Vzpomínka na rok 1988

Tři tituly mistra světa, 41 vítězství nebo 80 pódií. Těchto úspěchů dosáhl během své desetileté kariéry ve formuli 1 Ayrton Senna. Legendárnímu Brazilci se podařilo v královně motorsportu triumfovat na 17 různých okruzích. Nejúspěšnější byl ovšem v Monte Carlu. V úzkých uličkách si dojel pro vítězství hned šestkrát, což je dodnes rekord této velké ceny. I mistr tesař se ale někdy utne a ani v Monaku se tak Sennovi nedařilo pokaždé podle představ. Například v roce 1988 zde zahodil jasné vítězství. Od tohoto momentu dnes uplynulo přesně 35 let.

Rok 1988 byl Sennovým prvním v barvách McLarenu. Pro stáj z Wokingu šlo současně o premiérovou sezonu s motory Honda. A nově vzniklé britsko-japonské partnerství, které se později ukázalo jako jedno z nejúspěšnějších v historii, fungovalo velmi dobře už od začátku. Zatímco při prvním závodě v Riu de Janeiru triumfoval Alain Prost, o měsíc později v Imole vystoupal na nejvyšší stupeň Ayrton Senna.

Před Velkou cenou Monaka měl ale v šampionátu navrch Prost. Po vítězství v Brazílii totiž obsadil druhé místo při Velké ceně San Marina a vedl s 15 body. Senna byl o šest bodů pozadu. Doháněl totiž vyloučení v domácí velké ceně. Zde mu před startem přestal fungovat volič převodovky a na poslední chvíli přesedl do rezervního auta, což ovšem pravidla zakazovala.

Už před třetím závodním víkendem sezony 1988 každý věděl, že ulice Monte Carla Sennovi svědčí. Zatímco v roce 1984 zde jako nováček šokoval druhým místem za volantem Tolemanu v deštivých podmínkách, v roce 1987 triumfoval s Lotusem. Na stupních vítězů stál i v roce 1986, kdy dojel třetí. Na vítězství měl závod rozjetý také v roce 1985, než mu selhal motor.

V roce 1988 od začátku víkendu ukazoval, že i tentokrát bude pekelně rychlý. To dal najevo především v kvalifikaci. V ní zajel kolo, které je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii F1. S časem 1:23,998 vybojoval pole position a svému parťákovi Prostovi nadělil propastných 1,427 sekundy. Jeho výkonem byli všichni ohromeni.

„Tvrdil, že téměř na všechno zapomněl a že vše, co dělal, bylo intuitivní a nevědomé. Právě tehdy začal Prost usuzovat, že takových věcí dosahuje za cenu velkého nebezpečí, které je ochoten přijmout jen kvůli tomu, že věří, že ho Bůh ochrání. Ve skutečnosti to byl ale zkrátka fenomenální závodník,“ vzpomínal o několik let později tehdejší šéf McLarenu Ron Dennis.

Působivý byl Sennův výkon i pro Gordona Murrayho, tehdejšího technického ředitele McLarenu: „Po kvalifikaci z něj byl každý ohromen. Úplně každý. Dokonce i jeho tým, který na něj byl zvyklý. Ten úspěch absolutně odpovídal tomu, jakou měl odvahu. Mohly za to jeho preciznost a odvaha,“ řekl pro The Guardian.

Po takto vydařené kvalifikaci už se zdálo, že na cestě za triumfem v nedělním závodě nemůže Sennu nikdo a nic zastavit. A tak tomu zpočátku skutečně bylo. Senna totiž od prvního kola ujížděl konkurenci a navyšoval náskok. Prost měl navíc v úvodu problémy se zařazením druhého rychlostního stupně a propadl se až na třetí místo za pilota Ferrari Gerharda Bergera. Rakušan poté dával „profesorovi“ zabrat. Prost se s ním vypořádal až v 54. kole.

A právě v tu chvíli začínal závod dostávat jiný náboj. Senna sice vedl o více než padesát sekund před Prostem, ten měl ale najednou před sebou čisto a začínal zrychlovat. Piloti si mezi sebou přehazovali nejrychlejší kola závodu. Ron Dennis instruoval Sennu, aby raději zpomalil a zbytečně neriskoval.

