Od skromných začátků po dominanci.

Ve vzpomínkách na ambiciózního pracanta Franka Williamse asi nikoho nemáme tak často po jeho boku, jako rázného technického génia Patricka Heada.

„Franka jsem poznal na konci roku 1975, kdy jsem s Ronem Tauranakem pracoval pro Trojan Cars a zároveň stavěl loď v Surrey. Zavolal mi, abychom se setkali u něj v Readingu,“ vzpomíná Head. „O F1 jsem nevěděl nic, ani o Franku Williamsovi, ale s radostí jsem přijal nabídku přidat se do dlouhého zástupu designérů, kteří pro něj pracovali. Týden po nástupu do tohoto zaměstnání se uzavřela dohoda s Walterem Wolfem a s ním přišli i Harvey Postlethwaite a vozy Hesketh. Bylo mi nabídnuto 500 liber s tím, že odejdu nebo zůstanu pracovat pod Harveym. V tom roce jsem se toho hodně naučil, aniž bych byl v první linii.

Frank z týmu odešel na začátku roku 1977. Zrovna jsem byl s Jodym Scheckterem a malým testovacím týmem v Kyalami, v Jižní Africe, když mi opět zavolal a řekl, že začíná znovu a že bych se mohl přidat. Byl to velký krok, ale Frankův entuziasmus a odhodlání byly nakažlivé, tak jsem souhlasil. Tak v březnu 1977 vznikl Williams Grand Prix Engineering.

Frank se staral o byznysové a provozní záležitosti a mně svěřil designování a výrobu. Nikdy jsme moc nestrkali nos do práce toho druhého. V prvních letech jsme měli finanční problémy, museli jsme se skrývat před bankou, ačkoli manažerovi místní banky Didcot musím uznat, že mimo jeho pravomoci týmu dost pomohl. Ale to byly časy, kdy tým nepotřeboval ani zlomek z rozpočtu, jaké jsou dnes.

Občas jsem už ztrácel víru, ale Frank byl vždy pozitivní. „Dobře to dopadne, kámo.“ Opravdu dokázal lidi strhnout na svou stranu. Za ta léta se našlo pár důvodů k neshodám, ale nikdy jsem neměl důvod pochybovat, že mě podpoří, když technika nebyla dokonalá a když se muselo čekat na opravy. Zasloužil si velký respekt skvělých jezdců, jako Alan Jones, Keke Rosberg, Nelson Piquet, Nigel Mansell, Alain Prost, Damon Hill, Jacques Villeneuve a v neposlední řadě Ayrton Senna. Sennova smrt ve voze Williamsu byla pro něj těžkou ranou, to vím, ačkoli své emoce nikdy nevystavoval světu. Ale ani v nejtemnějších dnech nepochyboval o budoucnosti týmu, o dalších vítězstvích, titulech a pohárech.

Ginny svého manžela vždycky podporovala, emocionálně i v praktických věcech. Když jsme začínali, Frank dával většinu rodinných peněz do týmu. Její smrt na rakovinu v roce 2013, ve věku pouhých 66 let, byla pro něj další těžkou ranou. Ale Frankovo ​​odhodlání a nadšení byly nakažlivé nejen pro mě, pro všechny ve Williamsu. Až do posledních dnů fungování společnosti jako rodinného podniku jste mohli Franka vidět v továrně, hlavně v hale s vozy a mechaniky, kterým byl nadále inspirací. Frank už nebyl ve vedení společnosti a rodina prodala svůj podíl uprostřed roku 2020, ale jeho stopa ve F1 zůstane viditelná a mnozí na něj budou rádi vzpomínat, včetně mě.“

237228

Williams se nikdy nevzdával. Foto: Williams

Zdroj: Patrick Head, úvodní foto: Williams