Životopis Stéphane Ratela.

Jednou z předních pořadatelských společností nejen závodů GT patří Stéphane Ratel Organisation (SRO Motorsports Group). Nese jméno svého zakladatele a šéfa, francouzského podnikatele Stéphane Ratela.

Vzhledem k obsáhlému tématu došlo k rozdělení předem oznámeného námětu na tři díly. V její první části bude zveřejněn Ratelův životopis, v další části informace o jeho organizaci a na závěr přehled šampionátů nyní pořádaných SRO.

Tajemný muž z Perpignanu

Internet většinou nabízí bezednou studnici informací, v níž je mnohdy nesnadné se orientovat. Souhrn údajů o životě francouzského vládce gétéček však patří mezi výjimečnější případy s rouškou tajemství. Hlavním zdrojem se stal především článek německého portálu Sportauto online, jenž v roce 2010 vytvořil zřejmě nejpodrobnější popis Ratelova života.

Stéphane Ratel pochází z města Perpignanu na jihu Francie, v němž přišel na svět 23. července 1963. O jeho matce nejsou uvedeny další podrobnosti, otec byl důstojníkem francouzské armády.

Díky povolání svého otce strávila rodina v 70tých letech minulého století část Stéphanova dětství také v jižní Kambodži až do doby převzetí moci Rudými Khmery. Po návratu do Francie se rodina usadila v Paříži. Stéphanův otec získal dobře ohodnocené místo ředitele ve významné francouzské firmě.

Bezstarostné užívání mladého Stéphana mj. při surfování na vlnách anebo jízdě na skateboardu přerušila tragická událost. V roce 1980 zahynuli při nehodě oba rodiče a jeho sestra.

Jeho strýc se rozhodl zmírnit ránu osudu nabídkou výběru vozu. Ratel toužil po legendárním Porsche, nicméně si byl vědom finančních možností strýce. Stal se majitelem Volkswagenu Golf, který probudil jeho zájem o automobily. Upravený malý vůz mu dokázal vybudovat pověst bohatého synka během studií v Paříži.

Již o rok později se mu podařilo nahradit Golf za vysněnou německou legendu: Porsche 911 SC. V roce 1984 se stal nejmladším členem francouzského klubu majitelů vozů Porsche. Sportovní vozy mu učarovaly natolik, že je začal sbírat a obchodovat s nimi. Od otce své přítelkyně koupil Ferrari 275 GTB, následovalo Lamborghini Countach, Ferrari 512 BB a Porsche RS.

63271

Foto: Miroslav Wisnar

Ratel během svého života procestoval bezmála celý svět. Město nad Seinou patří i nadále mezi jeho nejoblíbenější. V Paříži bydlel, studoval a má zde nejstarší z kanceláří své firmy. Také další města, do nichž se rád vrací leží v Evropě – jedná se o Londýn a Řím.

Rok svého života zasvětil službě své vlasti. Sloužil u francouzského letectva v hodnosti nadporučíka.

Následně se rozhodl rozvinout obchodnický talent v roce 1986 studiem mezinárodního obchodu na univerzitě v americkém San Diegu. Zde s překvapením zjistil, že Ferrari 512 BB stojí v USA polovinu částky, za níž vůz prodal v Evropě. Na obou stranách Atlantiku se začal naplno věnovat obchodu s automobily. V Americe mj. nakupoval v aukcích vozy zabavené mafii obchodující s drogami. Produkci i u nás oblíbeného seriálu Miami Vice zajistil Lamborghini Countach.

Po skončení studia v roce 1989 si v Londýně a Saint-Tropez otevřel obchod s koženými výrobky. Jednalo se však o pouhé dva roky trvající epizodu. Nejprve ovlivnila jeho londýnskou pobočku hospodářská krize, následně válka v Perském zálivu jej připravila o arabskou klientelu. Zbyl jen Elton John se svými kamarády, nicméně po smrti hlavního kytaristy Def Leppard Steva Clarka se rozhodl ukončit působení v tomto oboru.

Začátek nové kariéry odstartoval bláznivý závod

V roce 1991 po návratu do Francie se při uvítacím večírku zrodil v pozdních hodinách nápad uspořádat závod ze Saint-Tropez do Paříže. Divokou 1 070 kilometrů dlouhou trasu po veřejných komunikacích zvládl nejrychleji řidič lamborghini průměrnou rychlostí 207 km/h. Nakonec byl Ratel rád, že se nikomu nic nestalo a rozhodl se raději přesunout s podobnými aktivitami na vhodnější uzavřené okruhy.

