Rozhovor s Danielem Ricciardem
"Nevěřil jsem, že budu vyhrávat."
Jak moc ovlivní tvou psychiku, když sedíš v rychlém voze s šancí na vítězství?
Hodně. Když mám rychlý vůz, je snadné zůstat motivovaný a ano, hodně se tím změnilo. Minulý rok jsem v Toro Rosso neměl žádnou šanci na vítězství…
Ale beztak to po působení v HRT musel být velký krok vpřed…
Ano. Ale tím jsem nechtěl říct, že jsem se v horších vozech snažil pouze na 95 %. Vždy jezdíte nejlépe jak umíte, ale když máte šanci na vítězství nebo pódium, je mnohem jednodušší zůstat celou dobu hladový a motivovaný. V takovém případě můžete být třeba unavení, ale snadno na to zapomenete.
Před 12 měsíci ses těšil z přestupu do Red Bullu. Od té doby se hodně věcí změnilo. Vyhrál jsi tři závody, Seb odešel a z tebe se stal lídr týmu. Dokázal sis tehdy představit, že tě čeká takový skvělý rok?
Ne. Myslím, že jsem jen doufal v pódium a že Sebovi trochu stěžím život, ale rozhodně jsem nečekal 3 vítězství a 10 pódií, nebo kolik jich vlastně bylo. Je to fakt super.
Poslalo ti Ferrari děkovný dopis? Díky tobě získali Sebastiana…
Ano, poslali mi bonus za zprostředkování smlouvy. Bonus za zprostředkování Sebovy smlouvy! (smích)
Příští rok budeš ty tím zkušenějším pilotem. Budeš pod větším tlakem než letos?
Řekl bych, že ani ne. Pod tlakem jsem neustále. Ale Danny (Kvjat) bude novou výzvou a vlastně budu částečně v Sebovy pozici… Lidé očekávají, že budu rychlejší než on a je na mně, abych opravdu byl tím rychlejším.
Nico Rosberg jezdil v dominantním voze a až do Brazílie měl na kontě 4 vítězství a ty jsi měl 3. Zajímavé, viď?
Tato statistika se mi líbí. Jsem na to hrdý.
Které z těch tří vítězství bylo pro tebe největším zadostiučiněním?
Myslím, že to v Budapešti. V Kanadě to byl šok a byla tam i ta nehoda. Když jsem protnul cílovou čáru, měl jsem velkou radost. Pak jsem viděl tu nehodu a nebyl jsem si jistý, co mám dělat, takže jsem si to tak nevychutnal. V Budapešti to bylo super, takže částečně Kanada a částečně Budapešť…
Důležitý je způsob, jakým jsi vyhrál…
Ano, způsob jakým jsem to udělal. Myslím, že jsem během jednoho kola předjel Lewise i Fernanda. Samozřejmě, měl jsem lepší pneumatiky, ale i tak to byl úžasný pocit. Bylo to velmi pěkné.
Mnozí jezdci na pódiu a tiskovce skrývají své pocity. Tváří se, jako kdyby hráli poker. Tebe se nikdy netřeba ptát, jak se cítíš. Vždy je to na tobě vidět. Je to proto, že vždy žiješ přítomností?
Jistěže. Mám tendenci nehledět příliš daleko do budoucnosti a vážit si věci, které se dějí nyní. Neusmívám se vždy. Myslím, že například na fotkách po monacké kvalifikaci se vůbec neusmívám, protože jsem cítil, že jsem mohl dosáhnout víc. Pokud mám pocit, že jsem měl na víc, než jsem dosáhl, tak mě to hněvá. Ale mám skvělou práci a skvělý život takže…
Není to až tak špatné?
Ne, to rozhodně není. A není hezké, když vidíte jak někteří lidé v F1 ale i v jiných sportech berou některé věci jako samozřejmost. Nemyslím, že by děti chtěly, aby se jejich hrdinové chovali takhle.