Druhou polovinu sezóny IndyCar odstartuje tento víkend závod v newyorkském Watkins Glen. Vzhledem k nepříliš dobrým vztahům IndyCar a majitelů dráhy, společnosti International Speedway Corporation, hrozí, že letošní podnik v místě, které dvacet let hostilo americkou Velkou cenu Formule 1, se s fanoušky IndyCar rozloučí. Přesto, nebo možná i právě proto, se máme na co těšit.

Současná dráha otevřená v roce 1957 zažila spoustu vzestupů a pádů, debutů slavných osobností a bohužel i několik tragických událostí. Ovšem kořeny závodění v oblasti Watkins Glen jsou starší. Za vše může mladý student práv Cameron Argetsinger, původem z bohaté rodiny ředitele významné ocelárny. Po druhé světové válce si zakoupil vůz MG-TC, ale neměl s ním kde závodit. Poválečná doba zatím příliš závodění nepřála, takže Argetsinger musel několikrát přemlouvat místní byrokraty, než mu povolili uzavírku silnic okolo údolí ve Watkins Glen. Protože trať křížila také železnici, jednou tunelem, ale jednou klasickým přejezdem, byla zastavena i železniční doprava a 2. říjen 1948 v Americe dostal označení „Den, kdy zastavily vlaky“.

Na původní 10,6 kilometrů dlouhé dráze vystřídali jezdci během jednoho kola několik různých povrchů. Trať se táhla centry obcí a diváci stáli metr od projíždějících vozů. Bohužel v roce 1952 došlo k nehodě a jeden divák zahynul. Závody byly zakázány, ale historická trať existuje dodnes a je možné si ji projet.

Kdo netroubí, není Brazilec! Brazilci při sledování dnešního čtvrtfinále s Nizozemskem 

Argetsinger se od dalšího roku přesouvá na 7,4 kilometrů dlouhý okruh v lesích na veřejných komunikacích. Jenže ten nestačí, a když Argetsinger zakoupí 550 akrů velký pozemek, začne se budovat permanentní závodní okruh. Mělo se jednat o zmenšenou verzi původní dráhy. Na projektu pracují vědci z Cornell University včetně leteckého konstruktéra Williama F. Millikena, Jr., který letos v dubnu oslavil neuvěřitelné 99 narozeniny! Milliken pracoval za druhé světové války u Boeinga coby konstruktér proslulých bombardérů.

Trať byla otevřena závodem NASCAR v roce 1957 a prvním vítězem se stal Buck Baker s vozem Chevrolet. Mezinárodním se okruh stal o rok později, až do nástupu Formule 1 v roce 1961 závodila v „Glen“ Formule Libre. Neúspěchy F1 v Sebringu a Riverside přinutily Formuli 1 hledat nový okruh pro Velkou cenu. Argetsinger uspořádal závod tak důstojně, že udržel F1 ve Watkins Glen dvacet let. Králi Watkins Glen se stali Graham Hill a Jim Clark, kteří vyhráli po třech závodech. Jejich výkon vyrovnal v IndyCar Scott Dixon, vítěz prvních třech závodů IndyCar v Glen.

Když Formule 1 debutovala ve Watkins Glen, byl u toho i jeden mladý Američan, poprvé sedící ve voze Formule 1. Posadil se do ní už jen jednou v životě, následující rok na tom samém místě. Nebyl to nikdo menší, než Roger Penske!

Pořádně od plic si zatroubil i Tony Kanaan 

Zásadní modifikace přišla v roce 1971. Vznikla pasáž známá jako bota („boot“) či kovadlina („anvil“). Ale v sedmdesátých letech přišly při závodech Formule 1 i dvě tragické události. Viníkem byla nekvalitní svodidla ARMCO, jejichž spodní část náraz nevydržela, zatímco horní ano, což se stalo osudným francouzi Cevertovi (v roce 1973) a Rakušanovi Koiniggovi (1974). Formule 1 na konci dekády Watkins Glen nadobro opustila.

