Formule.cz - Před VC Emilie

Petr Dufek
30.10. 2020

Petr Dufek
30.10. 2020

Třináctá velká cena 71. ročníku mistrovství světa F1

Letos potřetí se týmy F1 vydaly do Itálie, aby po Monze a Mugellu změřily síly také v Imole. Přes původní nadějné vyhlídky se nakonec i tady pojede bez diváků, což fanoušci Ferrari jistě těžce nesou.

Vedoucím jezdcem seriálu je stále Hamilton (256 bodů), ale ani teoreticky zde ještě nemůže slavit titul. Na dalších místech jsou Bottas (179) a Verstappen (162), kteří by ještě na celkové prvenství mohli dosáhnout. To už neplatí o jezdcích na dalších místech, kterými jsou Ricciardo (80), Leclerc (75), Pérez (74), Norris (65), Albon (64), Gasly (63) a Sainz (59).

Pohár konstruktérů má zatím pod kontrolou Mercedes (435) před Red Bullem (226), Racing Pointem (126), McLarenem (124), Renaultem (120), Ferrari (93), AlphaTauri (77), Alfou Romeo (5) a Haasem (3). Na bod stále čekají Williams a jeho jezdci Latifi a Russell.

Historie okruhu

Autodrom leží na okraji města Imola a zhruba 40 kilometrů od Boloni. Oficiálně se od roku 1970 jmenuje Autodromo Internazionale Enzo e Dino Ferrari. Pojmenovaný byl po zakladateli automobilky Ferrari a jeho synovi Alfredovi, který zemřel v roce 1956 ve věku pouhých 24 let.

Původně byla trať otevřená v roce 1953 s využitím běžných silnic, jak bylo tehdy zvykem. Jednalo se o velmi rychlé úseky, propojené několika zatáčkami. První motocyklový závod se zde jel v roce 1953 a automobilový o rok později. Byl to závod F1 nezařazený do šampionátu a jeho vítězem se stal Jim Clark. Další takový podnik se jel v roce 1979 a zvítězil v něm Niki Lauda.

V roce 1980 byl okruh poprvé zařazen do kalendáře mistrovství světa jako dějiště VC Itálie. Vyhrál Nélson Piquet. V dalším roce se však VC Itálie vrátila do Monzy a Imola dostala příležitost hostit VC San Marina. Ta se zde uskutečnila celkem 26krát, naposled v roce 2006.

Jeden z nejhůře vybavených okruhů přes mnohá varování zázračně přežíval v kalendáři. Dokonce i po tragickém víkendu v roce 1994, během něhož přišli o život Roland Ratzenberger a Ayrton Senna. Byl přebudován a zpomalen, tragickou zatáčku Tamburello výrazně změnila šikana. Po trati se už nejezdilo rychlostí, jakou by umožňovala, protože postupně bylo kvůli větší bezpečnosti přidáno několik retardérů.

Fernando Alonso na trati v Imole v roce 2005. Foto: Jiří Křenek

Trať je unikátní tím, že se jako jedna z mála jede proti směru hodinových ručiček. Recept na dobrý čas vyžaduje razantní přejíždění obrubníků, což přináší riziko poškození pneumatik. Velkou výzvou pro jezdce je zatáčka Variante Alta, která rozhoduje o čase dosaženém ve druhé polovině okruhu.

Okruh se sice stal bezpečnější, ale téměř vylučuje předjížděcí manévry. Typické pro Imolu jsou nájezdy do zatáček naslepo a nádherné přechody mezi rychlými a pomalými pasážemi. O jedinečnou atmosféru se v Imole starají desetitisíce příznivců Ferrari. Letos se ovšem pojede bez diváků.

Klíčová místa

Podle techniků Bremba je Imola jednou z tratí se střední náročností na brzdy, podobně jako Mugello. Díky velkému počtu zatáček a krátké cílové rovince (358 m) je okruh velmi technický a pro jezdce náročný. Není náhodou, že Enzo Ferrari, jehož jméno okruh nese, nazval trať „malým Nürburgringem“.

Poslední velká cena F1 se zde jela v roce 2006 a proto týmy musejí vycházet hlavně ze simulací. Očekává se, že se brzdy budou používat zhruba 9,5 vteřiny na kolo, což odpovídá 13 procentům délky závodu.

Brzdit se bude pouze v osmi zatáčkách, brzdná dráha nepřesahuje 100 metrů. Zatížení brzdového pedálu je však vysoké. Jezdec od startu do cíle musí vyvinout tlak téměř 58,5 tuny, což je o více než 20 tun víc než v Mugellu.

