Odešel gentleman, sportovec a šampión.

Jak jsme již informovali zde, první americký mistr světa F1, trojnásobný vítěz Le Mans z let 1958, 1961 a 1962 zemřel včera v Kalifornii na zdravotní komplikace spojené s Parkinsonovou chorobou.

Se jménem tohoto tichého muže ze Santa Moniky v Kalifornii bude již navždy spojena celá řada prvenství a úspěchů. Stal se prvním americkým šampiónem F1 a prvním americkým vítězem klasického závodu na 24 hodin v Le Mans. Možná navždy se stane jediným šampiónem F1, který dokázal vyhrát první a poslední závod své kariéry. Tím prvním byl v roce 1949 závod na tři kola na Carell Speedway v Kalifornii, tím posledním vytrvalostní závod sportovních vozů na šest hodin v Brands Hatch v roce 1967, kde společně s Mikem Spencem dovedli k vítězství tovární Chaparral.

Phil Hill nastoupil k prvnímu závodu F1 až ve svých třiceti jedna letech v roce 1958. Přestože měl smlouvu s Ferrari už od roku 1956, s vozem F1 se svezl během víkendu Grand Prix poprvé při tréninku na GP Buenos Aires. Protože příležitost jet závod Grand Prix šampionátu F1 za Ferrari stále nepřicházela, nastoupil do GP Francie v Reims se soukromým vozem Maserati. Závod, který se stal poslední GP Juana Fangia a při kterém zahynul Luigi Musso, otevřel Hillovi cestu do světa F1.

Tato cesta vyvrcholila v roce 1961, kdy Phil Hill získal titul mistra světa F1 po nešťastném závodě na Monze, při kterém zahynul po kolizi s Lotusem Jima Clarka Hillův stájový kolega a největší soupeř v boji o titul Wolfgang von Trips. Pocit ze zaslouženého vítězství tedy získal pro tak citlivého muže, jakým Hill bezpochyby byl, nahořklou příchuť. Ferrari navíc odvolal své vozy z posledního závodu sezóny, kterým byla GP USA ve Watkins Glen a tak se Hill nemohl coby novopečený šampión představit na domácí půdě. V následujícíh letech už ve F1 nikdy nebyl ve správném voze na správném místě, vždy však zůstával v závodech faktorem, se kterým bylo nutno počítat. 

12373

Phil Hill za volantem slavného Ferrari F156, přezdívaného "sharknose" pro charakteristický tvar své přídě                                                       

Phil Hill byl i velmi úspěšným pilotem ve vytrvalostních závodech sportovních vozů. Něco o tom, jaký Phil Hill byl napoví příhoda z roku 1958, kdy měl s vozem Ferrari startovat v nejslavnějším vytrvalostním závodě na území Spojených Států, dvanáctihodinovce v Sebringu. Hill na Floridu dorazil ze svého domova v Kalifornii za volantem klasického Packarda z roku 1939, kterého osobně zrestauroval. V Sebringu vůz přihlásil do soutěže elegance, kterou jasně vyhrál. Pak za jeho volantem opět odjel zpět do Kalifornie. Ale zatímco rozhodčí hodnotili úroveň přihlášených vozů, odskočili si s Peterem Collinsem  na okruh a dvanáctihodinovku celkem s přehledem vyhráli.

Během doby, kdy v Evropě závodil pro Enza Ferrariho dokázal třikrát zvítězit v slavném závodě na 24 hodin v Le Mans. Poprvé v roce 1958, podruhé v roce 1961 a rovněž v roce následujícím. Pokaždé se svým přítelem Olivierem Gendebienem. Když na konci roku 1962 odešel od Ferrariho, dal svůj um při závodech sportovních vozů do služeb arcirivala Ferrariho stáje v druhé polovině šedesátých let, týmu společnosti Ford. Přestože v následujícíh letech byl oporou Fordu v každém ze závodů, vítězství v Le Mans již nikdy nezískal. Závěr své kariéry pak spojil s týmem Chaparral Jima Halla, s jehož vozem pak vyhrál i ten vůbec poslední závod své kariéry.

Po skončení své závodní kariéry se Phil Hill věnoval především svému velkému koničku, sbírání a restaurování automobilů a hudebních nástrojů. V roce 1971 se oženil a jeho syn Derek šel v otcových šlépějích až do doby, kdy Phil Hill onemocněl Parkinsonovou chorobou. Ještě v posledních letech však byl Hill častou návštěvou na srazech historických závodních vozů. Na ten poslední na Laguna Seca v Monterey už ale nedorazil.