Lauda a Ferrari kralovali formuli 1 i v Anderstorpu

Roman Klemm
11.06. 2015

Roman Klemm
11.06. 2015

Motorsport před 40 lety - 24.díl

26 jezdců vážilo cestu na sever Evropy, aby se začátkem června zúčastnili sedmé velké ceny formule 1 ročníku 1975. Organizátor měl na této nepříliš oblíbené trati se všemi slitování a připustil na start 26 vozů. Mezi nimi bylo i několik nových tváří. Frank Williams nahradil zaneprázdněného Laffita Jihoafričanem Ianem Scheckterem (20. kvalifikace) a kokpit Artura Merzaria prodal pro tento závod Damienovi Mageemu (22.) z Irska, což pro svého chráněnce zařídil Bernie Ecclestone. Vedle Ronnieho Petersona se domácí fandové mohli těšit i na debutanta Torstena Palma, který postavil druhý tovární Hesketh na dobré 21. startovní místo. Do formule 1 se vrátil Vern Schuppan (26.), kterému dal možnost ve vlastním voze Graham Hill.

Nikdo ovšem nenašel recept, jak porazit překvapujícího polemana víkendu: byl jím senzačně Vittorio Brambilla! Ital již v minulých závodech demonstroval stoupající formu, v Anderstorpu ovšem zazářil naplno: již v pátek zajel jeho oranžový March 751 nejrychlejší kolo podniku, které bylo o 4 desetiny rychlejší, než čas druhého Depaillera. Jistě, Brambilla byl v životní formě, ale v žádném případě o tolik lepší, než ostatní. Max Mosley po letech prozradil, že se o čas jejich jezdce postaral spolupracovník týmu, který nakloněn přes zídku boxů protnul paprsek měření času o pár desetin dřívě, než Vittoriův vůz... Druhou startovní řadu vytvořili Jarier s Reutemannem, třetí řadu Lauda a Pace.

V neděli překvapilo většinu přítomných netypické horko! Ne tak výborně naladěného Brambillu: do první zatáčky dosprintoval jako první a kolo za kolem vedl velkou cenu Švédska před Depaillerem a Reutemannem, jako by to byla největší samozřejmnost světa. Toto představení ovšem trvalo jen do 16. kola. V tu dobu Vittorio natolik vyždímal levou přední pneumatiku, že se díky rostoucí nedotáčivosti již nedokázal bránit Reutemannově Brabhamu. 20 kol později Ital vzdal s defektem závěsu. Vypadalo to, že si Argentinec jede pro zasloužené vítězství. O poločas definitivně odvrátil nápor Jariera, jeho bílý Martini-Brabham ovšem v poslední čtvrtině závodu trpěl zvýšenou přetáčivostí, která ho stála hodně času. Byl to opět Niki Lauda, kdo si vůz nastavil perfektně pro kompletních 80 kol a dokázal krátce před cílem udeřit! Rakušanův Ferrari 312T byl v cíli o šest sekund před Reutemannem a dobrý výsledek Scuderie Ferrari dovršil třetí Regazzoni. Výborně se bili i oba Američané v poli. Mario Andretti (Parnelli) a Mark Donohue (Penske) se po relativně slabém výkonu v kvalifikaci dokázali postupně protlačit až na čtvrté a páté místo v cíli. Poslední bodík v Anderstorpu ukořistil vynikajiící Tony Brise – jednalo se o první bod sezony pro tým Embassy-Hill.

Jacques Laffite „obětoval“ účast ve velké ceně Švédska startu v závodě formule 2 na Hockenheimringu – a vyplatilo se! Jeho Martini-BMW tam vyhrál již pátý závod sezony, tentokrát ovšem s notnou dávkou štěstí. Nejrychlejším jezdcem této „Jochen Rindt Trophy“ byl vlastně Michel Leclere. Kvalifikoval se sice jen za Laffitem a Jabouillem, do prvního závodu ale vyrazil nejlépe, s převahou zvyšoval svůj náskok a zdánlivě si jel pro neohrožené vítězství. Než uklouzl na oleji a zase jednou vše ztratil... První místo poté převzal Stuck (také na továrním Marchi-BMW), domácímu hrdinovi ale explodoval motor. Z malérů soupeřů se tak mohl těšit spolehlivý Laffite, který vyhrál s náskokem 19 sekund na Larrousseho starší Alpinu A367. Také několik dalších favoritů závod nedokončilo a z dobrých míst se proto těšilo několik outsiderů v pořadí Bourgoignie, Flammini, Francia a Truffo.

Ve druhém heatu si Laffite nedělal hlavu s tím, že se Leclere a Stuck „vyřádili“ jízdou z chvostu pole až na samotnou špičku, k celkovému vítězství mu stačilo kontrolované třetí místo před Ertlem, Bourgougniem a Binderem. Po součtu časů obou jízd si zbývající mistrovské body rozdělili Bourgoignie, Flammini, Kessel, Francia a Truffo. Osm závodů před koncem sezony vedl Laffite celkovou tabulku s náskokem 32 bodů na Larrousseho.

Další podnik seriálu USAC, Rex Mays 150 vyhrál na kraťoučkém oválu v Milwaukee dominátor americké scény AJ Foyt. Jeho oranžový Coyote-Ford se prosadil těsně před vítězem z Indianapolisu Bobby Unserem (Eagle) a Johnnym Rutherfordem na továrním McLarenu.

V rámci velké ceny v Anderstorpu se jel i další závod britského mistrovství BP formule 3 (šíleně drahé výlety národních mistrovství po celé Evropě tedy nejsou novým jevem). Seveřané se doma jasně prosadili. Vyhrál 36letý veterán této třídy, Conny Anderson na Marchi-Toyota 753 před Conny Ljungfeldtem (March-Toyota), Clasem Sigurdsonem (Branham-Toyota) a Gunnarem Nordstromem (Modus-Toyota). Začátkem se zdálo, že Andersona budou zlobit oba tovární Marche Nilssona a Ribeira, divoký Brazilec ale sebe a týmového kolegu vyřadil sebevražedným pokusem o předjetí...

Ve Westwoodu u Vancouveru se konal druhý závod dobře obsazeného šampionátu Players Challenge kanadské formule Atlantic. Prosadil se Švéd Bertil Roos (March-Hart 75B) před Billem Brackem (Chevron-Hart B29), Tomem Klauslerem (Lola-Whitehurst T360) Elliottem Forbesem-Robinsonem (Lola T360) a jistým Gillesem Villeneuvem (March-Swindon 75B). Šestý dojel Bobby Rahal na Lole-McCoy T360.

Start v Anderstorpu: Brambilla před Depaillerem, Jarierem, Reutemannem, Pacem a Laudou.