Z osmi brzdných míst jsou čtyři klasifikována jako velmi náročná. Nejobtížnější pro brzdový systém je zatáčka Rivazza, v níž monoposty zpomalují z 309 na 145 km/h na pouhých 96 metrech! Jezdci brzdí 1,62 vteřiny, brzdový pedál zatíží 137 kg a největší přetížení bude 5,6 G

Zajímavá čísla

Okruh v Imole bude dějištěm 28. velké ceny zařazené do MS F1. První byla VC Itálie, potom 26krát VC San Marina a letos VC Emilie-Romagni. Ta byla nazvána podle regionu, v němž Imola leží.

Největších rychlostí zde vozy F1 dosáhly v roce 2004, konkrétně Rubens Barrichello v kvalifikaci i v závodě. Nejrychlejší časy na kolo zajeli také v roce 2004 v kvalifikaci Jenson Button (1:19,753) a v závodě Michael Schumacher (1:20,411).

Nejúspěšnějším jezdcem v závodech F1 v Imole je Michael Schumacher. Foto: Ferrari

Letošní délka okruhu je o 50 metrů kratší než v roce 2006, takže budou ustanoveny rekordy nové.

Nejúspěšnějším jezdcem v historii VC San Marina byl Michael Schumacher. Na své oblíbené trati vyhrál sedmkrát, poprvé v roce 1994 po tragické nehodě Ayrtona Senny. Pole position však nejčastěji získal Ayrton Senna, celkem osmkrát. Naposled v roce 1994, kdy z první pozice odstartoval do svého posledního závodu.

Pouze jediný jezdec ze současného jezdeckého pole už v Imole startoval. Kimi Räikkönen zde jel dokonce šestkrát a jednou vystoupil na pódium.

Vzpomínka na rok 2006

Diváci sto kilometrů od Maranella zářili štěstím: koník byl znovu na koni a Schumi nezapomněl vyhrávat! M. Schumacher dlouho nezažil tak vydařený víkend. Italský tisk už předem přinášel podrobnosti o pěti důležitých vylepšeních na vozech Ferrari. A Schumi tato tvrzení podpořil výbornými časy od prvních tréninků. Vzkříšení Ferrari přišlo v pravou chvíli.

Imola navíc M. Schumacherovi seděla a toužil po sedmém triumfu. A to ještě nikdo nebral vážně zaručené (a později potvrzené) informace o tom, že se na okruh F1 v příští sezoně už nevrátí…

Ještě před dvěma týdny v Melbourne zaostávalo Schumacherovo ferrari za nejrychlejšími vozy o víc než sekundu. Jenže v Imole už to zase bylo to staré dobré ferrari s náskokem zhruba šesti desetin sekundy ve druhé - tedy nejrychlejší - části kvalifikace. Kde nastala taková proměna? Jistě v pneumatikách, ačkoli williamsy či toyoty podobný pokrok neudělaly. Že by Japonci připravili něco exkluzivního jen pro Ferrari? Už před závodem pronikly z Maranella informace o některých změnách na šasi. Týkaly se bočních ploch předního křídla a doplňkových aerodynamických prvků na boku špice. Výsledkem bylo, že obě ferrari jezdila při měření největší rychlosti o poznání rychleji než soupeři!

Schumi položil základ k triumfu vítězstvím v kvalifikaci, které ho vyneslo do čela historického žebříčku (překonal zdánlivě nedostižný výkon Senny). Zdolal obě hondy, a to ještě netušil, že měly v nádrži o dobrých 12 kg paliva méně. Alonso vsadil na ještě těžší vůz, aby mohl na trati zůstat co nejdéle. Právě do této strategie vkládal jediné naděje na zdolání rudých ferrari. Montoya musel před kvalifikací usednout do rezervního vozu. Mechanici se však činili a se sedačkou vyměnili i celý motor! Díky tomu nebyl potrestán penalizací a mohl se ještě utkat o stupeň vítězů.

Zatímco první zatáčka po startu se obešla bez kolize, v šesté - ve Villeneuveově šikaně - se o hlavní představení dne postaral létající Holanďan Albers. Od proslulého Tamburella se tam jede po rovince rychlostí téměř 300 km/h, ale v nájezdu se brzdí na rychlost zhruba poloviční. Dokázali to všichni, kromě toho nejpomalejšího. Japonec Ide strčil své kolo na špatné místo ve špatnou dobu... Po nárazu do Alberse se Nizozemcův midland vznesl do vzduchu a v široké bezpečnostní zóně předvedl čtyři a půl salta s dopadem hlavou dolů.

