Největší souboj historie očima jednoho z protagonistů.

Dům Reného Arnouxe v západní části Paříže vypadá jako by byl zaplněný dětmi. Ve skutečnosti tu žije pouze jedno velké dítě. Dům je plný hraček, plyšových zvířat, dokonce je tu i pár pinballových automatů z 80. let. Sběratelské materiály Ferrari zamořují obývací pokoj a na mnoha místech se lesknou velké trofeje - ne že by byly vystaveny za sklem, prostě se jen tak povalují na zemi nebo poličkách, jako by čekaly, až je někdo uklidí do skříňky. Vypadá to tu jak domov čtrnáctileté motokárové hvězdy. Majitel tohoto domu (a trofejí) je však jeden ze dvou účastníků největší závodní bitvy v dějinách formule 1.

Arnouxovu trofej za třetí místo z VC Francie roku 1979 lze nalézt v jeho kanceláři vedle několika postarších helem. Má zde i model vozu Ferrari 312T4, svého času pilotovaného Gillesem Villeneuvem.

Arnoux a Villeneuve závodili tvrdě a férově, Dijon 1979 byl toho nejlepším příkladem. Šlo o souboj desetiletí. Oba piloti jasně událost zhodnotili jako jejich nejlepší závod a i dnes si René Arnoux považuje toto třetí místo více než jakékoli vítězství.

"Jean-Pierre Jabouille nemá moc velkou radost, protože lidé zapomněli, že to on vyhrál závod," vzpomíná Arnoux při pohledu na fotografie z onoho dne.

"Veškerá pozornost se zaměřila na Gillese a mě. Na ten souboj s Gillesem nikdy nezapomenu. Takto můžete závodit pouze s člověkem, kterému naprosto důvěřujete. Byl to největší závod všech dob a odehrát se mohl pouze mezi námi dvěma."

S vidinou dvojitého vítězství před domácím publikem byl Arnoux připraven se do věci řádně obout a proklestit si cestu přes Villeneuvovo Ferrari. Villeneuve byl však zrovna tak odhodlaný si své místo udržet. V 76. kole byl Arnoux připraven zaútočit a sebrat Kanaďanovi druhé místo. Villeneuve zablokoval kola při brždění do pravotočivé zatáčky Vileroy a Arnoux se protáhnul na vnitřku. Francouzské publikum propuklo v šílenství.

"Gilles měl problém s brzdami a já měl problém s tlakem paliva. Oba jsme tvrdě tlačili."

Pneumatiky vozu Ferrari mohly být opotřebované, to se však nikdo neobtěžoval Villeneuvovi sdělit. O dvě kola později tvrdě dupl na brzdu, z jeho předních gum se vyvalil bílý oblak kouře, dokázal si však najít prostor a v předposledním kole si vzal svou pozici zpět.

Nyní se zdálo, že problém má motor vozu Renault, Arnoux tlačil až za limit. "Můj motor dělal potíže, já ale chtěl druhé místo a tvrdě jsem tlačil. Zkusil jsem všechno, abych si ho udržel."

O kolo později nikdo ani nezaznamenal, že Arnouxův týmový kolega Jabouille právě vyhrál závod. Oči všech přítomných se soustředili na boj o druhé místo odehrávající se o půl kola zpět. Oba vozy jely bok po boku. Villeneuve zablokoval kola, což umožnilo Arnouxovi předjetí, Kanaďan se však ihned vrátil a pokračoval v souboji kolo na kolo, tvrdě na Arnouxe dorážel až odlétával nátěr vozů, jejich kola se několikrát střetla. Arnouxův vůz se dostal až mimo trať, ale okamžitě byl zpět po boku Villeneuva.

"Gilles do mě velmi tvrdě narazil a já vyjel zcela mimo trať. Vrátil jsem se zpět a další zatáčka přesně to samé - bum, prásk! Moje šasi na tom nebylo dobře, věděl jsem, že chlapi v továrně budou mít před sebou pilný týden."

Méně než třetinu kola do cíle, se oba vozy nalepeny na sebe ve 240 km/h prohnaly skrz sekce La Combe a Courbe de Pouas. Arnoux již svůj další úder provést nestihl. Druhé místo získal Villeneuve.

"Porazil mě, ano, a ve Francii..." říká Arnoux. "Ale to mě netrápilo. Věděl jsem, že jsem byl poražen tím nejlepším jezdcem na světě. Snad proti někomu jinému bych skončil druhý."