Nico Rosberg je prvním mistrem světa, který se ziskem titulu skončil se závody.

Nico Rosberg je prvním mistrem světa, který zároveň se ziskem titulu pověsil přilbu na hřebík. Již před několika měsíci si naplánoval, že pokud letos vyhraje, tak se stressu Formule 1  zbaví. Klíčovým osobám svého zaměstnavatele to jistě včas sdělill, natolik férový vždy byl. Dnes pro něj hraje hlavní roli rodina a jistě již má plán, jak se uplatnit mimo světa Grand Prix. Jak se Nico ale díval na svět ještě, než se mezi světovou elitu vůbec dostal? Před třinácti lety jsem s ním vedl tento zajímavý rozhovor...

A1-Ring (dnes Red Bull-Ring) začátkem září 2003. V doprovodném programu DTM tam startovalo i evropské mistrovství Formule 3, ve kterém se prvním rokem snažil "finský" nováček velkého jména: Nico Rosberg. Tichý blonďáček se pro vyšší cíle právě doporučil titulem šampiona německé F-BMW a v silnějších F-trojkách startoval s podporou televizní stanice VIVA za tým svého věhlasného otce. Jistě zajímavý talent se slibem úspěšné budoucnosti. Večer jsem tedy zašel do stanu Teamu Rosberg a Nica požádal "o půlhodinku". Beze všeho přitakal a zavedl mne "do soukromí za stan", kde jsme usedli obklopeni pneumatikami a náhradními díly jeho Dallary-F3 na plastikové židle. Čekal mne pokec s velmi sdílným a upřímným mladíkem, obsahující několik překvapujících odpovědí.

RK: Začněme otřepanou otázkou. Jak jsi se k závodění dostal?
NR: Díky povolání táty mi atmosféra závodů nikdy nebyla cizí. Líbila se mi a v polovině devadesátých let jsme začali jezdit regionální francouzská mistrovství motokár.

RK: Bylo hned poznat, že máš talent?
NR: Ale kdepak! Táta nikdy nebyl velký technik. V té káře jsme se vůbec nevyznali a proto jsme neměli šamci. V kartech se na technikém sektoru totiž hodně podvádí a dobré výsledky se dostavily až později. (Nico se roku 1998 stal severoamerickým mistrem a roku 2000 vicemistrem Evropy).

RK: Jakým způsobem tě táta podporuje dnes?
NR: Dělá mi tak nějak manažera, ale spíše jen v praktickém ohledu. Jaký sponzor by také při pohovoru bral vážně otce, který nad zlato vychvaluje vlastního synka...?

RK: A co doma? Vypráví Keke rád o "starých dobrých časech"?
NR: To bych řekl! (kroutí očima). Má na skladě stále nové historky - byli to tenkrát blázni (a klepe si na čelo).

RK: Narodil jsi se v německém Wiesbadenu, žiješ v Monaku, máš ale finskou národnost. Jaký vztah máš k Finsku, za které letos startuješ?
NR: Téměř žádný. Babička je Finka - to je vše. Už ani nepamatuji, kdy jsem tam naposledy byl. Mluvím německy, anglicky, francouzsky, italsky a španělsky - finsky ale ani slovo. Táta mne k tomu prostě nikdy nevedl.

RK: Co říkala máma, když jsi začal závodit?
NR: Byla silně proti - bála se o mne. Teď ale už polevila, protože vidí, jakou mi to dělá radost. Ještě nikdy se na mne ale nebyla podívat přímo na trati. Závody sleduje až večer ze záznamu, když ví, že jsem v pořádku.

RK: Minulý rok jsi v Monaku maturoval na výbornou. Budeš studovat?
NR: Byl jsem přijat na Londýnskou Univerzitu, rozhodl jsem se ale, že nemá cenu studovat polovičatě. Budu se teď soustředit jen na kariéru profesionelního závodníka. Studovat budu možná později, když mi to na dráze nevyjde.

RK: Na Bugattiho okruhu v Le Mans jsi slavil první vítězství ve Formuli 3, za to v Pau se Ti rozbila spojka právě, když jsi vedl. Co v takové chvíli pociťuješ?
NR: Prostě jsem tomu nemohl věřit, že auto najednou tůstalo stát. Celý zbytek víkendu jsem měl pokaženou náladu.

RK: Jak by letos vypadal závodní víkend dle Tvých představ?
NR: Přinejmenším skončit na stupínku vítězů. Absolutní spokojenost ale cítím jen když vyhraju.

RK: Máš nějaký oblíbený okruh?
NR: Ano. Pau - a to s velkým odstupem. Je to fantastická dráha a nepokládám ji za tak nebezpečnou, jak se tvrdí.

RK: Pociťuješ někdy v kokpitu strach a závodil by jsi i na okruzích z éry Tvého otce?
NR: Strach jsem ještě nikdy neměl. Možná proto, že jsem v tom ohledu ještě neudělal negativní zkušenosti. Jsem ale rád, že dnes máme tak bezpečné okruhy a s tátou bych neměnil.

RK: Sleduješ dění ve Formuli 1 a v jiných třídách?
NR: A jak! Na příští Grand Prix se již těším týden předem. F3000 nesleduji, ani nevím, kdo ji přenáší. Na závody z Ameriky se dívám občas. Za to táta je fanatik - kouká absolutně na všechno od Formule 1 až po NASCAR.

RK: Co plánuješ pro příští sezonu a jaký je Tvůj definitivní sportovní cíl?
NR: Příští rok pojedu znovu ve Formuli 3. Mým definitivním sportovním snem je, dostat se do Formule 1. Dosažení tohoto cíle hraje v mém životě takovou roli (a ukazuje rukama ke stropu).

RK: Coby mistr F-BMW jsi směl koncem sezony 2002 testovat Williams-BMW-F1. Existují tím směrem nějaké pevné konekce?
NR: Ne, jednalo se o čistě jednorázovou akci. Nechali mne odjet pár kol a hotovo.

RK: Jezdil by jsi i ovály v Americe, kdyby to s Formulí 1 nevyšlo?
NR: To v žádném případě. Od začátku závodění mám od táty "oválový zákaz"!

RK: Máš mezi závodníky nějakého kamaráda?
NR: Ano, a Ryanem Briscoem jsme dobří kamarádi. Známe se již šest let a nějaký čas u nás bydlel, když jsme jezdili motokáry. Je však těžké, toto přátelství pěstovat. Ryan bydlí u svého týmu v Itálii a já v Monaku.

RK: Tvým hlavním sponzorem je hudební stanice VIVA-TV. Měli s Tebou určité plány...
NR: Ano, plánovali sledovat a přenášet mé závody stylem seriálu o rodině Ozzyho Osbournea. Nenašel se však další sponzor a tak z toho sešlo. Podporují mne tedy obvyklým způsobem - penězi. Díky spolupráci s touto stanicí jsem se však mohl seznámit s několika osobnostmi pop-music.

RK: Co jsou Tvé cíle mimo monopostu?
NR: Stát na vlastních nohou, založit rodinu a užívat si zdraví.

Nico Rosberg tedy musí být o 13 let později v každém ohledu šťastný člověk. Na vlastních nohou stojí již dávno a vydělal jistě víc, než jeho otec. Se založením rodiny to také dobře klaplo. Do Formule 1 se dostal již za dva roky po našem rozhovoru a letos své dlouholeté snažení korunoval titulem mistra světa. Z jeho pohledu je logické, že pro něj touto úspěšnou sezonou životní kapitola "ježdění dokola" skončila a může se v pohodě vrhnout na jiné cíle. Inteligentní a dospělý je na to dost...