Na návštěvě u Ferrari, Lamborghini, v Imole a Misanu

Region Emilia-Romagna v srdci střední Itálie je vyhlášeným rájem gurmánů. Gastronomii dal parmazán, parmskou šunku, Lambrusco, o mnohem více však obohatil motorismus. Právě zde mají svůj domov jména jako Ferrari, Lamborghini, Maserati, Pagani, Dallara, Ducati, Imola, Misano... Cestu do tohoto kraje by tak měl alespoň jednou za život podniknout každý motoristický nadšenec.

My jsme vyrazili proti směru původní římské cesty Via Aemilia, jež dala regionu jeho název, přes bašty supersportů a místa, kde se psala historie formule 1, až do dějiště prvního nočního závodu prestižního šampionátu DTM.

 

Nejen jídlem živ je člověk a ani výčet zdejších slavných rodáků se neomezuje pouze na zástupce ze světa rychlých kol. Emilia-Romagna byla domovem také např. pro Federika Felliniho, Luciana Pavarottiho nebo Giuseppe Verdiho.

 

Kulturní velikáni však zůstavájí poněkud v pozadí, zatímco vlivu vzpínajícího se koníka nejde uniknout, ať se po kraji vydáte kamkoli. Jméno Enza Ferrariho rezonuje celou oblastí.

 

V Modeně snad nejde špatně odbočit. Jižní cestou se dostanete do fabrik Ferrari v Maranellu, tou východní zase do továrny Lamborghini. Přímo ve městě pak mají své sídlo Maserati a Pagani, a své vlastní muzeum, navržené českým architektem Kaplickým a postavené přímo naproti rodnému domu, Enzo Ferrari.

 

Své největší klenoty ale výrobce proslulých rudých vozů skrývá v galerii v Maranellu. Zmenšené i skutečné, osobní i závodní. Od počátků ruční výroby ze čtyřicátých let až po simulátory současné F1.

 

Legendární F2004. Vítěz 15 z celkových 18 podniků šampionátu F1 roku 2004. Vůz, jenž dovezl Michaela Schumachera k rekordnímu sedmému titulu, napsal zároveň poslední kapitolu v dominanci Ferrari z počátku tisíciletí.

 

Chybět nemohou ani trofeje z velkých cen. Jezdci Maranella triumfovali v závodech královny motorsportu už více než 230krát, takže bylo z čeho vybírat.

 

S 488 GTE Ferrari po více než 20 letech vrátilo na závodní dráhy turbo. A přišly dva tituly v šampionátu konstruktérů WEC a jeden mezi jezdci.

 

První automobilový závod viděl Enzo Ferrari ve svých desíti letech v Bologni a byl fascinován. V roce 1952 jeho stáj vstoupila do mistrovství světa formule 1 a už ve třetím ročníku získala titul.

 

Ze 109 jezdců, kteří do Ferrariho monopostů usedli, bylo devět korunováno titulem mistra světa. Sbírku obohacují jejich přilby. Na jak dlouho zůstane ta Räikkönenova z roku 2007 poslední?

 

Il Commendatore: "Neprodávám auta, ale motory. Auto k nim přidávám zdarma, abych měl motor do čeho vložit."

 

Ikonické rudé stroje zdobí celý region a jméno legendárního výrobce (i jeho syna) nese také slavný závodní okruh v Imole. Ale nepředbíhejme...

 

Krása střídá nádheru. Městečko Sant’Agata Bolognese je domovem Lamborghini a kromě výroby vozů se zuřícím býkem ve znaku se tady toho opravdu moc neděje.

 

Těžko uvěřit, že se firma na výrobu traktorů stala celosvětovým synonymem odvážného automobilového designu a později i součástí mainstreamu. „Máme nyní méně polarizující image,“ říká CEO Stefano Domenicali.

 

Na loňské vítězství v šampionátu Blancpain GT jsou v sídle automobilky náležitě pyšní. Huracán GT3, vyvinutý ve spolupráci s Dallarou, se od svého uvedení v roce 2015 stal úspešným závodním strojem.

 

Letos běží jubilejní desátá sezona evropské série Lamborghini Super Trofeo, u nás známé především díky Bartocciho děsivé nehodě na Masarykově okruhu z roku 2010.

