Zanardiho triumfální vítězství nad nástrahami života.

Motorsport na svět přivedl spoustu hrdinů, kteří absolvovali dnes již mnohdy památné bitvy na závodních okruzích, aby byli po zásluze ověnčeni vavříny. Ale ani zisk triumfálních vítězství a náročných titulů se nemůže rovnat s bitvou, kterou ve svém životě svedl (a vyhrál) Ital Alessandro Zanardi. Příběh, který ani oscarový scénárista nevymyslí, protože jej píše život sám...

Nikdy nevyhrál závod formule 1, ve které odjel 41 velkých cen, a jeho nejlepším postavením na startu bylo čtvrté místo. Avšak v americké sérii CART zanechal výraznější stopy a z let 1997 a 1998 si odnesl titul šampiona.

Po neúspěšném tažení ve formuli 1, kde závodil pro Williams, Jordan, Minardi a Lotus, se do CART vrátil, jenomže přišlo září 2001 a historicky první závod na nově otevřeném oválu Lausitzring. Třináct kol před cílem nezvládl Zanardi výjezd z boxů a v hodinách vjel do dráhy Alexi Taglianimu s vozem Ford-Cosworth řítícího se rychlostí přes 360 km/h...

Profesionální a rychlý zásah mediků vyrval Zanardiho ze spárů smrti, od které jej dělily pouhé minuty. Nohy mu však musely být amputovány... Právě tehdy Alex Zanardi nastoupil svů boj, ve kterém jen ti nejsilnější mají šanci na úspěch.

Mnohdy neuvěřitelný optimismus, který jeho rekonvalescenci provázel, a kterým šel příkladem miliónům lidí na celém světě, jej dokázal vrátit na závodní okruhy, konkrétně do Mistrovství světa cestovních vozů pod patronací FIA, kde startuje za španělsko-italský tým BMW se speciálně upraveným vozem. Po prvním závodě uplynulého víkendu na německém Oscherslebenu, ve kterém se dokázal propracovat z 15. na 8. místo a pravidla šampionátu jej tímto do druhého závodu postavila na pole position, si po sedmi letech dojel pro své první vítězství v prestižní sérii.

Ještě před tím se v roce 2003 Zanardi vrátil na Lausitzring, aby tam za podpory fanoušků na tribunách symbolicky dokončil oněch třináct kol, která jej v roce 2001 dělila od cílové čáry... Avšak nedělní triumfální vítězství, které boxerskou hantýrkou symbolicky zvedlo Zanardiho pravici, zatímco levice nástrah života zůstala dole, a o které musel do poslední zatáčky bojovat s Jörgem Müllerem a Andy Priaulxem, muselo zcela zákonitě vehnat slzy do očí všem, kteří jeho kariéru sledovali a nezapomněli na něj ani po černém září 2001...

"Je těžké najít ta správná slova," řekl po závodě pohnutý, ale spíše šťastný Zanardi. "Mám za sebou dobrou kariéru a když člověk dojde k jejímu konci, mladší si myslí, že by měl odejít. Ale v mém případě to nebylo tak silné, protože lidé spíš se mnou soucítili. Já ale na to myslel také, jenomže konečně jsem se dočkal."

Jörg Müller, o kterém si Zanardi v souboji myslel, že je to Jörgův týmový kolega Dirk Müller, jež vezl 60 kg nadváhu, ztratil druhé místo v poslední zatáčce, kdy vyjel ven a dostal se před něj Priaulx. Nějak jej to ale nemrzelo:

"Jsem rád, že jsem se stal součástí závodu WTCC, který vejde do historie. Vidět Alexe vyhrát a skončit třetí, s tím jsem šťastný," řekl Müller.

A nejlépe to možná vystihl nejúspěšnější muž víkendu a obhájce titulu Andy Priaulx, který úvodní závod vyhrál a ve druhém dojel za Zanardim:

"Můj boj o titul je až ve stínu toho, co dnes Alex dokázal."