Long Beach Grand Prix - výsledky a průběh závodu

Po naprosto fantastickém startu, kterým se dostal ze čtvrté pozice na startu do vedení závodu, získal Will Power zasloužené vítězství ve finálovém závodě éry Champ Car a navíc si připsal důležité body do klasifikace šampionátu IndyCar Series. Alex Tagliani, který mu statně sekundoval po převážnou většinu závodu, doplatil na špatnou volbu pneumatik při poslední zastávce a na odcházejících pneumatikách se v závěrečných kolech propadl až na sedmou pozici. Druhý dojel Franck Montagny ve voze stáje Forsythe Racing, třetí Mario Dominguez startující pro Pacific Coast Motorsport.

V Long Beach se startovalo pevným startem a právě ten rozhodl o mnohém. Přestože Justin Wilson, Alex Tagliani i Franck Perera odstartovali z prvních dvou řad dobře, museli mít dojem, že stojí a předjíždí je expresní vlak. To se před ně na dlouhé startovní rovince přehnal ze čtvrté pozice startující Will Power, který předvedl naprosto fenomenální start. Dva vozy se však od startovního roštu neodlepily, a tak jezdci nakonec museli absolvovat první dvě kola ještě pod žlutou. Po restartu svedl Wilson s Powerem na Shoreline Drive další krásný souboj o první místo, ale Power svou pozici dokázal uhájit.

Justin Wilson si pro technickou poruchu závodu příliš neužil

Třetí jel Alex Tagliani, čtvrtý Franck Perera, ale ten při restartu neodolal útoku Paula Tracyho, který začal agresivně postupovat vpřed. To se mu však nevyplatilo při útoku na Taglianiho v dalším kole, kdy musel do únikové zóny a navíc si poškodil zadní pneumatiku. V pátem kole havaroval Mario Moraes a kolem dráhy zavlály opět žluté prapory. Toho využila řada pilotů na zadních pozicích k dotankování. Restart v 9. kole přinesl další krásný souboj Wilsona s Powerem, ale také konec Justinových nadějí, když Brit musel po technické závadě odstavit svůj Panoz v únikové zóně první zatáčky. Na druhé místo se tak dostal Tagliani, následovaný Pererou, Montagnym a Rahalem.

Ve 29. kole začali do boxů zajíždět ke svým pravidelným zastávkám jezdci na čele, ale na pořadí to nic nezměnilo. Ve 32. kole zůstal stát ve vlásence Nelson Philippe a přišla další žlutá. Důvodem byl problém s dodávkou paliva a po dotankování pokračoval Philippe v závodě dál.

48. kolo přineslo velké problémy Grahamu Rahalovi, který jako jediný hájil ještě barvy stáje NHL Racing a jel tou dobou na čtvrtém místě. Po smyku ve vlásence přišel o mnoho míst a pokračoval až na dvanáctém místě se značnou ztrátou. Ani další řada zastávek, která přišla kolem 60. kola, pořadí příliš nezměnila. Na čele zůstal Power, na druhé místo se však dostal nakrátko skvěle jedoucí Mario Dominguez. Tagliani však přitlačil na pilu a dostal se brzy znovu před něj. Jeho tým však při zastávce chybně rozhodl pro použití alternativních červených pneumatik a několik agresivně zajetých kol je dokázalo natolik poškodit, že bylo brzy zřejmé, že se Alex nejen nedokáže udržet vedoucího Powera, ale bude mít i problém udržet za zády smečku svých pronásledovatelů. Do jejího čela se v 63. kole dostal Franck Montagny a brzy začal na Taglianiho tlačit.

Jeho boj se zoufale se bránícím Kanaďanem znamenal, že Will si od této chvíle mohl užívat celkem nerušenou jízdu na čele startovního pole. V 69. kole Montagny Taglianiho překonal a zatímco Franck se vydal stíhat vedoucího Powera, nešťastný Alex se začal na odrovnaných pneumatikách propadat startovním polem jako kámen. Montagny sice stáhl Powerův náskok, ale Australan zakontroval a udržel si vedení. V posledním kole ještě zůstal stát ve vlásence znovu Rahal a přišel tak o řadu míst v celkovém pořadí.

Derniéru slavné éry sérií CART/ Champ Car tak vyhrál po skvělém výkonu Will Power před Franckem Montagnym a Mariem Dominguezem. Paul Tracy dojel nakonec jedenáctý za Jimmym Vasserem, který zajel velmi dobrý závod a nebýt technických problémů v polovině závodu, kdy ho krátký problém s převodovkou připravil o tři místa, mohl skončit ještě lépe. Další veterán Roberto Moreno doplatil nejdříve na nedorozumnění s vedením týmu při tankování a posléze odpadl pro technickou poruchu.

Derniéra se příliš nepovedla ani Paulu Tracymu

Skvělý závod v ulicích Long Beach však přece jen zanechal mnohým trochu hořký pocit v ústech. Skončila jedna úžasná kapitola amerického motorsportu, která začala známým "bílým papírem" Alexe Gurneyho v roce 1978 a zformováním CART v roce 1979. Kapitola, která přinesla šampióny v podobě Michaela Andrettiho, Nigela Mansella, Jacquese Villeneuva, Alexe Zanardiho, či Sebastiena Bourdaise. Kapitola, která přinesla období, kdy CART začala ohrožovat ve sledovanosti i samotnou královnu motorsportu Formuli 1 a kdy do monopostu Penskeho stáje při testech neváhal usednou ani Ayrton Senna.

Pokud chce Tony George vrátit americkému formulovému sportu alespoň část jeho zašlé slávy, čeká ho obrovská spousta práce.

p.	Jezdec	Tým	Čas/odstup
1.	W.Power	KVR Technology	1:51:24.256
2.	F.Montagny	Forsythe/Pettit Racing	5.094
3.	M.Dominguez	Pacific Coast Motorsports	15.516
4.	E.Bernoldi	Conquest Racing	25.677
5.	O.Servia	KVR Technology	26.276
6.	F.Perera	Conquest Racing	28.067
7.	A.Tagliani	Walker Racing	36.518
8.	D.Martinez	Forsythe/Pettit Racing	37.127
9.	E.Viso	HVM Racing	44.944
10.	J.Vasser	KVR Technology	48.635
11.	P.Tracy	Forsythe/Pettit Racing	55.956
12.	B.Junqueira	Dale Coyne Racing	67.553
13.	G.Rahal	Newman/Haas/Lanigan Racing	1 kolo
14.	A.Figge	Pacific Coast Motorsports	1 kolo
15.	N.Philippe	CTE Racing HVM	3 kola
16.	A.Pizzonia	Rocketsports Racing	3 kola
17.	R.Moreno	Minardi/HVM Racing	porucha
18.	J.Annala	Rocketsports Racing	porucha
19.	J.Wilson	Newman/Haas/Lanigan Racing	porucha
20.	M.Moraes	Dale Coyne Racing	havárie

Všechny časy neoficiální