Přijal nabídku domácí značky Venturi a uspořádal pro amatérské nadšence šampionát s francouzskými automobily. Přišel nečekaný úspěch, když se mu do konce roku 1991 podařilo prodat 55 vozů! Následující rok udělal dojem na organizátory z ACO při vystoupení v Le Mans. Pořadatelé legendárního závodu 24 hodin v Le Mans nabídli Ratelovi účast jeho vozů v roce 1993.

Na start 61. ročníku slavného podniku se postavilo sedm posádek, z nichž pět závod dokončilo. Účast televizního komentátora Christopha Dechavanneho se postarala o vzrůst popularity série Venturi Trophy.

6627

Foto: BPA

Další významné místo Ratelova života leží u francouzského města Le Mans. V úvodním ročníku šampionátu Venturi Trophy v roce 1992 uspořádal závod na kratší verzi nazvané Bugatti. O rok později se posádkám sedmi vozidel z jeho šampionátu poštěstilo závodit na slavnější variantě Circuit de la Sarthe, když se poprvé staly součástí nejslavnějšího závodu na světě.

V říjnu 1993 se Ratel sešel s vedoucím společnosti Peter Auto pořádající závody historických automobilů Patrickem Peterem a organizátorem německého šampionátu vozů Porsche Jürgenem Barthem. Založili společnost BPR Organisation, jejíž název byl vytvořen z prvních písmen příjmení organizátorů.

Rozhodli se společně uspořádat šampionát čtyři hodiny trvajících závodů (anebo v délce 1 000 km) s nejpoužívanějším názvem BPR Global GT Endurance Series. Během tří let trvání docházelo k vynechávání slov (např. Endurance) anebo k drobným obměnám názvu, v nichž mj. v roce 1995 byl místo pořadatelů uveden hlavní sponzor Kärcher. Většina klání se měla odehrávat na starém kontinentu, v kalendáři však byly zařazeny také závody v Asii. Původní představou byla účast především amatérských jezdců.

První ročník se v roce 1994 setkal s velkým úspěchem, v němž pole vozů Venturi a Porsche z evropských sérií doplnily klenoty v podobě Ferrari F40 anebo Lotusu Esprit. Následující sezónu k původním osmi závodním víkendům přibyly další čtyři a startovní pole obohatily další skvosty mj. McLaren GTR a Jaguar XJ220.

Úspěšný šampionát společnosti BPR se dostal do zorného pole výrobců sportovních automobilů, ale také FIA. Když došlo v roce 1995 na rozhodování o účasti továrních stájí v následujícím ročníku, i Ratel tehdy souhlasil. Mezinárodní automobilová federace uvažovala o posílení svého dohledu, který měl být součástí nového FIA GT Championship.

Další změnou v třetí sezóně bylo nové uspořádání tříd. Stávající systém kategorií GT1-GT4, v němž byly vozy rozděleny podle výkonu a míry účasti výrobců, byl nahrazen novým dělením pouze na GT1 a GT2. Základem měly být v obou případech sportovní vozy určené pro provoz na silnicích, GT1 však mohla používat v konstrukci drahé exotické materiály, účinnější aerodynamiku a brzdy, širší pneumatiky a větší průměr restriktorů sání.

Rok 1996 přinesl plánovaný konec šampionátu BPR Global GT Series a jeho přeměnu na mistrovství vozů FIA GT. Pořádat jej měla opět společnost BPR, ale nakonec bylo vše jinak. Rok předtím založil Ratel vlastní organizaci pořádající závody vozů na okruzích a vznikla Stéphane Ratel Organisation. Po neshodách v BPR se nakonec organizace SRO ujala nové série pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (více o SRO a FIA GT v příštím díle).

Rozptýlení organizátora za volantem závodního vozu

Pro zmínky o Ratelově účasti je typické, že nenastoupil do nejednoho závodu, v němž byl přihlášen. Většinu absolvoval v šampionátech, na jejichž pořádání se podílel. V níže uvedené tabulce je přehled podniků, v nichž skutečně nastoupil. Například ve francouzském Nogaru byl přihlášen ve třech podnicích (BPR 1996, FFSA 1997 a 2001), ale ani jednou nezávodil.

