V Monaku vytrvale prší.

Pět hodin před závodem v Monte Carlu vytrvale prší a předpověď na dnešní den zůstává nezměněna: déšť a 19°C. Jeden z členů týmu ale podle vlastní předpovědi říká, že pršet by mělo pouze dopoledne, tak se necháme překvapit. Mikroklimatem v Monte Carlu si nemůže být jeden nikdy jist!

Vlaky z Nice do Monte Carla jsou ale beztak plné už od časných ranních hodin. Logisticky je Velká cena Monaka zajištěna vskutku obdivuhodně, ale mimo hranice závodu už to tak žhavé není. Spolukomentátor TV Nova Pavel Turek si včera po dlouhé době vyzkoušel cestu vlakem v dopoledních hodinách a cesta se protáhla na tři hodiny!

Francouzi totiž nechávali všechny zájemce o cestu vlakem před nádražní budovou, a když přijel vlak, pustili skupinu lidí dovnitř a na nástupiště. No nejspíš si to umíte sami představit.

Francouzi to u mě mají stejně docela špatné. Již loni při závodě 24 hodin Le Mans bylo nutné shánět spoustu předem objednaných věcí (jako například internetovou přípojku do komentátorské kabiny). Letos jsme byli takovýhle kousek: I  I (cca 1 centimetr) od toho, abychom se v pátek sbalili a jeli domů, protože dva dny se nám nedařilo navázat spojení s Prahou vinou monackého telecomu (Monako nebo Francie, nakonec to máte jedno).

Chyba byla v propojení mezi monackým a českým operátorem, ne tedy nikoli přímo na okruhu. Přesto byli na místo vysláni dva technici, kteří napojili telefon, zavolali do České republiky a řekli, že to funguje.

Jelikož nehovořili anglicky, nenechali si vysvětlit, že hlasové volání je v pořádku, ale my potřebujeme data.

Následovalo pokrčení rameny, že oni s tím nic nesvedou a jali se kráčet domů, což bylo na straně druhé opětováno nevěřícími zraky zděšení. Následoval poslední zoufalý pokus, který už doprovázela sprostá univerzální slova a dožadování se šéfů monackého telecomu. Stal se zázrak: dovolal jsem se schopné ženy hovořící anglicky, která do hodiny situaci napravila a zachránila tak přenos TV Nova!

To vše jsou situace, které by se daly nějak ošetřit, kdyby si Francouzi, kteří zásadně odmítají hovořit anglicky (a jednoho času to na letišti Charlese de Gaulla způsobilo letecké neštěstí), nemysleli, že když mi jednu a tu samou větu francouzsky zopakují, že jí s o to větší šancí pochopím.

A tak od včerejška natruc ke všem hovořím česky se stejnou bezelstnou upřímností...