Šest jezdců, kteří neobhajovali mistrovský titul
Nico Rosberg nebude první.
Nico Rosberg šokoval svět F1 oznámením o okamžitém ukončení kariéry jen pár dní poté, co on i jeho fanoušci oslavili jeho první mistrovský titul. Letos tedy budeme mít sezónu bez úřadujícího šampiona, ale pro F1 to nebude poprvé. Historie už zná šest takových případů.
Juan Manuel Fangio (1952 - zranění)
V prvním roce šampionátu F1 jej těsně porazil Nino Farina, již v další sezóně ale vybojoval tři vítězství a další dvě pódia a získal svůj první mistrovský titul. Alfa Romeo pak z F1 odešlo, ale Argentinec si našel místo v týmu BRM. Ze šampionátu ho vyřadilo zranění způsobené havárií v nemistrovském závodu na Monze, kvůli kterému vynechal všechny mistrovské závody. V roce 1952 získal titul Alberto Ascari ve voze Ferrari a úspěch zopakoval i v další sezóně. Teprve pak přišla éra Fangiovy dominance, v letech 1954 až 1957 získal 4 tituly.
Mike Hawthorn (1959 - ukončení kariéry, úmrtí)
Fangio ukončil kariéru během roku 1958 a mistrovský titul získal Mike Hawthorn. Ovlivněn ztrátou týmového kolegy a přítele Petera Collinse a možná i zdravotními problémy, byl rozhodnut neobhajovat svůj titul. Už v lednu roku 1959 si ho ale smrt našla při dopravní nehodě.
Jochen Rindt (1971 - mistrovský titul in memoriam)
Ohromně talentovaný závodník byl v roce 1970 na nejlepší cestě k ovládnutí šampionátu. Velkou cenu Monaka vyhrál ve starém voze Lotusu a v novém přidal další čtyři vítězství. Nepřežil havárii v tréninku před VC Itálie, ale v šampionátu ho již nikdo nepřekonal a v historii F1 je jediným jezdcem, kterému byl titul udělen in memoriam.
Jackie Stewart (1974 - ukončení kariéry)
Sir Jackie Stewart odešel na vrcholu, ale ne radostně, jak si představoval. Do sezóny 1973 nastupoval již jako dvojnásobný šampion a dozrálo v něm rozhodnutí skončit. Na jeho výkonech na trati to ale nic nezměnilo, před koncem sezóny pohodlně vedl šampionát a mistrovský titul získal i přesto, že kariéru ukončil ještě před posledním závodem sezóny. Zasáhla ho smrt týmového kolegy a chráněnce, Francoise Ceverta.
Nigel Mansell (1993 - odchod do Indycar)
Nigel Mansell se poprvé zúčastnil závodu F1 již v roce 1980 a přesto, že jezdil za nejslavnější týmy, titul konečně získal až v roce 1992. Jenže se mu to podařilo ve voze Williamsu a Sir Frank Williams na rok 1993 najal Alaina Prosta aniž by se o tom Mansellovi alespoň zmínil. Jejich cesty se rozešly i navzdory zisku titulu a Brit přijal novou výzvu na druhé straně Atlantiku. Je jediným jezdcem, který byl alespoň pár dní úřadujícím šampionem F1 a zároveň i nejrychlejší americké série. To ale v F1 ještě neřekl poslední slovo, jeho posledním vítězným závodem byla VC Austrálie 1994.
Alain Prost (1994 - ukončení kariéry)
Trojnásobný mistr světa se po odchodu z McLarenu snažil uspět i ve Ferrari. Nepovedlo se a z týmu i z F1 odešel ještě před koncem sezóny 1991. Po roční přestávce se vrátil, ve voze Williamsu vyhrál téměř polovinu závodů sezóny 1993, získal svůj čtvrtý titul a opět odešel.
Juan Manuel Fangio (1952 - zranění)
V prvním roce šampionátu F1 jej těsně porazil Nino Farina, již v další sezóně ale vybojoval tři vítězství a další dvě pódia a získal svůj první mistrovský titul. Alfa Romeo pak z F1 odešlo, ale Argentinec si našel místo v týmu BRM. Ze šampionátu ho vyřadilo zranění způsobené havárií v nemistrovském závodu na Monze, kvůli kterému vynechal všechny mistrovské závody. V roce 1952 získal titul Alberto Ascari ve voze Ferrari a úspěch zopakoval i v další sezóně. Teprve pak přišla éra Fangiovy dominance, v letech 1954 až 1957 získal 4 tituly.
Mike Hawthorn (1959 - ukončení kariéry, úmrtí)
Fangio ukončil kariéru během roku 1958 a mistrovský titul získal Mike Hawthorn. Ovlivněn ztrátou týmového kolegy a přítele Petera Collinse a možná i zdravotními problémy, byl rozhodnut neobhajovat svůj titul. Už v lednu roku 1959 si ho ale smrt našla při dopravní nehodě.
Jochen Rindt (1971 - mistrovský titul in memoriam)
Ohromně talentovaný závodník byl v roce 1970 na nejlepší cestě k ovládnutí šampionátu. Velkou cenu Monaka vyhrál ve starém voze Lotusu a v novém přidal další čtyři vítězství. Nepřežil havárii v tréninku před VC Itálie, ale v šampionátu ho již nikdo nepřekonal a v historii F1 je jediným jezdcem, kterému byl titul udělen in memoriam.
Jackie Stewart (1974 - ukončení kariéry)
Sir Jackie Stewart odešel na vrcholu, ale ne radostně, jak si představoval. Do sezóny 1973 nastupoval již jako dvojnásobný šampion a dozrálo v něm rozhodnutí skončit. Na jeho výkonech na trati to ale nic nezměnilo, před koncem sezóny pohodlně vedl šampionát a mistrovský titul získal i přesto, že kariéru ukončil ještě před posledním závodem sezóny. Zasáhla ho smrt týmového kolegy a chráněnce, Francoise Ceverta.
Nigel Mansell (1993 - odchod do Indycar)
Nigel Mansell se poprvé zúčastnil závodu F1 již v roce 1980 a přesto, že jezdil za nejslavnější týmy, titul konečně získal až v roce 1992. Jenže se mu to podařilo ve voze Williamsu a Sir Frank Williams na rok 1993 najal Alaina Prosta aniž by se o tom Mansellovi alespoň zmínil. Jejich cesty se rozešly i navzdory zisku titulu a Brit přijal novou výzvu na druhé straně Atlantiku. Je jediným jezdcem, který byl alespoň pár dní úřadujícím šampionem F1 a zároveň i nejrychlejší americké série. To ale v F1 ještě neřekl poslední slovo, jeho posledním vítězným závodem byla VC Austrálie 1994.
Alain Prost (1994 - ukončení kariéry)
Trojnásobný mistr světa se po odchodu z McLarenu snažil uspět i ve Ferrari. Nepovedlo se a z týmu i z F1 odešel ještě před koncem sezóny 1991. Po roční přestávce se vrátil, ve voze Williamsu vyhrál téměř polovinu závodů sezóny 1993, získal svůj čtvrtý titul a opět odešel.