Právě to se mu ale nakonec nevplatilo. Jedenáct kol před koncem ztratil v zatáčce Portier před tunelem koncentraci a skončil ve svodidlech. Poškodil přední zavěšení svého vozu a závod pro něj skončil. Vítězství tím pádem putovalo k Prostovi.

258728

Sbírka vítězství Ayrtona Senny z Monte Carla mohla být ještě bohatší. Foto: McLaren

Senna byl ze své chyby hodně zdrcen. Ihned po nehodě odešel do svého apartmánu a k týmu se vrátil až večer, kdy si v boxech balil věci.

„Ayrtona jsem znal dobře a byl na sebe hodně naštvaný. Jeho oddanost, soustředěnost a preciznost byly obrovské. Něco takového ho úplně zničilo. Nechtěl se týmu podívat do očí. Ne kvůli tomu, že by se cítil trapně. Jezdcům jsem říkával „jestli nabouráš, nevracej se do boxů, protože tě nechci vidět“.  Většina jezdců nechtěla zpět k týmu, když se jim něco takového přihodilo. U Ayrtona to ale bylo jinak. Byl ze sebe tak rozhozený, že o tom chtěl rozjímat. Takový byl,“ pokračuje Gordon Murray ve vzpomínání.

Koordinátor McLarenu Jo Ramírez měl co dělat, než se mu podařilo se Sennou spojit: „Neustále jsem volal do jeho apartmánu, ale nikdo mi to nebral. Až v deset hodin večer vzala telefon paní z Brazílie, která se o byt starala. V portugalštině jsem jí řekl, že vím o tom, že tam Ayrton je a poprosil ji, jestli bych s ním nemohl mluvit. Trvala na tom, že tam není. Já jí ale vysvětloval, že vím, že tam je a že s ním potřebuji mluvit, i když on teď s nikým mluvit nechce. Nakonec přece jen k telefonu přišel. Stále brečel. Říkal „nevím, co se stalo, zkrátka se mi to vymklo z rukou“," prozradil Ramírez.

Všechno zlé je pro něco dobré

Tvrdá zkušenost nakonec Sennovi pomohla. Do dalších závodů už šel s jiným přístupem. Ve zbytku sezony nedojel pouze v Monze, kde ho vyřadila kolize s Jeanem-Louisem Schlesserem. Na stupních vítězů sice chyběl také v Estorilu a Jerezu, zde ale byly na vině zejména technické problémy s vozem.

Nakonec se mu podařilo Prosta porazit a vybojovat svůj první ze tří titulů. Mohl ale hodně děkovat tehdejším pravidlům. Podle nich se totiž započítávalo jen 11 nejlepších výsledků ze 16 závodů. Senna tak mohl slavit titul, přestože ve skutečnosti získal méně bodů než Prost.

„Monako bylo zlomovým bodem sezony. Ta chyba, kterou jsem udělal, pro mě byla mentálním i psychologickým probuzením. Hodně jsem se po ní změnil. To mi dalo sílu a klidnou mysl do dalších bojů v kritických situacích. Právě tehdy jsem udělal největší krok ve své kariéře jako závodní jezdec, jako profesionál, ale také jako člověk,“ přiznal Brazilec na konci sezony.

257630

 Ayrton Senna byl vládcem Monaka. Foto: McLaren

Ani v Monte Carlu už poté nikdy nezaváhal. Od roku 1989 až do sezony 1993 zde nepřetržitě vítězil. Tím vytvořil nový rekord této velké ceny, který drží se šesti triumfy dodnes. Za ním jsou Graham Hill s pěti výhrami a Michael Schumacher se čtyři triumfy. Ze současných jezdců je k Sennovi nejblíže Lewis Hamilton. Brit ale vyhrál v Monte Carlu pouze třikrát a vzhledem k současné formě Mercedesu navíc není pravděpodobné, že bude při letošním ročníku tohoto závodu favoritem.

Rok 1993 byl nejen Sennovým posledním vítězstvím, ale také posledním startem v Monte Carlu. Dalšího ročníku této velké ceny už se totiž nedožil. Zemřel dva týdny před jeho konáním při Velké ceně San Marina v Imole.

Zdroj: F1, The Guardian, FORMULE.cz, úvodní foto: McLaren