Torontské výstaviště podruhé přivítá IndyCar
Honda Indy Toronto – před závodem
Určitě jeden z nejpovedenějších městských okruhů, torontské Exhibition Place, podruhé v historii přivítá závod IndyCar Series. Loňský debut sjednocené série v ulicích kanadského města vyhrál pozdější šampion Dario Franchitti. Závod okořenily předjížděcí manévry Paula Tracyho, stíhací jízda Willa Powera, který v prvním kole píchnul svůj vůz o monopost Grahama Rahala a spadl na konec startovního pole, ze kterého postoupil nakonec na třetí příčku. Jako u vytržení byli kanadští fanoušci, zvlášť když závod chvíli vedla domácí dvojice Tagliani a Tracy. Oba nakonec měli smůlu. Tracyho postihla kolize s Castronevesem, za kterou si brazilský závodník vyslechl pořádné bučení místních fanoušků, a Tagliani utrpěl výjezdem safety caru, po němž se před něj dostali jezdci, kteří stihli zastavit před žlutou fází.
Americká formulová scéna tehdy ještě ovládaná USACem pořádajícím národní mistrovství začala s Kanadou experimentovat v roce 1967. V tomto a následujícím roce zavítal USAC na okruhy v Mont-Tremblant v provincii Quebec a Mosport International Raceway v provincii Ontario. Na Mont-Tremblant vyhrál oba závody Mario Andretti. V Mosportu si v roce 1967 připsal své první vítězství v USAC Bobby Unser, další rok se radoval Dan Gurney, jeden ze tří lidí, kteří vyhráli závody Formule 1, NASCAR a vrcholné americké formulové série.
Přestože už se tou dobou rodily plány na závod kolem torontského výstaviště, trvala jejich realizace až do roku 1986. Mezitím si USAC ještě dvakrát v letech 1977 a 1978 zavítal do Mosportu. A.J. Foyt se dočkal jednoho z mála vítězství mimo ovály a vyhrál první závod amerických formulí sponzorovaný pivovarem Molson. Značka kanadského piva se pak stane nedílnou součástí podniků CART v Kanadě až do roku 2006.
Poprvé zaburácely motory na výstavišti v Torontu v roce 1986. Trať se jen minimálně lišila od současného okruhu. Jiná byla pouze poslední zatáčka a cílová rovinka. První závod vyhrál Bobby Rahal, jehož syn se tento víkend vrací k týmu Newman/Haas Racing. Ale v roce 1986 do Grahamova narození zbývaly ještě tři roky.
Závod v Torontu se setkal s ohromným úspěchem a CART v Kanadě s podporou Molsonu dále expandoval do Vancouveru a později i Montrealu. Stahovat mraky se začaly nad partnerstvím Molson a Champ Car až v roce 2006. Do Toronta se tlačila IndyCar, Molson už nechtěl dál závod pořádat, proto jej Champ Cars odkoupily. Z tradičního názvu Molson Indy Toronto se stala Molson Grand Prix of Toronto. Další rok už Molson z názvu zmizel úplně a vystřídal ho konkurenční pivovar Steelback. Podepsal s Champ Car víceletou smlouvu, ale jejich partnerství ukončil bankrot série.
Po spojení obou sérií se Toronto termínově krylo se závodem IndyCar ve Watkins Glen. Místo v kalendáři se pro něj nenašlo. Torontští fanoušci na rok přišli o pravidelnou zábavu, ale ještě v témže roce koupil práva na závod Michael Andretti, nejúspěšnější jezdec v Torontu. Novým korporátním sponzorem se stala kanadská divize Hondy.
Jak jsme zmínili, nejúspěšnějším pilotem v Torontu je Michael Andretti, který v Torontu sedmkrát vyhrál. Z aktivních jezdců byli úspěšní ještě Franchitti (1999, 2009), Tracy (1993), Wilson (2005) a Power (2007). V juniorkách se pilotům IndyCar v Torontu až tolik nevedlo. Zvítězili pouze Tracy (American Racing Series/Indy Lights 1990), Castroneves (Indy Lights 1997) a Tagliani (Formule Atlantic 1998). Ze současných týmů je nejúspěšnější Newman/Haas Racing se 7 vítězstvími (Andretti – 1989, 1991, 1992, 1995 a 2000, Da Matta – 2002 a Bourdais – 2004). Tři vítězství získal tým Chipa Ganassiho (Andretti – 1994, Zanardi – 1998 a Franchitti – 2009). Team Green, ze kterého vznikl dnešní Andretti Autosport, triumfoval dvakrát (Franchitti – 1999 a Andretti – 2001) a jen jedou se v torontu radoval Roger Penske (v roce 1993 vyhrál Tracy).
Toronto – Exhibition Place:
Délka trati: 1,755 míle (2,824 km), 12 zatáček
Délka závodu: 85 kol, 149,175 mil
Loňský vítěz: Dario Franchitti (Chip Ganassi Racing)
Loňské pole position: Dario Franchitti (Chip Ganassi Racing - 1:01.0249)
Nejrychlejší kolo: 0:57.182 Gil de Ferran (Walker Racing), 1999 CART FedEx Championship Series
Délka trati: 1,755 míle (2,824 km), 12 zatáček
Délka závodu: 85 kol, 149,175 mil
Loňský vítěz: Dario Franchitti (Chip Ganassi Racing)
Loňské pole position: Dario Franchitti (Chip Ganassi Racing - 1:01.0249)
Nejrychlejší kolo: 0:57.182 Gil de Ferran (Walker Racing), 1999 CART FedEx Championship Series
Časový harmonogram (SELČ)
Pátek 16. července
15:55 – 16:55 1. trénink
19:50 – 20:50 2. trénink
Sobota 17. července
15:10 – 16:10 3. trénink
18:50 – 20:20 Kvalifikace
Neděle 18. července
14:35 – 15:05 Warm-up
18:30 – start závodu Honda Indy Toronto
Pátek 16. července
15:55 – 16:55 1. trénink
19:50 – 20:50 2. trénink
Sobota 17. července
15:10 – 16:10 3. trénink
18:50 – 20:20 Kvalifikace
Neděle 18. července
14:35 – 15:05 Warm-up
18:30 – start závodu Honda Indy Toronto