Na cestě z úzkých ulic San José se série Champ Cars před svým přesunutím do Evropy zastaví tento týden na přírodním okruhu v lesnaté částu státu Wisconsin. Okruh Road America, druhý nejdelší přírodní okruh na území Spojených států  a bezesporu nejkrásnější trať na severoamerickém kontinentě, se může spolu se Spa Francorchamps směle řadit i mezi nejkrásnější přírodní okruhy světa.

 

 

 

Historické počátky závodění v okolí městečka Elkhart Lake spadají do období po druhé světové válce, kdy se na území Spojených států začaly rozmáhat silniční závody. Hlavním organizátorem těchto závodů v různých částech států se stala organizace Sports Car Club of America. Její chicagská odnož se rozhodla uspořádat takové závody rovněž a našla příznivý ohlas v tehdejším městečku Elkhart Lake, kde na místní silniční síti vzniknul nový okruh. První závod na něm byl odstartován v roce 1950 a trať byla dlouhá 3,3 míle. V dalších letech se trať vedoucí po silnicích v okolí Elkhart Lake poněkud změnila a její délka vzrostla až na 6,5 míle.

 

 

 

Rozmach závodů na okruzích vytýčených po normální silniční síti zastavila tragická havárie na trati ve Watkins Glen v roce 1952, při níž zahynulo dvanáctileté dítě. Reakce státu na sebe nenechala dlouho čekat a všechny podobné závody byly ještě v tomto roce zakázány. Řešení bylo jediné, přesunout závod na uzavřené, zpravidla soukromě vlastněné rychlostní okruhy. Tři ročníky závodů konaných na silnicích Elkhart Lake přinesly poměrně málo průmyslově rozvinuté oblasti značný zisk, a tak se skupina místních průmyslníků vedená Cliffem Tuftem rozhodla postavit jižně od města nový okruh, který by i nadále lákal do města zájem bohatých sportovců.

 

V letech 1954 až 1955 tak vznikla jedna z nejkrásnějších tratí světa, vinoucí se lesnatou kopcovitou přírodou Wisconsinu, která se v následujích letech změnila kromě bezpečnostních opatření jen velmi málo. První závod pořádaný SCCA byl na nové trati odstartován 10. září 1955. Již následujícího roku objevila novou trať NASCAR, ale poté už zůstala Road America na dlouhé roky jen královstvím sportovních vozů  a monopostů. Během své dlouhé historie hostila například závody série sportovních prototypů Can-Am. Je z dnešního pohledu téměř šokující, že například v roce 1967, kdy na Road America dominovaly při závodě Can - Am vozy McLaren řízené Denny Hulmem a Bruce McLarenem a kterým sekundovaly vozy dalších značek řízené například Johnem Surteesem či Danem Gurneyem, byla průměrná rychlost při téměř nulových bezpečnostních opatřeních kolem trati téměř stejná, jako při loňském závodě CCWS. Naštěstí je tenhle závod zachován na celuloidových pásech a tak si tuto heroickou dobu můžeme připomenout i nyní.

 

 

 

Série CART zavítala na Road America poprvé v roce 1982, kdy zvítězil Hector Rebague. Na dlouhá léta se pak okruh v Elkhart Lake stal místem úspěchů rodiny Andrettiů, neboť Mario a Michael zde dosáhli společně šesti vítězství. Sekundovat jim mohl jen další velikán volantu a dvojnásobný mistr světa F1 Emerson Fittipaldi, který na jedné ze svých nejoblíbenějších tratí vyhrál rovněž třikrát.

 

 

 

Krize amerických formulových závodů se ale dotkla i Road America a zájem diváků, pro které bylo kempování a volný pohyb po velké části areálu dlouhá léta každoročním svátkem, prudce upadal. Již v roce 2004 se závod konal jen díky osobní záštitě Maria Andrettiho a v roce 2005 dokonce přes jeho obrovské úsilí z kalendáře CCWS zmizel. Již od roku následujícího se do něj naštěstí opět vrátil a nyní je i nadále jednou z jeho korun.

 

V loňské sezóně se stal svědkem jedné z nejlepších jízd Katherine Legge, ale zároveň i svědkem její dramatické havárie, když se jí v nájezdu do rychlé pravé zatáčky Kink uvolnilo a odlétlo zadní přítlačné křídlo. Dokáže Kat zopakovat svůj dobrý loňský výkon a přinese jí Road America konečně úspěch na který tak dlouho čeká? Nebo uvidíme další dominantní výkon Sebastiena Bourdaise, který s místem pilota F1 v kapse najde konečně klid? A nebo se prosadí Bruno Junqueira, který již zde dokázal vyhrát? Až v neděli doburácí turba lesy Wisconsinu, budeme znát odpovědi.

 

 

Délka trati: 4,048 míle (6,515 km), 14 zatáček

Loňský vítěz: A.J. Allmendinger (Forsythe Championship Racing)

Loňské pole position: Dan Clarke, 1:55.123 (mokrá trať)

Rekord tratě:

Nejrychlejší kolo: 19.8.2006 Dario Franchitti, 1:39.866

 

 

Pátek 10. srpna

17:15 – volný trénink 1

00:30 – volný trénink 2

00:50 – kvalifikace 1

 

Sobota 11. srpna

15:45 – volný trénink 3

21:10 – volný trénink 4

21:30 – kvalifikace 2

 

Neděle 12. srpna

20:15 – Start GP of San Jose

 

Přímý přenos na televizním programu Eurosport2 začíná podle současného programu v 20:30 SEČ. Live timimg je možno sledovat na oficiálních stránkách série (aktuální verze Javy nutná)