Ocenění dostali Horsák, Dryml nebo Kalina

Oldřich Horsák, Miroslav Adámek a Miran Velkoborský byli na výstavě OK Group Racing Expo vyhlášeni legendami autosportu, Petr Čemus, Aleš Dryml a Jiří Churavý legendami motosportu a Josef Kalina s Radovanem Novákem a Petrem Ondrašíkem osobnostmi motorsportu. Ani při letošním ročníku výstavy Racing Expo nechyběl slavnostní ceremoniál, který ocenil velikány českého závodění. Navíc došlo k uvedení Elišky Junkové do síně slávy mezinárodní federace historických automobilů FIVA.

Oldřich Horsák spojil svůj život se značkou Škoda. Zde nastoupil do učení již v roce 1947 a vydržel zde až do roku 1994, kdy odešel do důchodu. Horsák pracoval ve vývojovém oddělení značky a působil u ní i jako testovací jezdec. Zazávodil si v rallye, ale také na okruzích nebo v závodech do vrchu.

Nejvíce se prosadil v rallye. Mistrem republiky se stal v letech 1960, 1961 (do 1300 ccm), 1963, 1969 a 1970 (B3 do 1150 ccm). V roce 1968 vyhrál třídu do 1000 ccm. Byl členem československého týmu, který získal Cenu národů v podniku Alpská jízda. Třikrát se zúčastnil i soutěže Rallye Monte Carlo. Dařilo se mu ale také na okruzích. Na Nürburgringu dokázal ve své třídě vyhrát šestihodinový závod mistrovství Evropy cestovních vozů. Právě tento úspěch považuje za svůj největší.

„Všechno to byly úspěchy. Nürburgring byl ale nejtěžší okruh na světě. Jsem rád, že jsem ho jel a měl možnost tam takto uspět. Říkali mu zelené peklo, protože se jel v živém plotě ve výši automobilu. Museli jste si tam proto zapamatovat každou zatáčku, protože jste se neměli čeho chytit, abyste se například mohli orientovat při brzdění,“ zavzpomínala legenda Škodovky na pódiu.

Miroslav Adámek se dokázal prosadit jak na okruzích, tak v závodech do vrchu. Nejúspěšnější období ale zažil v mezinárodním seriálu závodů prototypů s název Interserie. Zde v letech 1987 a 1989 obsadil celkové druhé místo v divizi 2. Z jeho úspěchů ale stojí za zmínku také celkové vítězství ve vrchařském mistrovství Evropy ve třídě z roku 1979 nebo triumf na legendárním vrchařském podniku Ecce Homo ve Šternberku z roku 1990.

Třetí letošní legenda autosportu Miran Velkoborský byl právě závodníkem, který vyšlapal Miroslavu Adámkovi a dalším do Interserie cestu. V roce 1977 se totiž stal prvním Čechem v tomto šampionátu. V 70. a 80. letech minulého století patřil mezi nejlepší české jezdce na okruzích i na kopcích. Nejlepších výsledků dosáhl za volantem prototypu Metalex. Třikrát nastoupil rovněž do slavné Rallye Dakar v kategorii kamionů a vyzkoušel si také motocyklové závody.

255330

 Ocenění Legendy autosportu získali Miroslav Adámek, Oldřich Horsák a Miran Velkoborský. Foto: Racing Expo

Endurový závodník Petr Čemus si ocenění legenda motosportu vysloužil pěti tituly z mezinárodní motocyklové šestidenní. Všechny získal v období 1970-1974 jako člen československého týmu. V tomto podniku ale uspěl také jako manažer. V roce 1994 totiž v americké Tulse dovedl k bronzu český tým.

Plochodrážník Aleš Dryml dosáhl během své kariéry na pět titulů mistra republiky. Mezi jednotlivci triumfoval v sezonách 1982 a 1984, v družstvech uspěl v letech 1984 a 1985 a v roce 1982 se rovněž stal mistrem republiky na dlouhé ploché dráze. V letech 1977 a 1979 přivezl bronzové kovy z mistrovství světa družstev. Ve světovém šampionátu na dlouhé ploché dráze bral dvě stříbra (1989, 1991). Na populární Zlaté přilbě v Pardubicích vybojoval po dvou druhých a třetích místech, na vítězství se mu zde ale dosáhnout nepodařilo.

Motokrosař Jiří Churavý zažil svůj největší úspěch v roce 1975. Tehdy spolu s Antonínem Baborovským, Miroslavem Nováčkem a Zdeňkem Velkým vyhráli pro Československo podnik Motokros národů ve třídě do 500 ccm. O rok později se Churavý stal vicemistrem světa ve třídě do 125 ccm. Na kontě má i dva tituly mistra republiky – z roku 1974 ve třídě do 250 ccm a z roku 1979 ve třídě do 125 ccm.

