Surfers Paradise Street Circuit (12/14)

Městský okruh Surfers Paradise Street Curcuit se stal dějištěm 12. podniku letošního klání V8 Supercars. Dvojzávod na 600km byl zároveň i třetím a posledním v řadě tzv. Pirtek Endurance Cupu - tří vytrvalostních závodů, kterých se vedle stálic V8SC zúčastnili i hostě v podobě co-pilotů.

Okruh rozprostírající se v betonovém pekle městečka Gold Coast, je znám především svojí historií, která je úzce spjatá s americkou formulovou scénou. Austrálské plecháče se na závodiště v srdci surfařského ráje poprvé podívali v roce 1994 a od těch dob se sem cirkus zvaný V8 Supercars vrací pravidelně.

Letošní klání bylo - jako vždy - rozděleno na dvě 300km půlky. První závod byl na programu během sobotního dne, ten druhý pak příšel na řadu v neděli.

Během dopolední kvalifikace byl nejrychlejší mladý novozélanďan Shane Van Gisbergen, který si s časem 1:11:324 vyjel svoji letošní třetí pole-position. V první řadě jej doplnil Scott McLaughlin. Za nimi se pak celkem překvapivě ukázal Tim Slade společně s Garthem Tanderem. Vedoucí muž průběžného pořadí vyrazil z pátého místa. Jeho nejblížší pronásledovatel, Mark Winterbottom, do prvního závodu odstartoval z 11. místa.

Kromě doplňkových závodů a přehlídky motoristické smetánky jižní polokoule se na výslunní dostal i veterán Greg Murphy, který tento víkend zaznamenal start v rámci V8SC s pořadovým číslem 200. Přesně polovinu zářezů si pak v Queenslandu zařídil Michael Caruso.

Sobotní závod byl vypsán na 102 kol. Zastávky v boxech byly odhadovány na 41. kolo. Spolujezdci jednotlivých posádek si pak povinně museli odkroužit minimum 34 kol.

Do Gold Coastu se přijelo podívat i austrálsky typické počasí, podmínky k závodění se tedy blížily k dokonalosti.

: kvalifikace na první závod

První start však nebyl bezproblémový. Greg Murphy, který se ve voze Holden střídá s Jamesem Courtneym, se po rozsvícení zelených světel unáhlil a svůj předjížděcí manévr na zdánlivě pomalejšího Davida Russella (Rick Kelly) nedotáhl do úspěšného konce a závod pro něj skončil prakticky ještě před protnutím startovní pásky.

Po restartu se ke slovu opět dostalo pravidlo určující moment, kdy jezdci můžou akcelerovat. Ten mírně porušil Paul Dumbrell (Jamie Whincup), který svůj prohřešek vzápětí napravil tím, že před sebe zpátky pustil Alexandra Premata (Scott McLaughlin) a Jonathona Webba (Shane Van Gisbergen).

Stejně jako v prvním závodě Endurance Cupu (Sandown 500) se jako první ke slovu dostali hosté, neboli spolujezdci mistrovských pilotů. Ve vedení se tedy vozil Scott McLaughlin (Premat - jediná vyjímka, kdy se stálice V8 pustila do závodu jako první), druhý kroužil Jonathon Webb (Gisbergen). Za nimi následoval Paul Dumbrell (Whincup), Dean Canto (Reynolds) a pátý Tony D’Alberto (Slade). Steve Owen (Winterbottom) se po restartu propadl o jednu příčku na 12. místo.

Závod se následně dostal do svého tempa a čekalo se tak na první zastávky v boxech, které přišli po 34. kole, tedy po povinném limitu minimálního počtu kol jednotlivých spolujezdců.

Jako první se do boxů vydal Alexandre Premat a to už ve 24. kole. Premata vystřídal Scott McLaughlin. Do vedení se mezitím dostal Paul Dumbrell (Whincup), který zdolal Jonathona Webba (Gisbergen). Slibované 34. kola následně přineslo hromadnější nájezd na boxovou uličku. Divácí se opět mohli pokochat výměnou jednotlivých posádek - jev známý spíše ze světa prototypů či vozů GT.

Ačkoliv Alexandre Premat měl po prvním kole boxových zastávek náskok několka stovek metrů, Whincup jej s čerstvými pneumatikami záhy dohnal. V 41. kole se pětinásobný šampión dostal bez větších problému před vedoucí Volvo a ujal se tak vedení. Na Premata si následně vyšlápnul i třetí Shane Van Gisbergen.

Do velkých problémů se nepozorovaně dostal David Reynolds, který nárazem do betonové zdi navázal na smůlu z Bathurstu, kde jeho a Deana Canta zradila technika. Díky úlomkům z jeho vozu se ke slovu dostal safety car.

