Postřehy z Homesteadu

Tony Kanaan si za závod v Homesteadu bezpochyby zaslouží absolutorium. Nejen za způsob, jakým si závod dirigoval (a zřejmě by ho vyhrál), nejen za naprosto ojedinělý a mistrovský pokus jak zabránit nárazu do Visova monopostu (téměř mu vyšel), za komickou vložku, když na třech kolech vedl pole vozů za zaváděcím vozem (měli ho stáhnout do boxů dříve), ale především za to jakým způsobem nakonec celou záležitost komentoval (nešlo přehlédnout to obrovské zklamání a rozčarování, když vystoupil z vozu).

 " Už závodím hodně dlouho a vím, že závod neskončil, dokud mi nemávnou šachovnicí. Dneska to byla skutečně smůla,ano. Ale kolikrát jsem vyhrál já díky tomu, že smůlu měl někdo jiný? Když mi zbývalo 10 kol, tak jsem si tak pomyslel - Je to nějaké moc snadné."

No řekněte, nemějte rádi tohohle "nosáče".

Na opačnou stranu obliby se bohužel přesunuje Danica Patrick. Na tiskovce po závodě, když přišla řeč na její výkon se opět opakovala její tiráda o špatně nastaveném voze, problémech tady a tuhle a . . . až se ze zadních řad ozvalo "No teda Vás musejí mít Vaši mechanici rádi". Rozhovor skončil velmi rychle. Danico, Danico, takhle se srdce nezískávají.

Ganassiho, Penskeho a Andrettiho jezdci na čele. Tenhle obrázek se asi jen tak nezmění

Bruno Junqueira uvedl, že "můj vůz byl silně přetáčivý". Podle všeho to byla velmi slabá slova a šasi bylo v takovém stavu, že každý výjezd ze zatáčky byl pro Bruna dobrodružstvím. Žádný div, že auto radši odstavil.

Oriol Servia také nesršel nadšením: "Byla to dlouhá, dlouhá noc, protože jsem bylí pomalí, pomalí, velmi pomalí." Oriol dosáhl pochybného vítězství ve skupině pilotů nově příchozích týmů, když skončil dvanáctý, "jen" pět kol za Scottem Dixonem. "Myslím to tak, že jsme věděli, že to bude těžké a že nám bude dlouho trvat, než se přiblížíme nejlepším. No a naneštěstí to bylo přesně takové, jak jsme čekali."

Vidět jezdce týmu Newman/Haas, týmu jehož sláva a historie si nezadá se slávou jeho odvěkého rivala, stáje Rogera Penskeho, jak bojuje boj s Milkou Duno, docela bolí. A bolelo ta asi každého, kdo v paddocku hrdě kráčel v košili s logem NHL Racing na hrudi.

Power a Servia bojují s Milkou Duno

"Kdyby si Justin neproříznul pneumatiku (při kolizi s Powerem), mohli jsme skončit devátí, nebo desátí, což by na premiéru nebylo špatné. Ale jsme 2 až tři míle za hodinu za těmi nejrychlejšími, a to je obrovská hora, kterou budeme muset překonat," uvedl Craig Hampson, muž, který stál coby šéfinženýr Bourdaise v pozadí jeho čtyř titulů. "Učíme se tenhle vůz za pochodu, postupně dostáváme potřebné díly, ale problém je, že zatím ještě dva nepasovaly dohromady.  Tahle série bude finančně daleko náročnější než Champ Car, protože technici mají daleko větší pole působnosti v oblastech, které jsou pro vývoj volné."

Justin Wilson, jehož schopnosti nebude pravděpodobně nikdo zpochybňovat k tomu uvedl. "Bylo to poněkud divoké, ale byli jsme rychlejší, než řada ostatních a jeli jsme lépe a rychleji, než ve kvalifikaci. Upřímně řečeno, nikdy jsem při závodě neměl ve sluchátkách takový provoz. Ale já jen pořád opakoval - Je to přetáčivé, je to přetáčivé, pomozte mi."

Přesto přeze všechno si však skupina pilotů z CCWS vysloužila od svých kolegů z IndyCar Series poklonu. "Myslím, že na silničních okruzích nám tihle kluci řádně proženou pérka. A možná se tam taky od nich ještě budeme muset něco přiučit." Tolik alespoň Dan Wheldon