 

Film byl klíčovým médiem pro vytvoření ikonického statusu značky. Výrobce proto přišel s výstavou, pro kterou oprášil stroje známé ze stříbrného plátna - od Rockyho Jalpy až po Aventadora Bruce Waynea.

 

Číslovka 63 prostupuje napříč modelovými řadami. Značí rok založení Automobili Lamborghini S.p.A.

 

Zadní difuzor prototypu raritního speciálu Veneno. Vozu s cenovkou 4 500 000 USD bylo k padesátému výročí automobilky vyrobeno pouhých pět kusů.

 

Značka nezapomíná ani na své angažmá ve formuli 1. Monopost Lambo 291, nasazený týmem Modena, závodil v sezoně 1991. Nejlepší výsledek (7. místo) zaznamenal v rukou Nicoly Lariniho ve Velké ceně USA.

 

Správním centrem regionu Emilia-Romagna je Bologna, ze které vzešli první univerzita, Giuseppe Venturoli, Ducati, Pierluigi Collina nebo Alessandro Zanardi. Právě charismatický závodník, jenž po nehodě v roce 2001 přišel o nohy, byl velkým tahákem spektáklu DTM v Misanu.

 

Pit stop v Imole. Autodromo Enzo e Dino Ferrari, zasazený do jejího předměstí, je jedním z mála světových závodních okruhů, které se jezdí proti směru hodinových ručiček. Vedle motorsportu je jeho historie spjata také s cyklistikou a svou dráhu pravidelně otevírá veřejnosti.

 

Imola si s sebou nese stigma dějiště „nejčernějšího víkendu formule 1“. Trať i scenérie, do které je zasazena, se přitom řadí mezi nejmalebnější v Evropě a večerní track walk zde má výjimečnou atmosféru.

 

Vedla koryta řeky Santerno se vine osudová zatáčka Tamburello, ve které skončila honba formule 1 za absolutní rychlostí. Za stěnou, která s trochou nadsázky budí dojem improvizované prádelny, se schovává pomník Ayrtona Senny, jenž zde 1. května 1994 přišel o život.

 

Místo smrtelné nehody trojnásobného mistra světa se stalo cílem poutníků z celého světa. V roce 1997 byl v protilehlém Parco Acque Minerali odhalen oficiální památník.

 

Bronzová socha údajně připadala Brazilcům příliš smutná. Ve skutečnosti však měla evokovat Sennovu hloubavou stránku. Na pomníku můžeme číst: "Myslím, že jsem velmi vzdálen způsobu života, jaký bych chtěl vést."

 

O něco veselejší Senna zdraví fanoušky z hlavní tribuny, která nese jeho jméno a stojí nedaleko jeho náměstí. Rolanda Ratztenbergera, který na oltář rychlosti položil stejnou obět o den dříve a jen o pár set metrů dále, připomíná dvojice uschlých kytic.

 

Faenza. Zde od roku 1979 působil závodní tým Minardi, nynější Scuderia Toro Rosso. Druhý italský zástupce ve světě formule 1 v posledních letech masivně expandoval. K dispozici má novou budovu STR4 a další objekty naproti a v blízkém okolí.

 

Naše cesta po Via Emilia končí v Rimini. V proslulém letovisku se také nachází jeden z nejznámějších reliktů původní římské spojnice. Téměř dva tisíce let starý Tiberiův most, který je stále otevřený pro pěší a osobní dopravu a pyšní se přívlastkem nejstaršího silničního mostu na světě!

 

Italské noční dobrodružství mělo být perlou letošní sezony DTM. Do představ o letní přímořské idyle jakoby však zasáhli římští bohové a přivolali na oba závodní dny nečas.

 

Nad provincií Rimini se začínají zlověstně kupit mraky. Silné bouře, které oblastí procházely, vyrobily pořadatelům nejednu vrásku na čele.

 

Budiž světlo! Noční představení v Misanu zajišťovalo 17 světelných stožárů podél trati a pět dalších v pit lane. Speciálně pro DTM pak přibyly ještě čtyři mobilní světelné stanice na výjezdu z boxů a v zatáčkách č. 4, 5 a 14.