255328

Legendami motosportu se stali Petr Čemus, Aleš Dryml a Jiří Churavý. Foto: Racing Expo

Co se osobností motorsportu týče, Josef Kalina proslul jako dakarský navigátor. V této úloze byl u tří vítězství Karla Lopraise. Sedačku spolujezdce dobře zná i další vyznamenaný Radovan Novák, byť z klasických rallyeových soutěží. Poté se ale dal na funkcionářskou kariéru. V roce 1990 se stal generálním sekretářem Federace automobilového sportu, o rok později i prezidentem FIA CEZ. Zejména ale působil jako člen Světové rady FIA a jako sportovní komisař této organizace. V pozici sportovního komisaře se zúčastnil řady významných podniků včetně velkých cen F1 a podniků WRC.

Třetí osobnost JUDr. Petr Ondrašík působí na scéně ploché dráhy. Zde je mezinárodním rozhodčím a také předsedou Auto klubu Markéta. Díky němu je stadion na Markétě součástí mistrovství světa Speedway GP od roku 1997 až dodnes. Za sebou má ale také závodní kariéru, během které se stal mimo jiné dvakrát mistrem republiky v závodech dvojic spolu s Jiřím Štanclem.

Junková v síni slávy FIVA

Ještě předtím, než byla v sobotu na Racing Expo vyznamenána výše zmíněná devítka velikánů, došlo k jinému slavnostnímu ceremoniálu. Do síně slávy mezinárodní federace historických automobilů FIVA byla totiž uvedena in memoriam Eliška Junková. Jmenování převzala její vnoučata Mgr. Markéta Šonková a Ing. Jiří Junek z rukou generálního sekretáře této organizace Gian Marii Molara a členky mezinárodní poroty FIVA Gaby von Oppenheimové.

Na pódiu při ceremoniálu vystoupil rovněž ředitel výstavy a motoristický novinář Petr Dufek. Ten se v úvodu své žurnalistické kariéry mohl s Eliškou Junkovou pravidelně potkávat. Nejvíce ho tehdy fascinovala její paměť.

„Eliška si pamatovala naprosto detailně všechny své zážitky. Ona byla schopná říct, jakou kravatu měl na sobě Louis Chiron, když se potkali naposledy v Monte Carlu. Když se dnes zeptáte některých závodníků, tak pořádně nevědí, kde závodili před rokem. Ona to měla zmapované a těmi vzpomínkami žila. Mně bylo jenom líto, že tehdy neměla větší úctu celého národa, hlavně tedy představitelů našeho národa. Byla to výjimečná žena, ale buržoazního původu s nálepkou někoho, kdo si podle tehdejšího mínění nezasloužil tolik preferovat na veřejnosti. Setkávat se s ní takto pravidelně bylo pro mě skutečně naprosto výjimečné,“ podělil se Dufek se svými vzpomínkami.

255332

Eliška Junková byla uvedena do síně slávy FIVA. Foto: Racing Expo

Eliška Junková se narodila 16. listopadu 1900 v Olomouci jako Alžběta Pospíšilová. Na Elišku Junkovou se přejmenovala až po svatbě s Čeňkem Junkem. A právě díky němu vznikla její láska k automobilovým závodům. Její manžel se jich totiž účastnil. Eliška začala v roce 1923 nejprve jako Čeňkova spolujezdkyně. O rok později už usedla za volant. Na závodních tratích soupeřila mimo jiné i právě proti svému muži a nejednou se stalo, že obsadili první dvě místa. Někdy vyšel z tohoto boje vítězně Čeněk, jindy naopak Eliška.

Z největších úspěchů Elišky Junkové můžeme zmínit například vítězství v závodě Zbraslav-Jíloviště z roku 1926. Tehdy se stala vůbec první ženou, která dokázala zvítězit v mezinárodním závodě. Zapomenout ale nesmíme ani na čtvrté místo při Velké ceně Německa na Nürburgringu a současně vítězství ve třídě do dvou litrů (1927) nebo na pátou příčku na Targa Florio (1928). V roce 1926 také vybojovala stříbro ve švýcarském závodě do vrchu Klaussenpass. Během své kariéry závodila s vozy Bugatti.

Závodní kariéru ukončila v roce 1928 poté, co při Velké ceně Německa tragicky zahynul její manžel Čeněk. Po skončení kariéry zůstala u motorsportu alespoň v organizačních rolích.  Například spolupracovala s Československým automobilovým klubem pro Moravu a Slezsko, když připravoval Masarykův okruh v Brně. Byla rovněž předsedkyní prvního českého ženského automotoklubu. Odešla 5. ledna 1994 ve věku úctyhodných 93 let. Za své výkony získala ocenění zasloužilá mistryně sportu a v roce 2019 jí byla in memoriam udělena medaile za zásluhy.

Zdroj: Racing Expo, úvodní foto: Racing Expo