Holmatro safety team končí

Lausitzring 2001. Do konce závodu zbývá snad 16 kol a úžasný životní zážitek se blíží svému vyvrcholení. Sedíme nad první zatáčkou a ohlušující zpěv turbomotorů formulí prolétávajících pod námi prostupuje celá naše těla. Pokaždé, když před námi Alex Zanardi "smázne" dalšího ze soupeřů vyskakujeme s mou sestrou a mým německým sousedem, se kterým jsme se v životě neviděli, do vzduchu a řveme jako šílenci. Stejně to není slyšet. Vyjma svého přítele Tony Kanaana startujícího pro stejný tým Mo Nunna nemá dnes Alex konkurenci. Ale ještě zbývá jedna zastávka v boxech.

O několik minut později se čas zastavil. Přísahal bych, že v okamžiku po tom strašném nárazu, který roztříštil Alexův Reynard, se nejen zastavil čas, ale utichly i motory hvízdající po okruhu. Vteřiny se teď táhnou neskutečně pomalu. Vrak Alexova vozu se zastavuje před zdí, natočen tím co zbylo z přídě směrem šikmo po směru jízdy, jako by se ještě nechtěl smířit s tím, že je konec. Stojí tam uprostřed trosek tak sám bez pomoci a sekundy se zdají být hodinami. Chlapík vedle mne má hlavu v dlaních a brečí jako malý kluk. Kde jsou sakra tak dlouho ti záchranáři? Proč ještě . . .?

To co se nám zdálo minutami byly ve skutečnosti sekundy a u torza Alexova monopostu zastavuje první žlutý vůz a v zápětí další. Pro záchranáře proslulého týmu CART Simple Green teď začal vlastní závod. Závod s časem na jehož konci nebudou stupně vítězů ani polibky dívek, ale možná zachráněný lidský život. A o své vítězství se poperou se stejným profesionalizmem a zarputilostí, s jakou bojovali piloti na dráze před nimi.

Na Lausitzringu vyhráli. Alex Zanardi žije a díky svému nezdolnému duchu bojovníka závodí a žije plnohodnotným životem hrdého otce rodiny. Žije i Cristiano da Matta a Phil Krueger. Ti všichni vděčí profesionalitě záchranářského týmu CART/CCWS za život. V případě mnoha jiných jejich včasný zásah pomohl minimalizovat následky zranění, která jezdci při svých nehodách utrpěli. A vždy byli na svém místě včas. Stačí se podívat na záznam havárie Katherine Legge z Road America. Od prvního nárazu jejího monopostu do zdi uplynulo jen 22 sekund a záchranáři byli na místě připraveni bojovat o její život. Naštěstí nemuseli.

Historie prvního profesionálního záchranářského týmu začala v roce 1981, když Carl Horton, majitel největšího výrobce záchranářských vozů ve Spojených státech, sledoval v televizi ohnivé inferno, které se rozpoutalo v boxech po nepovedené zastávce Herma Johnsona.

"To co jsem tehdy viděl na obrazovce mne přinutilo přemýšlet, jak bych mohl v takových případech pomoci. Už delší dobu jsem sponzoroval automobilové závody, ale náhle jsem si uvědomil, že by se mé peníze daly využít daleko lépe."

Tím "daleko lépe" se stal Horton Safety Team, který čítal speciálně vyškolené lékaře a záchranáře, vybavené speciálně upravenými a vybavenými vozy a mobilní zdravotnickým střediskem, které se staly neodmyslitelnou součástí závodů CART daleko dříve, než obdobný tým ve Formuli 1. Pod vedením Steve Edwardse, Lona Bromleyho a vedoucích lékařů Stevena Olveyho a později Chrise Pinderskiho se záchranáři CART / Champ Car stali etalonem pro podobné organizace po celém světě, ať už se jejich tým skrýval pod  názvem Simple Green, či Holmatro.

S šachovnicovým praporkem v Long Beach skončila i éra Holmatro Safety Teamu. Způsob jakým došlo za oceánem ke spojení obou sérií nechal tuhle skvělou partu zcela na holičkách a bez angažmá. Doufejme, že ne nadlouho.