Projev lidskosti velkého šampiona

Tři tituly mistra světa, 41 vítězství, 80 pódií a 65 pole position. To jsou úspěchy, které během své desetileté kariéry ve formuli 1 posbíral Ayrton Senna. S jeho působením v královně motorsportu ovšem souvisí ještě další významý údaj. Ten sice nenajdeme v žádných oficiálních statistikách, přitom ale vystihuje velikost brazilské legendy ze všeho nejvíce. Je jím jeden zachráněný život.

"Ayrtone, jeden život jsi na trati už zachránil. Vždyť Comas dneska závodí jen díky tomu, co jsi udělal v roce 1992." Pokud jste již viděli nový seriál Senna z produkce Netflixu, v posledním díle jste mohli slyšet i tuto větu. K Ayrtonu Sennovi ji před osudnou Velkou cenou San Marina 1994 pronáší tehdejší šéflékař FIA Sid Watkins. Podrobněji už se ale seriál tomuto momentu, který přitom patří mezi největší projevy hrdinství a lidskosti v historii F1, nevěnuje. Pojďme si ho proto připomenout.

Je pátek 28. srpna 1992 a v belgickém Spa-Francorchamps probíhají volné tréninky. Po dráze se prohání mimo jiné Érik Comas. Osmadvacetiletý Francouz na sebe dosud upozorňoval především v juniorských sériích. V roce 1986 si dojel pro titul v domácím šampionátu formule Renault, za dva roky se stal šampionem francouzské F3 a následně zářil v F3000. V roce 1989 sice ještě musel skousnout stříbro, když jen kvůli menšímu počtu vítězství prohrál se svým krajanem Jeanem Alesim, sezona 1990 už ale byla jeho a jasně si řekl o místo mezi elitou, které po zásluze dostal.

Působení ve formuli 1 ale zatím Comasovi mnoho radosti nepřináší. Je sice schopen držet krok se svým o poznání zkušenějším týmovým kolegou Thierrym Boutsenem, mimo jiné vítězem tří velkých cen, nekonkurenceschopná kombinace monopostu Ligier a motoru Lamborghini ale ani jednomu z jezdců neumožňuje získat v roce 1991 body. Sezona 1992 už je po přechodu na agregáty Renault lepší. Comas v prvních 11 závodech posbíral 5 bodů včetně páté pozice doma v Magny-Cours a ve Spa touží na podobné výsledky navázat. Brzy ale přichází "čára přes rozpočet".

Comas při průjezdu zatáčkou Blanchimont bourá v rychlosti okolo 320 km/h a naráží do bariéry. Silný náraz vymršťuje jeho vůz zpět na dráhu a pilot Ligieru navíc ztrácí vědomí po úderu levého předního kola do hlavy. Jeho noha ale stále tlačí na plynový pedál, otáčky motoru se pohybují kolem 7 000 až 8000 za minutu  a do vozu stále proudí benzín. Za takové situace může monopost vzplanout nebo dokonce vybouchnout.

268548

V roce 1992 zachránil Ayrton Senna Ériku Comasovi život. Foto: McLaren

Místem nehody ale tou dobou projíždí Ayrton Senna. Když pilot McLarenu slyší řev motoru a zpozoruje bezvládného Comase, neváhá. Přestože trénink je v plném proudu a vlají "pouze" žluté vlajky, odstavuje svůj vůz na pravém okraji dráhy, vyskakuje ven z kokpitu, přibíhá ke svému soupeři, okamžitě vypíná motor vozu a také Francouzovi podpírá hlavu, aby se ujistil, že nemá žádná vážná zranění a současně mu zprůchodnil dýchací cesty. Pro Comase tím sice víkend končí, Senna ho však svým činem uchránil od vážných zranění a nejspíše i od nejhoršího.

