Před 20 lety zahynul Roland Ratzenberger.

30. dubna 1994, den před smrtí Ayrtona Senny, vyhasl život rakouského jezdce Rolanda Ratzenbergera. Dnes si tedy připomínáme smutné 20. výročí tragické události, která se odehrála na okruhu Autodromo Enzo e Dino Ferrari v italské Imole.

Pro 33 letého Ratzenbergera byla sezóna 1994 první ve Formuli 1. Výkony v japonské odnoži F3000 i ve 24 hodinovce Le Mans zaujal šéfa Simteku, Nicka Wirtha, který se se svým týmem právě chystal vstoupit do Formule 1.

Před osudnou velkou cenou se měl zúčastnit velkých cen v Brazílii a Japonsku, na Interlagosu se mu však nepodařilo slabý vůz simtek S941 kvalifikovat do závodu. Svůj jediný start do velké ceny Formule 1 tak zažil na okruhu nedaleko japonského města Aida. V kvalifikaci i během závodu využil své předchozí zkušenosti se závoděním na této trati a pro Simtek získal alespoň 11. místo.

"Smutné je, že ho svět Formule 1 nikdy opravdu nepoznal", řekl pro Autosport Nick Wirth. "Nevím, kam až by to dotáhl, ale to ani není důležité. Důležité je, že F1 byla jeho snem, že bylo skvělé zajít s ním na skleničku a že to byl úžasný, úžasný člověk."

Na 30. duben 1994 si dodnes pamatuje i Ratzenbergerův týmový kolega David Brabham, syn trojnásobného mistra světa Jacka Brabhama: "Byl jsem na trati a snažil jsem se z vozu během kvalifikace dostat co nejvíc, ale to auto prostě nebylo dost rychlé. Když jsem uviděl žluté vlajky a rozpoznal fialové trosky, věděl jsem, že musí být z Rolandova vozu. Měl jsem obavy, protože se v těch místech jezdilo rychlostí asi 300 km/h.

Jeho vůz zůstal stát uprostřed zatáčky Tosa, takže jsme všichni museli projet kolem něj. Maršálové již byli namístě a já jsem se snažil zjistit, zda je můj týmový kolega v pořádku. Přál bych si, abych se o to tehdy nepokoušel. Byl to strašlivý pohled. Pozice jeho hlavy byla velice zvláštní, nepřirozená. Tušil jsem, že to nemohl přežít.

Ještě si vzpomínám, že jsem se snažil rychle vrátit do boxů a udržet moje pneumatiky teplé. Bylo to absurdní, ale potřeboval jsem se na něco soustředit, asi se mi v hlavě zapnul obranný mechanismus. Vrátil jsem se tedy do boxů, kde mě čekala moje žena Lisa. Viděl jsem, že je v šoku a šel jsem jí dát pusu.

Zeptala se mě, jestli si myslím, že bude v pořádku. Přesně si pamatuji, že jsem odpověděl: "Myslím, že už není mezi námi".

404

Když jsme si prošli jeho data, zjistili jsme, že Roland v předchozím kole vyjel mimo trať. Když se vrátil, jezdil ze strany na stranu - asi zkoušel, zda je vůz v pořádku. Asi se rozhodoval, zda zajede do boxů, nebo se pokusí o další kolo. Rozhodl se pokračovat."