Alonso po čtyřicítce: Lepší než Schumacher, daleko za Fangiem
Počet pódiových umístění po 40. narozeninách
Pro Fernanda Alonsa nebylo třetí místo ve víkendové Velké ceně Saúdské Arábie jenom stým pódiem v kariéře. Současně šlo o jeho třetí umístění na stupních vítězů, které vybojoval poté, co oslavil 40. narozeniny. Získávat ve F1 trofeje po dovršení této věkové hranice sice není v šampionátu poslední dobou příliš obvyklé, historicky ale Alonso rozhodně není prvním jezdcem, kterému se něco takového povedlo. Na stupně vítězů totiž dokázalo po čtyřicítce vystoupat hned 27 závodníků. Nejvícekrát, konkrétně třicetkrát, se tak stalo u Juana Manuela Fangia.
Hned na úvod je ale třeba říct, že v době, kdy Juan Manuel Fangio závodil, vypadala formule 1 jinak než dnes. Zejména v 50. letech minulého století totiž byli obvyklou součástí startovního pole nejen čtyřicátníci, ale dokonce také padesátníci, kterých se ve F1 ukázalo hned dvanáct. Nejstarším byl Louis Chiron, který svůj poslední závod absolvoval ve věku 55 let, 9 měsíců a 19 dní. Za zmínku stojí i příklad z úplně prvního závodu F1, kterým byla Velká cena Velké Británie 1950 na Silverstone. Tehdy činil průměrný věk startovního pole 39 let a nejmladším startujícím byl 29letý Geoffrey Crossley.
V době, kdy se začala psát historie F1, bylo Fangiovi 39 let. Po čtyřicítce tak nedosáhl jenom na 30 ze svých celkových 35 pódiových umístění, ale také většinu svých kariérních úspěchů – všech pět titulů mistra světa a 20 z celkových 24 vítězství.
Fangia v tabulce podle počtu pódiových umístění následují Giuseppe Farina a Jack Brabham. Farina byl v době vzniku F1 ještě starší než Fangio. Bylo mu 43 let a na všechny své statistiky včetně titulu z roku 1950, pěti vítězství a dvaceti pódií dosáhl už jako čtyřicátník. Jack Brabham sice ve F1 začínal jako 29letý, i po čtyřicítce se mu ale dařilo. Kromě 17 pódií a sedmi vítězství se mu totiž dosáhl i na třetí titul. Ten získal v roce 1966 právě ve věku 40 let za volantem svého vlastního týmu Brabham.
Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina a Jack Brabham jsou jedinými třemi závodníky v historii, kteří dokázali ve věku minimálně 40 let získat titul. Nikomu jinému se to nepodařilo. Jezdců, kteří kromě pódia dokázali po čtyřicítce i vyhrát, ale najdeme více. Patří mezi ně Luigi Fagioli (1), Piero Taruffi (1), Sam Hanks (1), Nigel Mansell (1), Maurice Trintignant (1) a Graham Hill (1).
Fagioli je jediným pilotem v historii F1, kterému se podařilo zvítězit po padesátce. Na svůj triumf při Velké ceně Francie 1951 v Remeši totiž dosáhl ve věku 53 let a 22 dní. Jeho jediné vítězství mu ale paradoxně radost neudělalo. Bylo tomu totiž přesně naopak a vedlo k jeho odchodu z královny motorsportu.
Tehdejší pravidla totiž umožňovala, aby jezdec půjčil během závodu svůj vůz týmovému kolegovi. A přesně to byl pilot Alfy Romeo Fagioli nucen udělat, neboť jeho parťáka Fangia sužovaly potíže s motorem. Vůz tak dovezl do cíle na prvním místě Argentinec. Za vítěze závodu ale byli vyhlášeni oba. Fagioli byl z toho, že musel předat vůz svému parťákovi, natolik znechucen, že se ihned rozhodl z F1 odejít. Zahynul o rok později při havárii během tréninku na závod sportovních vozů v Monaku.
Fagioli je i nejstarším držitelem pódiového umístění. Není ovšem jediným, kdo po padesátce vystoupal na stupně vítězů. Když totiž Louis Chiron obsadil při své domácí Velké ceně Monaka 1950 třetí příčku, bylo mu 50 let, 9 měsíců a 18 dní.
Alonso je devátý
Tři pódiová umístění po čtyřicítce se sice mohou zdát v dnešní době hodně, Fernando Alonso je ale s nimi v naší statistice až devátý. Kromě trojice Fangio, Farina a Brabham se před ním nacházejí také Villoresi (8), Fagioli (6), Taruffi (5), Laffite (5) a Trintignant (5).
Není ovšem vyloučeno, že se Alonso během roku posune. Třicet pódií Juana Manuela Fangia sice letos s jistotou nepřekoná, jelikož ale do konce sezony zbývá ještě 21 závodů, má z matematického hlediska možnost pokořit všechny počínaje druhým Farinou.