Vysvětlivky: DNF - nedokončil, NC – neklasifikován

Po několika klubových závodech se Francouz vydal i na mezinárodní scénu. První účast v Le Mans v roce 1993 Ratelovi nevyšla, ale na startu následujícího 62. ročníku nejslavnějšího podniku se již objevil. V italské stáji Agusta Racing Team byl s Franzem Hunkelerem a Eduardem Chaufourem pilotem vozu Venturi. Startovali z 44. pozice, ujeli celkem 171 kol, ale skončili v poli neklasifikovaných za osmnácti vozy v celkovém pořadí.

V roce 1995 dosáhl výsledek, který ve své kariéře považuje za nejvýznamnější. Na okruhu v japonské Suzuce skončil celkově osmý (2. v GT3) se švýcarskou závodnicí Lilian Bryner a Enzem Calderarim. Trojice se střídala ve voze Porsche týmu Stadler Motorsport.

Po delší odmlce se zatím naposled objevil v krátce provozovaném šampionátu starších vozů GT – GT90´s Revival Series.

Zbývající střípky z mozaiky života francouzského pořadatele

Řízení rozsáhlé společností, jíž SRO MG bezesporu je, si denně žádá až 14 hodin času. Stéphane upřednostňuje práci do druhé hodiny po půlnoci, protože nerad vstává brzy. Přesto má svoji práci rád, protože oblast motorsportu považuje za nejlepší místo pro podnikání.

Ve volných chvílích se věnuje nejen svým sportovním zálibám z mládí, ale také lyžování a cvičení pro udržení dobré kondice. Nepohrdne ani jízdou v jedné stopě na svém silném motocyklu Ducati. Se svým synem zbožňují lyžování ve volném stylu.

Obě děti, 16letý syn a 14letá dcera, nezapřou otcovské geny. Jsou také velmi aktivní a mají rádi rychlost. Snaží se s nimi trávit co nejvíce času i přes svoji vytíženost. Rád je zmiňuje v rozhovorech. Ačkoliv je považován za známého milovníka žen, podrobnosti z osobního života anebo matky jeho dětí nejsou rozšířeny.

81706

Foto: Martin Straka

Stéphane Ratel (vpravo) bývá přítomen na nejednom z víkendů jeho sérií. Neváhal přijet na předposlední vystoupení evropského mistrovství GT3 na Slovakia Ringu. Společnost mu dělal český závodník Antonín Charouz, který se podílel na návštěvě série SRO na Slovensku.

V rozhovoru z roku 2010 pro britský portál Piston Heads se zmínil o dvou svých vozech. Vlastnictvím automobilu značky Bentley nepřekvapí. Lze jej spatřit i za volantem Fiatu Cinquecento, které používá při proplétání v hustém městském provozu.

Ratelovy představy zapracované v jeho šampionátech inspirovaly následovníky, nicméně i tento Francouz vzhlíží s obdivem k jiným známým lidem. Jedním z nich je slavný vojevůdce Napoleon. S další osobností měl možnost spolupracovat tři roky v začátcích šampionátu FIA GT. Na základě osobních zkušeností o něm prohlásil: „Velmi chytrý, řízný a mazaný obchodník. Je vynikající osobností v naší oblasti podnikání“, vzpomíná Ratel na příjemné období vzájemné spolupráce. Řeč je o neoblíbeném vládci F1, Berniem Eccelestoneovi. Těžko říci, zda by jej označení jeho osoby za Eccelestona sportovních vozů urazilo anebo naopak potěšilo. Byť to zatím platí spíše v evropském měřítku.

Druhý díl zabývající se společností Stéphane Ratel Organisation a sériích bude vydán v sobotu 4. února.

Odkaz na předchozí vydání Grand magazínu naleznete Zde. Minulé vydání bylo věnováno rozdělení jezdců do kategorií dle výkonnosti. Jedná se o systém používaný ve vytrvalostních závodech anebo nižších sériích.

Zdroj: SRO, FIA GT, GT1, Sport Car Pros, Sportauto, FIA, RSC, Peter Auto, IMCDB, Wikipedia, Piston Heads, Driver Database, GT Revival Series