Přehlédnutý průkopník.

Když jsem počátkem sedmdesátých let objevil svět Formule 1, statistiky a jejich analýza se ihned staly středem mého zájmu. Časem jsem začal vytvářet seznam, ve kterém jsem se snažil hodnotit piloty, kteří se účastnili závodů mistrovství světa. Moje srovnávací metoda se postupně vyvíjela z dětinské přes amatérskou až na možná trochu zbytečně komplexní, sestávající z dvaceti různých kritérií. Je třeba říct, že tomuto mému snažení nikdo nevěnoval pozornost, a těch pár přátel, ke kterým se můj pořadník dostal, ho nikdy nepovažovalo za nic víc, než zábavný úlet.

Na základě toho si možná dokážete představit moje překvapení, když se před zhruba šesti lety (známá osobnost z prostředí F-1) Peter Windsor v článku pro časopis F1 Racing zmínil o jakémsi Patrick O’Brienovi a jeho systému srovnávání pilotů F-1. Bylo to poprvé, kdy jsem narazil na někoho se stejným zájmem. Článek bohužel neobsahoval žádné bližší detaily a moje pokusy kontaktovat Windsora přes F1 Racing a SpeedTV (kde tehdy působil jako člen týmu komentátorů) byly naprosto ignorovány. Nemínil jsem se ale vzdát a s pomoci pár internetových přátel, se mi časem dostala do ruky kniha Grand Prix: A Century of Racing, kterou v roce 1994 Patrick O’Brien publikoval.

Přestože pro ni napsal krátký úvod sám Max Mosley, kniha vyšla pouze v Patrickově domovské Jihoafrické Republice a nebyla všeobecně známa. Obsahuje základní popis a analýzu 834 závodů typu Grand Prix, které se jely v letech 1894 až 1993. Patrickovo zaměření na detaily je obdivuhodné a po pravdě řečeno, snaha pochopit jeho celou metodologii je pro čtenáře skoro vyčerpávající. Přestože je na konci zmíněno dvacet pilotů, které Patrick považuje za nejschopnější, kniha nekulminuje ve vyhlášéní vítěze či nejlepšího závodníka všech dob. Místo toho Patrick nabízí samostatnou tabulku pro každou sezonu, postavenou na analýze různých dat a speciálního bodového systému, který je aplikován univerzálně.

V letech 1894-1949 samozřejmě žádný ucelený šampionát závodů Grand Prix neexistoval, takže tam Patrick spíše jenom naznačuje, jak by takové mistovství mohlo vypadat. A jeho tabulky v sezonách počínajících rokem 1950 se často neshodují s oficiálními výsledky. Kniha zároveň obsahuje i podobnou analýzu konstruktérů závodních vozů, a je doplněna řadou grafů a dalších tabulek.

Skoro přesně o rok později jsem si koupil knihu Analysing Formula 1, která v té době právě vyšla v Anglii. Autorem byl Roger Smith s pomocí Mark Hughese. Tato kniha pokrývá dobu světového šampionátu od roku 1950 po konec sezony 2007 a také nabízí analýzu různých dat, s cílem dopátrat se k těm nejlepším pilotům historie mistrovství světa.

Pole kandidátů je velmi rychle zúženo na sedm a zbytek knihy se pak točí hlavně kolem nich. V závěru jsou pak seřazeni do pořadníku, ve kterém je na vrcholu ten nejlepší z nejlepších. Přestože tato kniha sleduje svou vlastní linii, není možné si nevšimnout, že zároveň velmi připomíná formát, který použil Patrick O’Brien. A to včetně grafiky, která je sice barevnější a lépe provedená, ale určitě ne podstatně odlišná.

Roger Smith se od té doby stal uznávaným autorem a jeho nová kniha (Formula 1: All the Races) vyšla letos na jaře. Dalších pár let se ve světě statistik a analýzy nedělo nic, co by stálo za zmínku, až se v roce 2011 Patrick O’Brien vynořil jako jeden z přispěvatelů na novém blogu Peter Windsora. V té době Patrick začal používat kompletně novou a ambiciozní metodu analýzy, která má za cíl eliminovat variace způsobené rozdíly ve výkonu a spolehlivosti různých závodních vozů. Také forma jeho prezentace se změnila a byla zaměřená na přímém srovnávání dvou nebo více konkrétních pilotů, kteří ale nemuseli být ze stejné historické éry. Patrick se opět vyznačuje detailní pečlivostí, ale z nějakého důvodu byly jeho příspěvky zveřejňovány jenom pár měsíců.

Windsorův blog se od té doby vyvinul v pořad internetové TV, na kterém občas vystupuje Sean Kelly, který zároveň dodává běžné statistické údaje televizním komentátorům F-1 v několika zemích. Krátce nato rozjel Patrick O’Brien svůj vlastní blog, kde pokračuje s vydáváním svých analýz a komentářů a udržuje si malý, ale rostoucí počet příznivců.

V polovině října zveřejnil srovnání spolujezdců Michael Schumachera během jeho let u Ferrari, kterými byli Eddie Irvine, Rubens Barrichello, a Felipe Massa. A jenom o pár dnů později, nové (listopad 2012) číslo časopisu F1 Racing zveřejnilo souhrn Massovy kariéry u Ferrari od roku 2006. Jeho součástí jsou údaje jako například průměrný rozdíl v nejrychlejším kole během závodu v porovnání s týmovým kolegou, nebo průměrná vzdálenost k týmovému kolegovi na konci závodu...což jsou znovu kritéria silně připomínající ta, která ve svých analýzách už dávno používá Patrick. Všechny tyto kuriózní podobnosti jsou jistě čistě náhodné, ale fakt, že Patrick O’Brien zůstává zcela nepovšimnutým průkopníkem analýzy statistik, je alespoň podle mého názoru zcela nezvratný.

114841