 

Zanardi plnil coby host a nejstarší účastník roli borce na konec. Řízením osudu i svým vlastním se však v neděli propracoval k senzačnímu pátému místu. „Jsem už starý muž, takhle si ze mě nemůžete střílet,“ zahlásil jednapadesátiletý Ital do vysílačky poté, co mu tým sdělil výsledky.

 

Do závodů se v oba dny vyráželo až ve 22:30. Pozdnímu startu museli jezdci přizpůsobit svůj režim, který se tak více podobal pobytu v jiné časové zóně. "Právě jsem se vrátil z chaty, kde jsme s přátely každý den pozdě večeřeli a ponocovali. Perfektní příprava," pochlubil se například Daniel Juncadella.

 

Najdete zatáčku? Viditelnost byla za deště velkým problémem. Po setmění se mokrý asfalt proměnil v zrcadlo a hru zvířené vody s odrazy umělého světla přirovnávali závodníci k jízdě v husté mlze.

 

Speciály DTM jsou vybaveny pouze světlomety pro denní svícení. Pro zvýšení komfortu při ovládání vozu přibyly jezdcům v kokpitech pouze UV žárovky.

 

Po pouhých dvou kolech v čele závodu se stal nováček Joel Eriksson nedělním vítězem. V chaotickém představení byl ve správný čas na správném místě a dostal příležitost okusit v konkurencí nabitém šampionátu chuť vítězství.

 

S extrémním počasím se museli vypořádat také dorostenci z evropské F3. Druhá kvalifikace se jela za doznívající bouře a třetí závod musel být kvůli silnému dešti přerušen.

 

Vzhledem ke snížené viditelnosti německý svaz DMSB pro noční jízdy v Misanu posvětil zrušení Track Limits. Jezdci si tak mohli kreativně hledat stopu i mimo tradičně vytyčenou dráhu (s výjimkou úseku druhé zatáčky).

 

Okruh Marka Simoncelliho byl pro DTM celkově neznámým teritoriem. Proto například Jamie Green a Bruno Spengler využili možnosti startovat v italském šampionátu GT3 a trať si osahat.

 

Jakožto Italo-Švýcar toužil Edoardo Mortara po vítězství na domácí půdě. To mu zůstalo odepřeno. Nakonec byl rád za dvě pódiová umístění, jelikož kromě soupeřů musel bojovat také s technickou závadou na motoru.

 

Zatímco pro závodní jezdce není modrá vlajka žádným dobrým znamením, v případě přístavů a pláží se jedná o vážené ocenění. Na prestižním seznamu vyznamenaných pláží najdeme i ty nedaleké v Misanu.

 

Mercedes přepisoval v Itálii historii. Devět pole position v řadě předtím ještě žádná značka nezískala. Rekordní sérii ovšem hned druhý den ukončil Loic Duval svým prvním kvalifikačním úspěchem v DTM.

 

Jiná premiéra v podání Audi. Před startem sobotního závodu Robin Frijns relaxoval na boxové zídce. Za zády měl stupně vítězů, na které poprvé zavítal o hodinu a půl později.

 

Jelikož se některé týmy nedržely hodnot doporučených Hankookem, byly před závody v Misanu stanoveny minimální povolené tlaky v pneumatikách. Dle mnohých přispěl právě tento faktor ke konci dominance Mercedesu, což se naplno projevilo o dva týdny později na Nürburgringu.

 

Sobotní závod v Misanu přinesl do té doby rekordní počet odstoupení. Cílem projelo pouze 13 vozů a v parc fermé snad nebyl jediný, který by „nezdobily“ šrámy. Mechanici proto pracovali až do pozdních ranních hodin, aby vozy připravili pro nedělní program.

 

Do té doby vedoucí muž šampionátu Gary Paffett se postaral hned o několik kuriozit víkendu. Ve třetím tréninku zajel spolu s Wehrleinem na tisícinu sekundy stejný čas (1:46,071), v sobotu podivně kolidoval s kolegou Mortarou a v neděli okruh opouštěl bez jediného získaného bodu.

 

"Budu tento víkend mít navždy ve svém srdci. Čekal jsem 51 let, abych to mohl zažít, ale povedlo se," shrnul přešťastný Zanardi své vystoupení. Jeho hostování v DTM bylo více než vydařenou přípravou na čtyřiadvacetihodinový závod v Daytoně, na který se spolu s BMW chystá v únoru.

Foto: Martin Ševčík