"Těžko se něco takového říká se stoprocentní jístotou, ale pro mě je to jasné. Byl jsem ve voze natankovaném 170 litry benzínu. Zachránil mi život," uvedl letos Comas pro server RacingNews365. Podle něj ho dělil od smrti jenom kousek. "Po tom nárazu došlo k úniku paliva. Riziko proto bylo vysoké. Během pár vteřin mohl vůz explodovat," nechal se slyšet.

Po havárii sice Comas skončil v nemocnici a Velkou cenu Belgie musel vynechat, brzy byl ale zpátky v akci. O dva týdny později už totiž nastoupil v Monze. O tom, co přesně se odehrálo ve Spa-Francorchamps, se dozvídal až dodatečně.

"Vůbec si na ten moment nepamatuji. Existují samozřejmě fotky, ty jsem ale viděl až později. Mé vzpomínky končí pár vteřin před nehodou. Bylo to, jako když boxer dostane K.O. do hlavy," přiznává Comas, který si nevybavuje ani to, co se dělo den poté.

V opačných rolích

Uběhly necelé dva roky a cesty Ayrtona Senny s Erikem Comasem se opět střetly. Tentokrát si ale oba piloti prohodili role. Při tragické Velké ceně San Marina 1994 byl totiž Comas posledním pilotem, který viděl Sennu na vlastní oči. Jak se něco takového přihodilo?

268536

Érik Comas byl v juniorských kategoriích za hvězdu, jeho kariéru ve F1 ale zničila nenkonkurenceschopná technika. Foto: DAMS/DPPI

Když Brazilec smrtelně boural v zatáčce Tamburello, byly sice vyvěšeny červené vlajky, u Comase, který už tehdy závodil za tým Larrousse, ale byla situace trochu jiná. Během předchozího výjezdu zpomalovacího vozu totiž kolidoval s týmovým kolegou Éricem Bernardem a jelikož při jízdě pociťoval vibrace, zamířil k mechanikům. Celý tým byl natolik zaneprázdněn opravami, že nezpozoroval, co se na dráze odehrálo. Na konci boxové uličky sice svítilo červené světlo, přesto se ale Comas vrátil zpět na trať. Brzy ale dojel na místo incidentu.

"Najednou jsem musel tvrdě brzdit, protože se na trati nacházely sanitka a vrtulník. Koukal jsem na stranu a tam jsem viděl Sennu, jak leží na trávě a je obklopen lékaři. Chtěl jsem jít za ním, ale zastavili mě. Byl to ten nepředstavitelný nejhorší scénář. Byl jsem tím posledním jezdcem, který viděl Ayrtona naživu. Byl to můj hrdina a také člověk, který mi zachránil život dva roky předtím. Já ale nemohl nic dělat a v tu chvíli jsem se cítil bezmocně. Zdrtilo mě to a od té doby už jsem nebyl tím stejným člověkem," říká Comas, který už po tomto zážitku v závodě dále nepokračoval.

Že je zle, věděl Comas téměř okamžitě. "Měl jsem silný pocit, že to nezvládne. Vrátil jsem se zpátky k týmu, brečel jsem a začal řvát, že už nikdy nebudu závodit. Tým mi doporučil, abych nejprve dokončil příští test a až pak se rozhodl," pokračuje ve vzpomínání.

Po sezoně 1994 Comas z F1 zmizel. V roce 1995 měl sice s Larroussem pokračovat, tým ale nakonec zkrachoval. Comasova spolupráce s touto stájí skončila poté, co v letech 1993 a 1994 dosáhl na 20. (1 bod), respektive 23. místo (2 body). Kdysi nadějný talent tak opustil královnu motorsportu po čtyřech letech jako někdo, kdo nikdy nedostal pořádnou šanci v rychlém autě a komu nekonkurenceschopný materiál znemožnil naplno ukázat skutečný potenciál, který v něm bezpochyby dřímal.