Aston Martin se v úvodních dvou závodech sezony profiloval jako druhý nejrychlejší vůz a další stupně vítězů se tak zdají být u Alonsa reálné. Na Giuseppeho Farinu a Jacka Brabhama sice ztrácí 17, respektive čtrnáct pódiových umístění a jejich dostižení by tak mohlo být minimálně letos náročné, zbytek ale rozhodně je v Alonsově dosahu. K vyrovnání čtvrtého Viloresiho totiž potřebuje pět pódií.
Už jsme zmínili, že z mistrů světa dokázali získat po čtyřicítce stupně vítězů Fangio, Farina, Brabham, Alonso, Graham Hill a Mansell. V tabulce níže ale najdeme ještě další dva šampiony – Michaela Schumachera a Maria Andrettiho. Jako čtyřicátníci stanuli na pódiu jenom jednou.
Michael Schumacher si dojel pro své poslední 155. pódium při Velké ceně Evropy 2012 ve Valencii. Bylo mu 43 let, 5 měsíců a 21 dní. Šlo o nejlepší výsledek po jeho návratu s Mercedesem. K němu došlo v roce 2010. V prvních dvou sezonách ale Schumacher nestál na pódiu ani jednou a zaostával za svým týmovým kolegou Nicem Rosbergem. V roce 2012 už mu sice „bedna“ neunikla, i tehdy ale na tom byl Rosberg lépe. Na stupních vítězů totiž dojel dvakrát a při Velké ceně Číny dokonce vybojoval své první vítězství v kariéře.
I poslední stupně vítězů Maria Andrettiho přišly poté, co už vlastně ukončil kariéru. Američan zažil po titulu mistra světa z roku 1978 u Lotusu dvě sezony trápení. Pro rok 1981 se sice rozhodl přejít do Alfy Romeo, ani zde to ale nebylo lepší a na konci roku tak královnu motorsportu definitivně opustil.
V roce 1982 se ale vrátil jako rezerva. Zatímco v Long Beach ho Williams nasadil místo Carlose Reutemanna, který krátce předtím ukončil kariéru, v Monze a Las Vegas závodil za Ferrari jako náhrada za vážně zraněného Didiera Pironiho. Jeho pódium přišlo právě při Velké ceně Itálie ve 42 letech, 6 měsících a 15 dnech. Po startu z pole position dojel třetí.
Räikkönenovi to nevyšlo
Řada mistrů světa ukončila svou kariéru už před 40. narozeninami. Alberto Ascari, Mike Hawthorn, Jim Clark, Jochen Rindt a Ayrton Senna se tohoto věku kvůli tragickým nehodám dokonce ani nedožili. Je zde ale také jeden z mistrů, který se pokoušel závodit i po čtyřicítce, ale na pódium mu to nestačilo. Je jím Kimi Räikkönen.
Na stupních vítězů jsme Fina viděli stát naposledy při Velké ceně Brazílie 2018. Tehdy mu bylo 39 let a 25 dní a v barvách Ferrari dorazil do cíle na třetí příčce. Po skončení sezony ale musel u maranellské stáje uvolnit místo Charlesu Leclercovi.
Räikkönen si sice kariéru prodloužil ještě o další tři roky, které strávil u Alfy Romeo, další stupně vítězů už ale přidat nedokázal. Nejlépe dojel čtvrtý při Velké ceně Brazílie 2019.
Počet pódiových umístění po 40. narozeninách:
Pořadí | Jezdec | Národnost | Počet pódiových umístění po 40. narozeninách |
---|---|---|---|
1. | Juan Manuel Fangio | Argentina | 30 |
2. | Giuseppe Farina | Itálie | 20 |
3. | Jack Brabham | Austrálie | 17 |
4. | Luigi Villoresi | Itálie | 8 |
5. | Luigi Fagioli | Itálie | 6 |
6. | Piero Taruffi | Itálie | 5 |
6. | Jacques Laffite | Francie | 5 |
6. | Maurice Trintignant | Francie | 5 |
9. | Fernando Alonso | Španělsko | 3 |
10. | Felice Bonetto | Itálie | 2 |
10. | Karl Kling | Německo | 2 |
10. | Louis Rosier | Francie | 2 |
10. | Sam Hanks | USA | 2 |
10. | Rudi Fischer | Švýcarsko | 2 |
10. | Graham Hill | Velká Británie | 2 |
10. | Clay Regazzoni | Švýcarsko | 2 |
17. | Louis Chiron | Monako | 1 |
17. | Mauri Rose | USA | 1 |
17. | Michael Schumacher | Německo | 1 |
17. | Mario Andretti | USA | 1 |
17. | Bill Holland | USA | 1 |
17. | John Love | Rhodésie | 1 |
17. | Carlos Menditeguy | Argentina | 1 |
17. | Nigel Mansell | Velká Británie | 1 |
17. | Paul Russo | USA | 1 |
17. | Dorino Serafini | Itálie | 1 |
17. | Duane Carter | USA | 1 |
Zdroj: F1Stats, FORMULE.cz, úvodní foto: Aston Martin