Monaco-Historique slavila své desáté vydání

Roman Klemm
16.05. 2016

Roman Klemm
16.05. 2016

Od roku 2000 se tento podnik každé dva roky opakuje.

Když Monacký Automobilový Klub ACM roku 1997 hledal dáreček pro tehdejšího knížěte Rainiera III k 700. výročí vlády rodiny Grimaldiů v Monaku, tak se nakonec prosadil nápad, uspořádat ulicemi města závod veteránů. Rainier byl fandou rychlých aut a samozřejmě i popularity, kterou jeho trpasličímu státu přinášela každoroční GP formule 1. Podnik se mu líbil - a nejen to. Monaco Historique byla takovým úspěchem, že se pořadatel rozhodl, od roku 2000 tento podnik každé dva roky opakovat. V Monaku dokáží podobné eventy organizovat skutečně perfektně a není divu, že se tento podnik v mezičase vypracoval v nejlepší historickou automobilovou událost Evropy.

Letos byly přihlášené vozy rozděleny do sedmi tříd, přičemž se u předválečných monopostů z bezpečnostních důvodů poprvé "nejelo o závod". Všechny ostatní kategorie to ovšem opět vzaly "zostra" - vyhrát v Monaku totiž v historických kruzích hodně znamená. O stoupající sportovní hodnotě podniku nejlépe svědčí stále větší počet bývalých profesionáů v kokpitech. Letos si chtěli zlaté poháry z Monaka odvést například bývalí piloti F1 a vítězi Le Mans Emanuelle Pirro a Paolo Barilla, ex-jezdci F1 Alex Caffi, Jean-Denis Deletraz a Jac Nellemann, konstruktér Red Bullu Adrian Newey a ikóny sportovních vozů Ray Mallock a Eje Elgh.

Porsche a Bentley v pauzách mezi závody opět nasadili několik z jejich sportovních klenotů s velkými jmény v kokpitech a fandové tak mohli spatřit jezdce jako Jackyho Ickxe, Romeina Dumase a Brendona Hartleye při práci.
Adrian Newey nebyl jediným géniem v boxech. O Barillovo Ferrari (jednalo se o vůz, se kterým Regazzoni roku 1970 vyhrál velkou venu Itálie) se staral osobně Mauro Forghieri a shledání po letech slavili i Masao Ono s jeho nešťastnou kreací Maki-F1 z roku 1974.

Ze sportovního hlediska byly závody především britskou záležitostí. John Ure vyhrál na Cooperu-Bristol závod sportovních vozů, Tony Wood (Tec Mec) se jasně prosadil mezi monoposty postavených před rokem 1961 a Andy Middlehurst si zopakoval na Lotusus týmu Cliva Chapmana své vítězství z roku 2014 mezi monoposty F1 ze začátku šedesátých let. Britská hymna se hrála i po vítězství Stuarta Halla (McLaren) ve třídě vozů postavených v letech 1966 až 1972.

Vrcholem každé Monaco Historique je vždy závod vozů "zlaté éry F1", tedy monopostů z let 1973-1976. Výborným výkonem se zde prosadil Alex Caffi na Ensignu, který pro něj připravil tým syna zesnulého Lorise Kessela.

Monaco Historique je nepřekonatelná podívaná. Jean Denis Deletraz na surteesi vede zatáčkou Massenet Emanuela Pirra na ferrari.

Nevěděl, co na něj čeká: Alex Caffi si zkouší pozici v jeho Ensignu-Ford.

Neuvěřitelná setkání: Masao Ono a jeho málo úspěšný první návrh F1, Maki z roku 1974. Ono byl později zodpovědný i za vozy Kojima a Dome.

Výborným nápadem byl start Anthonyho Beltoise v matře jeho otce. Podívat se přišla i Anthonyho matka a sestra Francoise Ceverta, Jacqueline Beltoise.

Credit Suisse zval k besedě o vývoji automobilového sportu, které se zúčastnili Emanuale Pirro, Alain de Cadenet, Sir Stirling Moss, Jochen Mass a Ray Mallock.

Andy Middlehurst opět ovládl závod "doutníků". Vůz mu připravil tým Lotus pod vedením Cliva Chapmana a hlavního mechanika Boba Danceho.

Na své podivné konstrukci U2 nastoupil Ray Mallock.

Dvě konstrukce Big-Johna Surteese před Hotelem de Paris.

Na pohled do výkladních skříní nebyl čas...

Maršálci v Monaku mají oči všude...

Paolo Barilla na Regazzoniho Ferrari z roku 1970.

Mezi jezdci formule Junior byl i Brit Michael Walker, který začátkem sedmdesátých let startoval i v nemistrovských závodech F1.

Japonec Kubota tenhle krásný Lotus 72 bohužel zničil již v kvalifikaci.

Porsche a Chopard sáhli hloboko do kapes a prezentovali v Monaku Hartleye, Dumase, Ickxe a Webbera (uprostřed boss firmy Chopard, Schaeufele).

Tenhle motiv jsem již dlouho chtěl vyfotit...

Formuli 1 si konečně vyzkoušel i vítěz z Le Mans, Marco Werner.

K vidění byl i tento německým umělcem Luigim Colanim upravený Eifelland-March, se kterým se svého času nadarmo lopotil Rolf Stommelen.

Adrian Newey neumí auta jen malovat, dokáže i dobře jezdit: s tímto Lotusem 49 jel v Monaku roku 1968 Richard Attwood.

Zatáčka Portier: tam, kde Senna roku 1988 ztratil závod, ztratil tento krotitel surteese zadní kolo...

Těmhle pánům se Monaco Historique líbila. Jedním z nich je René Arnoux.

Tuhle sekci monacké trati málokdo zná...

Jac Nellemann: "Tuto formuli Junior jsme před padesáti let postavili společně s tátou."

Do formule 1 se konečně dostal i Eje Elgh. Startoval na Marchi 711, který roku 1971 v Brands Hatchi nasadil tým Franka Williamse pro Ronnieho Petersona.