení vybalilo dvousedadlové formule a vyvezlo je na slavný Hollywood Boulevard, na Kodak Theatre, kde se každoročně předávají Oscary, se objevil plakát propagující sérii a před ním, kde normálně vystupují celebrity z limuzín na červený koberec, vzrostly vedle sebe dvě boxová stání. Mechanici u dvousedadlových monopostů soutěžili, kdo rychleji vymění pneumatiky. Nebylo to poprvé, co se formule proháněly po Hollywood Boulevardu. V roce 2001 měl v nedalekém Chinese Theatre premiéru Stalloneho film Formule! Po bulváru na premiéru přijeli hvězdy tehdejšího CARTu – Paul Tracy, Michael Andretti či Kenny Bräck.

Za ideou závodění v Long Beach stojí majitel cestovní agentury Chris Pook, který chtěl do města přilákat turisty. V roce 1975 přivedl do města sérii F5000, už následující rok ovšem ulovil Pook mnohem větší rybu – Formuli 1. Osmkrát navštívila Formule 1 na přelomu března a dubna Kalifornii. Do listiny vítězů se zapsala taková jména jako Mario Andretti, Gilles Villeneuve, Nelson Piquet či Niki Lauda.

Formule 1 ale chtěla od pořadatelů stále větší a větší poplatky, tak Pook rozhodl vyměnit Formuli 1 za stále více populární CART. Mario Andretti navázal na své vítězství z Formule 1 a vyhrál závody CART v letech 1984, 1985 a 1987. Absolutním králem Long Beach je ale Al Unser Jr. Little Al vyhrál čtyři závody v řadě v letech 1988-91 a dva v letech 1994-95. Čtyřikrát v Long Beach vyhrál Paul Tracy (1993, 2000, 2003 a 2004), který na tento víkend svolal tiskovou konferenci, uvidíme, co nám chce oznámit. Tři vítězství v řadě si v letech 2005-07 připsal Sébastien Bourdais . Z aktivních jezdců jsou vítězi Helio Castroneves (2001), Will Power (2008) a Dario Franchitti (2009).

Long Beach byl perlou CARTu a po ztrátě závodu v Indianapolis v roce 2006 i hlavním závodem. Majitelé série Gerry Forsythe a Kevin Kalkhoven v létě 2005 zakoupili práva na závod, aby si zajistili, že v kalendáři ChampCar zůstane i nadále. Když ovšem ChampCar podruhé v roce 2008 zbankrotovaly, dostal se závod do kalendáře IndyCar. Podnik přede dvěma lety se jel jako rozlučkový s CART/ChampCar, naposledy s jejich technikou (Panoz DP-01), jejich pravidly (páteční a sobotní hodinová kvalifikace) a naposledy s některými týmy ChampCar (Forsythe Racing, Walker Racing).

Původně Formule 1 a CART využívaly jinou trať, než na které se jezdí dnes. Respektive hlavní rovinka East Shoreline Drive se používala již tehdá, ale součástí kursu nebyla technická pasáž kolem fontány (zatáčky 1-5), po South Pine Avenue vozy jely až na Ocean Boulevard, kde bylo též místo startu a cíle, naproti tomu dnes zatáčí doprava již o ulici dříve na East Seaside Way. Dalo by se říci, že trať v 90. letech zeštíhlela, přesto zůstává nádherným městským okruhem, milovaným všemi fanoušky a právem přezdívaným Americké Monte Carlo.

Nevyhýbají se Long Beach ani juniorské série. Naopak, jak nezávislá Formule Atlantics, tak CARTem pořádané Indy Lights závodily v letech 1989-2001 (tedy po celou dobu existence Indy Lights) v Long Beach v rámci stejného víkendu. Mezi zajímavé vítěze juniorských závodů patří Paul Tracy (IL 1990), Jimmy Vasser (bývalý šampion CART a spolumajitel KV Racing, FA 1991), Eric Bachelart (majitel Conquest Racing, IL 1991) Alex Tagliani (FA 1997, 1999), Helio Castroneves (IL 1997), Christiano da Matta (IL 1998), Buddy Rice (vítěz Indy500, FA 2000), Scott Dixon (IL 2000), Katherine Legge (první žena, které se něco takového povedlo, FA 2005), Raphael Matos (FA 2007) a Simona de Silvestro (poslední vítěz Formule Atlantic v Long Beach, FA 2008)

Will Power se rekordmanem IndyCar nestal, první tři závody sezóny se mu vyhrát nepovedlo, nicméně stále vede šampionát s komfortním náskokem před Heliem Castronevesem. Pro Helia byl loňský závod velmi emotivní záležitostí, zmeškal závod v St. Pete kvůli soudu a v pátek, během závodního víkendu byl soudem osvobozen, v sobotním tréninku již seděl ve voze, právě místo Powera, kterého přesunul do třetího vozu Team Penske. Dario Franchitti v Long Beach poprvé od návratu z NASCAR vyhrál a zahájil svou pouť za titulem.

Jedinou změnou v závodním poli je černovínové zbarvení monopostu Mika Conwaye. Conway bude propagovat svého sponzora TranSystem.

Ulice Long Beach
Délka trati: 1,968 mil
Délka závodu: 85 kol, 167,25 mil
Loňský vítěz: Dario Franchitti (Target Chip Ganassi Racing)
Loňské pole position: Will Power (Penske Racing) 1:09.7107

Časový harmonogram (SELČ)
Pátek
19:15 – 20:15 – 1. trénink
23:25 – 00:25 – 2. trénink
Sobota
19:25 – 20:25 – 3. trénink
23:30 – 00:45 – Kvalifikace
Neděle
18:15 – 18:45 – Wamp up
22:15 – start závodu Toyota Grand Prix of Long Beach

Fotografie z místa dění