Následovala další taktická hra v podobě (ne)zajíždění na boxovou komunikaci. Jamie Whincup se zhostil vedení, které po restartu ubránil i díky pomalejším jezdcům, kteří se přimýchali do celkového pořadí. Druhý náhle kroužil Mark Winterbottom. Jasné však bylo to, že nejde o konečný výsledek.

: výsledky prvního závodu

Následovala stíhací jízda Shana Van Gisbergena, která přinesla ovoce v 63. kole, když se dostal před tehdy druhého Marka Winterbottoma. O dvě kola později se do boxů vydal Jamie Whincup, pro kterého to byla poslední plánovaná zastávka v boxech. Marka Wintrbottoma čekal pit-stop až v 77. kole. Po dokončení boxových zastávek se do čela dostal Shane Van Gisbergen.

Možná i díky chybám Jamieho Whincupa si Gisbergen vedení udržel až do konce a dojel si tak pro své letošní čtvrté vítězství. Druhý dojel Jamie Whincup a třetí po velkém boji Mark Winterbottom.

Nedělní dopoledne přineslo kvalifikaci na druhou třísetkilometrovou porci. po Top Ten Shootoutu se nejvíce smál Scott McLaughlin, který pokořil druhého Jamieho Whincupu, Craiga Lowndese a Shana Van Gisbergena. Mark Winterbottom se do závěrečného rozstřelu opět nedostal. Na startu mu patřila 13. příčka.

Druhý start se tentokrát obešel bez větších problémů. Po pěti odjetých kolech se ve vedení usadil vítěz kvalifikace Alexandre Premat (McLaughlin). Druhý kroužil Paul Dumbrell (Whincup) a třetí Jonathon Webb (Gisbergen). Tedy podobná sestava jako v prvním závodě. Steve Owen (Winterbottom) rovněž napodobil předchozí závod a po startu ztratil jednu příčku.

: kvalifikace na druhý závod

O tři kola později možná zamrazilo fanouškům Marka Winterbottoma, když se Steve Owen opřel ze zadu do Warrena Luffu (Garth Tander). Owen měl notně pošramocený předek vozu, hrozila porucha chladícího systému a zrada v podobě špatně aerodynamiky vozu.

Po dvaceti kolech se měnilo pořadí na prvním místě. Paul Dumbrell (Whincup), šampión V8 Dunlop Series se ujal vedení. Na druhého Premata (McLaughlin) opět dotíral třetí muž v pořadí, Jonathon Webb (Gisbergen). Netrvalo dlouho a Premat se stěhoval na třetí místo.

35. kolo se tradičně neslo ve znamení boxových zastávek a výměn posádek. Nádhernou bitvu následně předvedl tehdy 11. Shane Van Gisbergen a 12. Scott McLaughlin.

Po prvním restartu (nepořádek na trati) se vedení sice ujal Jamie Whincup, avšak za ním došlo k zásadní události. Shane Van Gisbergen se tentokrát chytl do špatně načasovaného restartu. Klasický jump-start byl následně odměněn průjezdem boxovou uličkou. Po návratu na trať se Shane vydal vstříc bariéry z pneumatik a díky úlomkům z jeho vozu se na trať dostal opět safety car.

Velmi těsného souboje se po restartu dočkal Tander, Coulthard a Slade, Smůlu si pak opět vybral pilot Holdenu, tedy Garth Tander. Jeho týmový kolega, James Courtney, se díky problémům s řízením tou dobou řadil už jen mezi diváky.

Mark Winterbottom se po dalším restartu dostal do kontaktu se svými soupeři a ztratil tak drahocený čas. Tolik populární bariéře z pneumatik v první šikaně (kde se tento víkend chytl nejeden jezdec) se Mark dokázal vyhnout jen za cenu další ztráty pozice. Tvář letošního šampionátu se bohužel začíná vybarvovat o něco dříve, než by si nestraný pozorovatel mohl přát.

Ke konci se vyznamenal Shane Van Gisbergen, který se (stejně jako v sobotním závodě Mark Winterbottom) v posledních kolech dostal před několik soupeřů.

: výsledky druhého závodu

Jamie Whincup se nikým nevyrušován dostal do cíle na prvním místě. Pro něj to bylo 11. vítězství sezóny - Whincupův rekord byl stanoven v roce 2008 kdy vyhrál v 15ti závodech. Mimojiné 11 vavřínů se mu podařilo získat i v letech 2009 a 2013.

Mark Winterbottom byl klasifikován na 14. pozici.

Mezi prvním (Whincup) a druhým mužem (Wnterbottom) průběžného pořadí je nyní rozdíl 402 bodů. Mark Winterbottom bude mít na tratích Phillip Island a olympijském parku v Sydney nelehký úkol.

: průběžné pořadí

Naopak Jamie Whincup se možná může začít těšit na svůj v pořadí šestý titul - čtvrtý v řadě.

Závod na dalším klasickém okruhu Phillip Island je naplánován na víkend 15.-16. listopadu.