Leckoho jistě zamrazilo, protože to bylo právě na této trati, jen o necelý kilometr blíž startu a před dvanácti lety, kde došlo ve F1 k dosud poslední smrtelné havárii jezdce. Otřesený Albers se po chvíli za pomoci traťových komisařů vysoukal zpod kokpitu. Na důkaz, že je v pořádku, hned zamával divákům.

Kromě toho, že se Barrichello v první zatáčce propadl o dvě místa, se jinak v prvním kole nic jiného nepřihodilo. Dvě kola kroužil po trati zpomalovací vůz a po restartu znovu chyboval Barrichello, když si nechal příliš velký odstup a bez boje tak rozdělil pole jezdců. Brzy byl ze hry Trulli, kterého zradil sloupek řízení. Liuzzi se po výletu mimo trať naštěstí stačil vrátit.

Nikoho příliš nepřekvapilo, že do boxů jako první zabočily obě hondy - nejprve Barrichello a vzápětí Button. Jen o kolo později je následoval R. Schumacher. Pak byla na řadě ferrari, mclareny a renaulty. Alonso jel tankovat o pět kol později než M. Schumacher. Zdálo se, že tím mohl získat důležitou výhodu. Zejména, když po návratu na trať nasadil skvělé tempo. Schumi později přiznal, že se mu na druhé sadě pneumatik, byť byla úplně nová, příliš drolil povrch. Mezi 26. až 34. kolem se proto jeho náskok ztenčil z 11,272 na pouhých 0,422 sekundy! A když mu Alonso dýchal na záda, změnila se stíhačka v šachovou partii.

Schumi dobře věděl, že ho Alonso nemá kde předjet, když neudělá chybu. „Nesměl jsem se nechat vyprovokovat ke zběsilé honičce, musel jsem jet svým tempem,“ vysvětloval M. Schumacher příčinu výrazného zpomalení. Sám se vloni na vlastní kůži přesvědčil, že v Imole se dva špičkoví jezdci nepředjedou. Tehdy byli v opačných rolích, sám na Alonsa v závěru závodu dorážel celých deset kol, ale nenašel ani skulinku. Tentokrát na to šel s rozumem. A hodil soupeři vějičku...

Když Alonso dojel Schumachera, musel okamžitě téměř o dvě sekundy na kolo zpomalit. Protože oba měli první zastávku stejně dlouhou (Schumi 25,502 s - Alonso 26,041 s), ale ta Alonsova přišla o pět kol později, musel Španěl vézt nejméně o 10 kilogramů paliva víc. Mohl tedy počkat, až Schumi odbočí ke druhé zastávce, zůstat na trati déle, zrychlit na hranici svých možností a dostat se tím do vedení. Jenže místo toho se Renault nechal vyprovokovat ke zbrklé změně taktiky. Aby neztrácel za Schumacherem čas, povolal Alonsa do boxu už ve 41. kole. V následujícím kole tankovalo i Ferrari - a Schumi se vrátil do těsného vedení. O závodě bylo v té chvíli rozhodnuto.

Ještě významnější roli sehrály boxy v případě Buttona. Při druhém tankování se šéf mechaniků dopustil hrubé chyby. Zvedl lízátko před ukončením tankování, pak s ním praštil Buttona přes hlavu ve snaze vrátit ho zpět před hledí přílby, ale Brit už vyrazil vpřed, utrhl tankovací zařízení a povalil své mechaniky... Incidentem ztratil nejméně 12 sekund.

Zbytek jezdeckého pole dojížděl ve velkých rozestupech. Oba red bully vyřadily poruchy, ale nedařilo se ani týmu Toro Rosso, jehož sídlo je ve Faenze, asi dvacet kilometrů od okruhu. Liuzzi udělal drobné jezdecké chyby a Speed (mimo toho, že mu láhev s pitím vypověděla službu hned po startu) prý ztratil šanci na lepší umístění při galantním uvolňování cesty Schumacherovi a následném zdržení v boxu.

Heidfelda brzdila nízká přilnavost pneumatik, kterou vylepšila až úprava tlaku a nastavení předního křídla. A jeho kolega Villeneuve se už raději těšil na nový motor pro závod v Německu. Zajímavé bylo, že poprvé v této sezoně všechny motory vydržely a během víkendu nedošlo k žádné výměně.

Konečné pořadí: 1. M. Schumacher (Ferrari), 2. Alonso (Renault), 3. Montoya (McLaren), 4. Massa (Ferrari), 5. Räikkönen (McLaren), 6. Webber (Williams), 7. Button (Honda), 8. Fisichella (Renault), 9. R. Schumacher (Toyota), 10. Barrichello (Honda)…