I po Velké ceně Brazílie pokračuje série článků Motorsportu o závodních víkendech, jak je viděl Felipe Massa. Na začátku popsal, jak měl v trénincích z vozu dobrý pocit, jaký byl zklamaný kvalifikačním výsledkem, jak na trati stála voda a kvůli tomu byl neustále sprchovaný vodou zpod vozů před ním, jak dostal pětisekundovou penalizaci za to, že lze předjel pomalého Estebana Gutiérreze před čárou, kterou za takových podmínek nemohl vidět, i o tom, jak po odpykání trestu riskoval na pneumatikách do přechodných podmínek a závod ukončil havárií v blízkosti boxové uličky. Pak přišly dojemné chvíle loučení. Brazilce ještě uvidíme v Abú Zabí, ale loučil se se svými fanoušky.

"Kontrolu nad vozem jsem ztratil kvůli aquaplaningu. Narazil jsem do zdi, ale nebyl to silný náraz a na chvíli jsem doufal, že budu moci pokračovat v závodě. Jenže jedna pneumatika pravděpodobně měla defekt, protože vůz se otočil doleva a tvrdě vrazil do bariéry," píše Massa.

"Když jsem vystupoval z vozu, slyšel jsem potlesk publika. Pak mě oslovil maršál a dal mi brazilskou vlajku. Chtěl jsem mu za to poděkovat, podíval jsem se na něj a viděl jsem, že mu po tváři tečou slzy. Byl to velmi emocionální okamžik, velmi mě to dojalo. Když jsem kráčel do boxů, pořád hlasitěji jsem slyšel lidi z tribun křičet mé jméno. To mě dostalo.

Pár minut předtím jsem byl zklamaný, že jsem nedokončil závod, ale držel jsem své emoce na uzdě. Jenže to jsem ještě nevěděl, co bude následovat, když přijdu do boxové uličky. S brazilskou vlajkou v rukou jsem zvedl pohled a viděl mechaniky v kombinézách Mercedesu vycházet z garáže do uličky a tleskat. Pak kluci z Ferrari a Williamsu udělali totéž. Myslím, že kdyby naše garáž byla na konci uličky, vyšly by všechny týmy.

Byly to úžasné momenty. Nepamatuji si, že by se už něco takového stalo v boxové uličce během závodu. Nedokážu najít správná slova vděku všem, kteří mi tehdy přišli poblahopřát nebo potřást rukou. Lidé si F1 často představují jako velmi cynický svět, ale má také lidskou stránku a já jsem měl to štěstí, že jsem ji v neděli mohl zažít na vlastní kůži.

Na závěr se s vámi chci podělit ještě o jednu věc. Něco, co se stalo v tu neděli na Interlagosu. Přibližně hodinu po závodě jsem vystoupil na stupně vítězů. Proč? Protože lidé by neodešli bez pořádného rozloučení. A tak jsem měl velké privilegium vzdát hold ohromnému publiku. Děkuji vám všem. Ve vzpomínkách se budu často vracet k tomuto kouzelnému víkendu, ale nyní se je třeba začít připravovat, abych v posledním závodě v Abú Zabí podal stoprocentní výkon."