Ukázkový závod na Michigan International Speedway

Závod Pure Michigan 400 byl naplánovaný na rovných dvě stě kol. Ještě před startem se na chvost jezdeckého pole přesunul Jimmie Johnson, který do závodu nastoupil v záložním voze. Příčinou byla jeho nehoda během tréninku. Michigan je tak pro Jimmiho možná opravdu prokletý. Ještě zde nevyhrál, nejlépe zde dokázal dojet druhý a to dva roky zpět. Ke smůle #48 jsou i velice nelichotivé statistiky ohledně spolehlivosti motorů Toyota, které na MIS selhávají jako na běžícím páse. Dokonce selhávají čtyřikrát častěji než například motory Ford, které v této statistice vyšly nejlépe. V červnu zde například kvůli zradě motoru nedojel Dale Earnhardt Jr.



Jistým favoritem byl Greg Biffle, který byl možná právě proto In-Race Reporter. Biffle totiž vyhrál poslední dva závody, které se na MIS odjely. Navíc je MIS Bifflova nejoblíbenější trať a jeho statistiky mluví za vše. Z jednadvaceti startů čtyřikrát zvítězil, desetkrát se umístil v TOP5 a celkem třináctkrát v TOP10. Tým Jacka Roushe zde tak i díky němu nasbíral už třináct výher. Týmový kolega Carl Edwards má na kontě výhry dvě.

Pole Position ulovil Joey Logano a vedle něj se postavil Kurt Busch. Druhá linie byla tvořena jezdci Martin a Burton. Samozřejmě až po “přesunu“ Jimmiho Johnsona na chvost jezdeckého pole. Zmiňovaný Biffle startoval z šestnácté pozice. Náhradníček Austin Dillon ve voze #14 startoval z dvacáté šesté pozice.

Zelená fáze ale nevydržela dlouho. Už v druhém kole se do smyku dostal Clint Bowyer, kterého zradila levá zadní pneumatika při výjezdu ze čtvrté zatáčky. Po restartu se vedení ujal Kurt Busch ale v šestém kole už se na čelo závodu vrátil opět Logano.

V devátém kole už se zase mávalo žlutými vlajkami. Do problémů, se díky pneumatice, v druhé zatáčce dostal David Reutimann. Jeho vůz byl následně opravován na Pit Lane, ale po pár kolech se přece jenom musel odebrat do garáže.



Po zastávkách na Pit Road se mohlo zase závodit. Ale jako kdyby to nestačilo, po odkroužení jednoho a půl kola se opět mávalo žlutými vlajkami. Do kolize se dostal Austin Dillon a J.J. Yeley.



Po restartu bylo pořadí první desítky následující: #22, #78, #88, #31, #2, #42, #55, #20, #29 a #18. Greg Biffle zatím stíhal první desítku na jedenáctém místě. Ve třicátém třetím kole zdolal Logana Kurt Busch a stal se novým leaderem závodu. Logano se propadl až na třetí pozici. Druhý kroužil Dale Earnhardt Jr. Na šestém místě se vozil Kevin Harvick, který jak se zdálo, nastoupil do závodu v plné síle a navíc s velmi rychlým vozem. Startoval z patnácté pozice a nyní se cpal dopředu o sto šest, a úspěšně. Joey Logano zatím zpomaloval a zpomaloval. Vhod mu tak přišly zastávky v boxech pod zelenou vlajkou. Ty ve třicátém osmém kole odstartoval Martin Truex Jr., Jeff Burton a další. Během zastávek se tak na čele objevil Earnhardt Jr., který odkroužil hned dvě kola, nebo Johnson.

Do druhé čtvrtiny závodu jsme se podívali s novým leaderem Dennym Hamlinem, následně Casey Mearsem a Dalem Earnhardtem Jr. Po skončení zastávek a odkroužení několika kol bylo pořadí na špičce jezdeckého pole následující #88, #2, #20, #31, #78, #29, #22, #16, #99 a#17. Smůla i nadále doprovázela #48. Johnson se totiž propadl z těžce vydřeného devátého místa až na třicáté sedmé a jeho vůz zamířil rovnou do garáže. Co jiného by mohlo být příčinou problémů a trápení týmu #48 než právě motor jeho (ještě ke všemu) záložního vozu. Oproti zlobivé Toyotě #48, tu ale byla úspěšná Toyota #88, která v ten moment vedla závod.

Odkrouženo bylo přes šedesát kol. První muž s jednokolovou ztrátou byl pět a dvacátý Clint Bowyer. Na čele se dopředu stále snažil dostat Biffle - sedmý a Harvick - pátý.

Čtvrtou žlutou fázi způsobil z desáté pozice Ricky Stenhouse Jr. Ten si to po smyku namířil rovnou do lemující zdi a nadělil tak svému vozu slušnou řádku škrábanců.



Na Pit Road se zatím očekávaly velké strategické kroky. Mnoho jezdců si ke svým mechanikům zajelo pouze pro dvě nové pneu. Denny Hamlin své mechaniky nepotěšil návštěvou vůbec a zůstal na trati. Po restartu tak zůstal ve vedení závodu. Jako jeden z mála týmů, který se rozhodl pro čtyři pneu, byl i tým Grega Biffla, který se tak právě proto propadl až na šestnáctou příčku. Nové obutí se ale vyplatilo Kurtu Buschovi, který díky němu předjel Dennyho Hamlina a stal se tak v sedmdesátém devátém kole novým leaderem závodu.