Dalším působištem Érika Comase se stal japonský šampionát GT vozů, který dnes můžeme znát pod názvem Super GT. V této sérii působil od sezony 1995 do roku 2006 a v letech 1998 a 1999 se dokonce stal šampionem. V roce 2005 dosáhl rovněž na druhé místo v závodě 24 hodin Le Mans a později se věnoval i rallye. V roce 2000 absolvoval soutěž WRC v Austrálii, s vozem Tesla Roadster ovládl v letech 2010 a 2011 elektrickou kategorii soutěže Rallye Monte Carlo pro vozy s alternativním pohonem a v roce 2014 opanoval podnik Carrera Panamericana.

268543

V novém seriálu Senna ztvárnil brazilskou legendu Gabriel Leone. Foto: Senna Brasil

Comase mohli na vlastní oči vidět i čeští fanoušci. Když se totiž věnoval soutěžím historiků s Lancií Stratos, objevil se v letech 2016 a 2017 také na Rallye Vltava. První start sice skončil odstoupením kvůli problémům s poloosou, na druhý pokus ale zvítězil.

Ayrtona Sennu považoval Erik Comas za vzor již od doby, kdy na vlastní oči sledoval jeho počínání při deštivé Velké ceně Monaka 1984. Brazilec tehdy šokoval svět ziskem druhého místa v barvách stáje Toleman. Přátelství v pravém slova smyslu se mezi dvojicí nikdy nestihlo rozvinout. Nebýt však Sennovy smrti, kdo ví, jak by to bylo dál.

"V neděli ráno v Imole jsme si poprvé sedli na briefingu jezdců vedle sebe. Požádal mě, jestli bych s ním nejel do Londýna a nemluvil tam o bezpečnosti," odhaluje společný plán, který už ale dvojice nemohla uskutečnit.

O událostech z Imoly 1994 nebyl Comas schopen mluvit dalších 10 let. Dokonce 20 let trvalo, než navštívil Sennův hrob v Brazílii. Na brazilského velikána si vzpomněl mimo jiné letos 21. března, tedy v den, kdy by Senna oslavil 64. narozeniny. Na svém instagramovém profilu zveřejnil Comas srdceryvný příspěvek, kterým tímto vzpomínkový článek uzavřeme a jak jistě uznáte, i navzdory jeho délce ho nelze publikovat jinak než v plném znění.

268551

V roce 1994 v Imole už Érik Comas Ayrtonu Sennovi pomoci nemohl. Foto: Williams

"Ta skutečnost, že jsem byl poslední, kdo tě mohl v zatáčce Tamburello v ten prokletý 1. květen 1994 pozdravit, určitě nebyla výsadou, ale ani hanbou. Poslední rozloučení bylo bolestivé, velmi bolestivé. Boží vůle už navždy změnila můj život. Nikdy předtím jsem se nemusel vypořádat se smrtí, ale ta tvá se zdála být nemožná. Ty jsi byl číslo jedna, ty jsi byl můj idol. Muselo uplynout deset let, abych o tom byl schopen mluvit a dvacet let, než jsem mohl navštívit tvůj hrob.

"Nyní, po třiceti letech, se neúprosně blíží den, kdy se s tebou znovu uvidím. Ale díky každému dni, který uplyne, moc dobře vím, že jsem stále naživu a že za to vděčím jenom tvé odvaze a velkorysosti, kterou jsi ukázal 28. srpna 1992 ve Spa, kdy jsi mi zachránil život. Tehdy mi ještě nebylo ani 29. Dnes už jsem délku svého života zdvojnásobil.

Prvního května 2024 si svět připomene tvou smrt, tu tragédii, ten šok. Od té doby už pro mě nic nebylo jako dříve. Prvního května na tebe budu myslet, tak jako to dělám pokaždé od toho dne a té hodiny, kdy se mě dotkla tvá odcházející duše.

Vždy o tobě budu přemýšlet jako o někom živém, protože od roku 1992 jsi součástí mého každodenního života. Posílám ti velké objetí, drahý Ayrtone, můj strážný anděli. S velkou láskou a až na věčnost. Erik."



Zdroj: Autosport, RacingNews365, FORMULE.cz, úvodní foto: McLaren