Kupodivu až do roku 1979 se Watkins Glen vyhýbaly americké formule. Přesto ani pak nedošlo ke konfrontaci s Formulí 1, neboť IndyCar pořádaná CARTem využívala původní dráhu, zatímco Formule 1 zajížděla do „boty“. Tyto dva závody vyhrál Bobby Unser závodící za Rogera Penskeho. Když odešla Formule 1, převzal CART její tradiční datum v říjnu a začal využívat delší trať s botou. Vyhrál Rick Mears, znovu pro Penske Racing.

Ale finanční obtíže zapříčinily po závodě IndyCar v roce 1981 uzavření dráhy. Kromě příležitostných závodů SCCA bez diváků chátrala trať do roku 1983, než ji koupila International Speedway Corporation společně se sklárnami Corning Enterprise. Dráha se dočkala rekonstrukce a už 7. července 1984 znovu před diváky ve Watkins Glen startovaly vytrvalostní závody.

Pozadu nezůstal ani Helio Castroneves 

Na svůj návrat dlouho nečekal NASCAR, závod byl již v roce 1986 zpět v jeho programu. Protože se nestihla upravit „bota“, používal NASCAR pouze krátkou verzi okruhu, což trvá dodnes. Nicméně na začátku 90. let došlo k úpravě, neboť nejdříve se vážně zranil v roce 1991 při závodě Camel Continental VIII v páté zatáčce Tommy Kendall. Trvalo jen sedm týdnů, než na stejném místě v závodě NASCAR havaroval J.D. McDuffie a bohužel zahynul. Proto byla na protější rovince v roce 1992 vybudována šikana a okruh získal dnešní délku 4,06 km (kratší verze) a 5,42 km (delší verze).

International Speedway Corporation je jediným vlastníkem od roku 1997. Před prvním závodem IndyCar v roce 2005 proběhly malé úpravy. Některé zatáčky vyměnily štěrk za asfalt, snížily se obrubníky, aby vozy přes ně nelétaly, posunula se svodidla. Některé zatáčky dostaly nový asfalt a konečně vylepšilo se zázemí. IndyCar používá dráhu s „botou“, jako dříve Formule 1, nicméně šikana bus stop vybudovaná v roce 1992 brzdí Dallary před zatáčkou „Outer Loop“.

Trubku (s logem IZOD) měl i Vitor Meira, uvidíme, kolik jich IZOD rozdá také divákům a co během závodu uslyšíme 

Loni se poprvé v historii radoval z vítězství Dale Coyne a jeho tým. Jenže Justin Wilson závodí letos pro Dreyer & Reinbold Racing, kde pro tento víkend dostane zkušeného týmového kolegu, veterána Paula Tracyho. Ten si loni odbyl v Glen svůj debut a po závodě si sypal popel na hlavu, především jej trápilo, že vypadl ve stejné zatáčce, jako Milka Duno. Ta je letos u Coyna společně s Alexem Lloydem, který počínaje Indianapolis měl velmi dobrou formu. Poprvé v IndyCar pojede za tým Andretti Autosport spolupracující s AFS Racing (jejich partner v juniorských Indy Lights) Adam Carroll. Ryan Hunter-Reay pokračuje v nejistém angažmá u týmu, tentokrát opět sponzorovaný oděvní firmou IZOD.

Watkins Glen International
Délka trati: 3,40 míle (5,42 km), 12 zatáček
Délka závodu: 202,5 míle (60 kol)
Loňský vítěz: Justin Wilson (Dale Coyne Racing)
Loňské pole position: Ryan Briscoe (Team Penske), 1:28.5970
Nejrychejší kolo: 1:29.1919 Helio Castroneves (Team Penske), 2007

Časový harmonogram
Pátek 2. 7.
21:30 – 22:30 1. trénink
Sobota 3. 7.
15:05 – 16:05 2. trénink
19:15 – 20:45 kvalifikace
Neděle 4. 7.
16:15 – 16:30 Warm-up
21:30 start závodu Camping World GP At The Glen