Schumacher: Zrození hvězdy (2. díl)

V srpnu 1989 bylo při VC Německa dohodnuto, že Michael Schumacher a Frank Schmickler budou po sezoně testovat Sauber-Mercedes skupiny C, který pro německou značku připravoval Peter Sauber ve švýcarském Hinwilu.

V září 1989 Weber uzavřel se Schumacherem smlouvu, podle které se stal na deset let jeho manažerem a za to získal podíl 20 % ze všech jeho příjmů. Současně Weber s Nuppeneyem navýšili vzájemný podíl na příjmech svých jezdců na 50 %. To znamenalo, že Nuppeney měl mít v následujících deseti letech nárok na 10 % Schumacherových příjmů. V té chvíli nikdo netušil, do jakých astronomických výšin tato částka naroste. Posezonní test Schumacherovi otevřel dveře k Mercedesu do mistrovství světa sportovních prototypů, zatímco Schmickler skončil v DTM.

Zatímco Wendlinger a Frentzen vsadili na postup do F3000, kde si se špatnými vozy kazili pověst, Schumacher ve své druhé sezoně v barvách WTS získal titul německého mistra ve F3. Bylo to sice s převahou (vyhrál pět z 11 závodů), ale zdaleka ne s takovou suverenitou, jaká se dala v mnohem menší konkurenci roku 1990 očekávat. Především společně s Frentzenem, Wendlingerem a Fritzem Kreutzpointnerem sbíral zkušenosti ve světovém šampionátu prototypů v týmu Sauber-Mercedes, kde byl za volantem vozu poháněného motorem o výkonu srovnatelném s formulí 1 jejich školitelem Jochen Mass. Schumacher s ním při svých třech startech vždy dojel jako druhý, přičemž v Mexiku se po diskvalifikaci vítězného vozu nakonec posunuli na nejvyšší příčku.

Konec sezony 1990 byl i předznamenáním budoucnosti. K poslednímu závodu německého šampionátu F3 na Hockenheimringu totiž přijel britský šampión této kategorie a Schumachera v přímém souboji porazil. Byl jím Mika Häkkinen! Při tomtéž víkendu byl Schumacher jako nejrychlejší z juniorů Mercedesem nominován pro závod DTM. V tom měl za úkol pomoci týmu AMG proti vedoucímu jezdci šampionátu Johnnymu Cecottovi a BMW. Michael vzal svůj úkol natolik vážně, že do Venezuelana v první zatáčce narazil! Mercedesu to nepomohlo, protože titul nakonec získal Hans Joachim Stuck pro Audi. Schumacher se s Häkkinenem střetl ještě v Makau. Tam byl Fin nejrychlejší v tréninku, zajel nejrychlejší kolo, ale z vítězství se radoval Schumacher, za nímž dojeli Mika Salo a Eddie Irvine. Häkkinen byl vyřazen při kontroverzní kolizi, když se pokusil v posledním kole Schumachera předjet. Schumacher pak vyhrál i neméně skvěle obsazený závod F3 v japonském Fudži. A jen na okraj – dva roky Schumacherova závodění ve formuli 3 stály Williho Webera milion marek...

Pro sezonu 1991 Frentzen opustil Mercedes ve prospěch F3000, zatímco Schumacherovi Weber doporučil stát se továrním jezdcem pro skupinu C. V cestě za společným cílem, kterým byla F1, se to mohlo jevit jako chyba. Ve skutečnosti tento krok přinesl v Schumacherově kariéře rozhodující zvrat. Naučil se spolupracovat s techniky velkého, skutečně profesionálního týmu, i komunikovat s médii. Především si musel zvyknout nést tíhu odpovědnosti za výsledek, protože ve sprintech byl jedním ze dvou sólistů, na které tým spoléhal. Ve skvěle obsazeném šampionátu bojoval Mercedes s jaguary (kterým šéfoval Tom Walkinshaw a stavěl je Ross Brawn), peugeoty (vedenými Jeanem Todtem), vozy Porsche a Mazda.

206257

Posádka Fritz Kreutzpointner, Karl Wendlinger a Michael Schumacher v Le Mansu 1991

Během léta Neerpasch a Weber vyzkoušeli Schumacherův talent v řízení monopostů stranou zájmu v závodě japonského šampionátu F3000. A Michael je nezklamal, když dojel druhý. V posledním závodě skupiny C na japonském Autopolisu oslavili Schumacher s Wendlingerem první vítězství. To už ale měl za sebou i nájezd do jaguaru Dereka Warwicka v tréninku na Nürburgringu, kde mnoho nechybělo, aby se na něj rozčílený Angličan vrhnul pěstmi, a zabavení služebního mercedesu francouzskou policií za jízdu nadměrnou rychlostí.

Jürgen Dilk už tehdy založil oficiální fanklub Michaela Schumachera a stál v jeho čele. Koncem roku 2005 skončil před soudem za daňové úniky. Byl odsouzen na rok nepodmíněně a k pokutě 40 000 eur. Kromě toho musel uhradit dlužnou částku ve výši 200 000 eur. Na svou pomoc Schumacherovi dnes vzpomíná: „Moje spolupráce s Michaelem byla velmi pěkná. Je to skvělý člověk. Všechno, co jsem mu ze srdce rád dal, mi vrátil zpět.“

Když Weber vyjednal pro Michaela Schumachera pro rok 1992 první milionový kontrakt, z něhož měl zaručeno 20 %, přihlásil se Burkhard Nuppeney o svůj podíl. Weber mu odmítl jej vyplatit. Spor se postupně vyhrocoval, takže v roce 1996 se Gerd Krämer pokusil dojednat mezi nimi schůzku. Jenže Weber na ni nepřišel. Oba se přitom pravidelně potkávali v padoku F1. Nuppeney podal na Webera žalobu a roku 1998 u soudu vyhrál. Weber se odvolal a o rok později výrok zvrátil díky tvrzení bývalého týmového manažera Uda Wagenhausera, který prohlásil, že smlouva vypršela roku 1990. V roce 2003 Nuppeney u soudu dokázal, že Wagenhauser lhal a ten za to byl odsouzen k pokutě 50 000 eur. Weberovi přitížilo i prohlášení Gerda Krämera, který u soudu řekl, že jej Weber nabádal ke křivému svědectví. Další soudní projednávání nakonec opět dalo za pravdu Weberovi a popřelo Nuppeneyův nárok na polovinu Weberových příjmů z prvního kontraktu se Schumacherem, který vypršel roku 1998 a měl mu údajně vynést 24 milionů dolarů.

Jméno Michael Schumacher se od samého počátku kariéry stalo výnosným obchodním artiklem. V honbě za penězi ho však Weber neustále posouval vzhůru. A ze všeho nejdůležitější je, že splnil svůj cíl: dostal Michaela až do formule 1.

(Úryvek je z knihy Vládce rychlosti, kterou vydali Petr Dufek se spolupracovníky Vladimírem Rybeckým a Petrem Minaříkem v roce 2012. Pokračování zítra.)