Po několika kolech byla první pětka následující: #78, #2, #22, #99 a stále se propadající #11. V osmdesátém čtvrtém kole si Kurt Busch získal na druhého Keselowskeho náskok 1,2 vteřiny. V devadesátém třetím kole už byli zpátky v první desítce jak Kevin Harvick (při poslední Pit zastávce měněny čtyři kola), tak Greg Biffle. O pět kol později už činil Buschův náskok 2,5 vteřiny.

Sto kol bylo odkrouženo. Na čele se stále držel Kurt Busch. Jeff Gordon, který potřebuje body do šampionátu jako sůl, se nacházel na sedmnácté pozici a Austin Dillon kroužil až dvacátý osmý v jednokolové propasti. Jimmie Johnson se zatím stihl, během své nepřítomnosti na trati, propadnout až na čtyřicáté místo.

Další žlutá fáze přišla ke slovu ve sto šestém kole kvůli nepořádku na zadní rovince. Lucky Dog pro Marka Martina. Na Pit Road se opět odehrávalo drama. Prvních šest jezdců z čela závodu se přespříliš nezdržovalo a všichni si nechali vyměnit pouze dvě kola. Pro čtyři kola se rozhodly týmy #78 a #29. Pánové proto obsadili osmou a devátou příčku při restartu. Po restartu se díky rychlé zastávce na čele závodu objevil Greg Biffle. Za ním kroužil Kyle Busch, Joey Logano, Brad Keselowski a Jeff Burton.

Zelená fáze vydržela až do sto třicátého čtvrtého kola. V druhé zatáčce se do zdi opřel Dale Earnhardt Jr., vše díky neposlušné pneumatice. Pit Road se naplnila auty a #88 zamířil rovnou do garáže. Po zastávce na Pit byla první trojka následující: #22, #2 a #16.

Další přerušení, už sedmé nastalo ve sto padesátém kole. Bobby Labonte se sám dostal do problémů ve čtvrté zatáčce z dvacáté sedmé pozice. Nečekaně byla příčinou prasklá pneumatika.



I přesto, že Pit Road byla plně k dispozici, mnoho jezdců zůstalo na trati a ke svým mechanikům nezajelo. Restart ve sto padesátém třetím kole přinesl následující pořadí: #22, #29, #16, #27, #42, #78, #99, #9, #13.

O čtyři kola později už se opět mávalo žlutou vlajkou. Osmou fázi zapříčinil Kyle Busch, který se dostal do smyku v druhé zatáčce a opřel se o horní lemující zeď.



Následovaly opět zastávky na Pit Lane. Modrá dvojka zůstala na trati společně ještě s #43 a dalšími dvěma vozy. Jenom pro dvě kola zajeli #78, #16 a #22. Na starých kolech zůstal i #39 a přilepšil si tak o deset míst, o osm si stejným způsobem přilepšil #31. Race Of Pit vyhrál Logano, vzápětí za ním vyjel Harvick, Newman a Edwards. Biffle ukořistil čtrnácté místo a ve sto šedesátém pátém kole zachránil svou šestnáctku před smykem a kontaktem se zdí poté, co ho jemně popošťouchl Montoya.

V první pětce kroužil i veterán Mark Martin, pro kterého je letošní sezóna poslední v padesát pětce. Od příštího roku ji totiž na plný úvazek bude sedlat Vickers.

Posledního mávání žlutými vlajkami jsme se dočkali ve sto sedmdesátém čtvrtém kole. Podruhé se do smyku dostal Kyle Busch. Free pas pro Davida Stremmeho.

Na Pit Road zamířili #2, #99, #43, #56 a #18, kromě Kyla Busche se jezdci u svých mechaniků zdrželi jenom na okamžik. Čelo jezdeckého pole ale zůstalo vesměs na trati. Po restartu se ujal vedení Mark Martin a na paty se mu věšel Kevin Harvick. Starosti si dělal tým #2, který spočítal, že mají málo paliva. Jenomže nebyli jediní, kdo měl obavy. Se stejnou se potýkal i Mark Martin a Joey Logano.

Dvacet kol do konce závodu bylo pořadí závodu: #55, #22, #29, #78, #27, #15, #9, #5, #31 a #16. První Martin si na druhého Logana udělal náskok půl vteřiny. Ale Joey ho brzy dojel. Na čtrnáctém místě kroužil ku radosti týmu #14, Austin Dillon.

Sto osmdesáté sedmé kolo bylo osudné pro Kyla Busche. Dle slov samotného Busche byl jeho vůz ve stavu “no power“, jestli se jednalo o nedostatek paliva, nebo jiný problém asi vyčteme později, nicméně Kyle Busch oficiálně závod dokončil.

Palivová krize zasáhla i tým #29 a tak se na trati objevilo hned několik vozů, které museli šetřit palivem. Čtyři kola před cílem se naplno rozjela bitva o vedení mezi 55 a 22. Tři kola před cílem Joey Logano překonal Marka Martina a ujal se vedení. Vůz s #55 hlásil diagnózu “out of gas“.

Do posledního kola tak vjel 22 jako leader, za ním se držel #29, #78, #27 a #15. V posledním kole Logana už nikdo neohrozil a tak si tento tři a dvacetiletý závodník dojel pro své třetí vítězství kariéry v rámci Sprint Cupu. Závod nakonec Loganovi patřil, vyhrál Pole Position, samotný závod a strávil i nejvíce kol ve vedení.

Výsledku závodu naleznete ZDE.

Joey Logano se díky svému vítězství v šampionátu posunul o tři místa na třináctou příčku. O jedno místo si přilepšil i Matt Kenseth a je momentálně šestý a hned o dvě místa poskočil Kurt Busch, momentálně devátý. Celkové pořadí v šampionátu můžete prozkoumat ZDE.

Příští týden nás čeká noční kroužení v Bristolu.