Kimi o Melbourne: "V jednu chvíli jsem málem usnul!"

Martin Ševčík
22.03. 2007

Martin Ševčík
22.03. 2007

Finský pilot hodnotí úspěšný debut za Ferrari jako splněný sen.

Stejně jako v roce 1961 Giancarlo Baghetti, o deset let později Mario Andretti a v roce 1989 Nigel Mansell dokázal Kimi Räikkönen vyhrát první závod v barvách Ferrari. Podle jeho vlastních slov se finskému pilotovi splnil sen.

"Když jsem podepsal smlouvu s Ferrari, myslel jsem si, že by bylo hezké vyhrát co nejdříve. Ale v Melbourne to přišlo daleko rychleji, než jsem čekal, když jsem vyhrál svůj první závod se vzpínajícím se koněm na voze."

"Za celou moji kariéru se mi nikdy nepodařilo vyhrát první závod sezony a bylo to pro mě velké zadostiučinění."

"Když začnete závodit za nový tým, snažíte se být úspěšní co nejdříve, jak jen to jde. Pokud se vám to povede v den vašeho debutu, znamená to, že už nemůžete být lepší. V určitém smyslu se sen z letošní zimy stal skutečností."

"Ferrari a já jsme opravdu začali, jak nejlépe jsme jen mohli: vítězství, pole position a nejrychlejší kolo v závodě."

"Zvenčí to mohlo vypadat jako lehký závod, ale jak už jsem řekl v neděli na tiskové konferenci, nebylo to vůbec lehké. Neexistují žádná snadná vítězství."

"Měli jsme několik menších problémů, největším byla porucha vysílačky způsobená vadným konektorem. Začalo to hned, jak jsem usedl do vozu na startovním roštu. Od té doby jsem nemohl s týmem komunikovat. Naštěstí jsme měli závod detailně naplánovaný a já se během 58 kol soustředil jen na tento program."

"Věděli jsme, že start bude klíčový. Dal jsem všechno do toho, abych udržel pozici, kterou jsem si den předtím vybojoval, a povedlo se. Když jsem byl i po první zatáčce na čele, věci se o dost zjednodušily. A to i přesto, že jsem nemohl komunikovat se svým inženýrem Chrisem Dyerem."

"Věděli jsme, že v závodě budeme rychlí. Nemusel jsem jet ani na hraně, ale možná kdyby vysílačka fungovala, jel bych rychleji."

"V jednu chvíli – deset kol před koncem závodu – jsem málem usnul! Nechal jsem se rozptýlit, nesoustředil jsem se tolik, zablokoval jsem kola a třetí zatáčku jsem projel příliš zeširoka. I bez vysílačky jsem věděl, že v boxech říkají: Kimi, probuď se."

"Tým měl co dělat, aby mě informoval alespoň pomocí tabulí. Několikrát jsem je ale neviděl, protože bylo těžké je rozlišit od tabulí ostatních týmů."

"Když jsem projel po šachovnicovým praporkem, byl to okamžik plný emocí a bylo fantastické oslavovat společně s chlapci na boxové zdi. Ten moment bych nevyměnil za nic na světě."