IndyCar ve „státě sýrů“

Michal Beran
28.05. 2009

Michal Beran
28.05. 2009

ABC Supply Company A.J. Foyt 225 - před závodem.

Text článku: Vítězslav Boch

O tomto víkendu zavítá série IndyCar na nejstarší závodní okruh na světě, na slavnou „Míli“ v Milwaukee. Snad ani ve "Staré cihelně" se nepsala historie tolikrát, jako právě na výstavištích u městečka West Allis ve státě Wisconsin.

Poprvé zaburáceli koně na wisconsinském závodišti v roce 1876. Ovšem tito koně nebyli spoutáni pod kapotou žádného vozu a nepoháněl je ani benzín, ani etanol, ale stoprocentně ekologická tráva či seno. Pozemky, na nichž leží současný okruh, fungovaly až do roku 1891 jako soukromé závodiště. Pak je odkoupila wisconsinská společnost pro zemědělství a vytvořila zde areál pro konání wisconsinského státního veletrhu.

Koně zde však závodili nadále a 11. září 1903 je poprvé doplnili koně schovaní pod kapotou tehdejších závodních vozů. Prvním vítězem, který místo bičíku používal volant a řadicí páku, se stal rodák z Chicaga William Jones. Mílový okruh obkroužil za 72 sekund průměrnou rychlostí kolem 80 kilometrů za hodinu.

První závod přímého předchůdce série CART se na okruhu v Milwaukee konal v roce 1933 a zvítězil Wilbur Shaw, člen prestižního klubu trojnásobných vítězů pětistovky v Indianapolis, který se minulý víkend rozšířil o Helia Castronevese na šest členů.

Ve třicátých letech se závodiště dočkalo nových tribun, které nahradily ty původní z roku 1914. Nové tribuny, od roku 1938 zastřešené, pojaly 14 800 diváků a sloužily až do roku 2002. Od roku 1947 se drží tradice, že závod v Milwaukee se jede jako první po Indy 500.

Roku 1954 se Milwaukee konečně dočkalo zpevněné dráhy. Do té doby se na závodišti běžně střídali koně a auta a dráhu bylo nutné patřičně upravovat. Současně byla ale pro koně zřízena čtvrtmílová dráha uvnitř současného okruhu. Ta ale musela v roce 1967 ustoupit rozšíření boxů a technického zázemí. Trať se téhož roku také dočkala nového povrchu. Přesto však uvnitř oválu zůstal krátký vnitřní okruh pro závody automobilů využívající většiny oválu. Poslední závod se na něm jel v roce 1984, od té doby trať chátrala. Naštěstí v říjnu 2004 se dočkala rekonstrukce.

Šedesátá léta byla ve znamení nástupu monopostů s motorem vzadu. A právě Milwaukee bylo místem, kde se v USA dočkaly monoposty s motorem vzadu prvního vítězství. Jim Clark ve svém Lotusu tehdy ostatní závodníky doslova zajezdil. Rok na to v Milwaukee vyhrál A.J. Foyt v závodě, který měl být posledním pro vozy s motorem vzadu. Ale nebyl, protože rok na to Foytův tým nestihl včas připravit vůz s motorem vzadu, a tak si A.J. nechal do Milwaukee přivést stroj s motorem vpředu, který používal na nezpevněné povrchy. Po patřičných úpravách Foyt šokoval, když roadster kvalifikoval na první pozici. V závodě i chvíli vedl a nakonec dojel na druhém místě.

70. a 80. léta byla ve znamení rodin Andrettiů a Unserů. Oba dva klany zde dokázaly dosáhnout na vítězství devětkrát, ale to také proto, že až do roku 1982 se v Milwaukee jezdily ročně dva závody. V sezóně 1991 se Andretiiovcům povedl skutečně husarský kousek. Na stupně vítězů se postavili tři příbuzní. Zvítězil Michael Andretti, jeho bratranec John dokončil závod jako druhý, třetí byl Michaelův otec Mario a Mariův druhý syn Jeff dojel na 11. místě. Rok na to Michael Andretti své vítězství obhájil, ovšem v sezóně 1993 se v Milwaukee dočkal prvního vítězství na oválu přeběhlík z Formule 1 Nigel Mansell. Na Milwaukee poprvé slavil vítězství i jeden dnes již bývalý dodavatel motorů – v roce 2000 přivezl do cíle první svou Lolu poháněnou motorem Toyota Juan-Pablo Montoya.

Po tři roky se na Milwaukee střídaly společně série IndyCar a ChampCar, ale v roce 2006 se ChampCar zcela stáhla z oválů. IndyCar se tak z červnového termínu mohla přesunout na přelom května a června a diváci na tribunách v Milwaukee zase mohli vidět první závod novopečeného vítěze Indy 500.

Loni měli nejvíce důvodů k oslavám u Penske Racing. Nejenže Ryan Briscoe přivezl jejich monopost na prvním místě a zajistil si tak pro sebe první, rozhodně ne však poslední vítězství v IndyCar, ale bylo to zároveň 300. vítězství pro stáj Rogera Penskeho a v den výročí 30 let od prvního vítězství této stáje na této trati. Velmi dobře se však uvedly i týmy ze série ChampCar, které poprvé držely na oválu krok s původními týmy IndyCar, což dokládalo druhé místo Grahama Rahala na startu. Pole position si loni vyjel Marco Andretti. Ze současných jezdců dokázali kromě Briscoea na „míli“ zvítězit i Dario Franchitti a dvakrát Tony Kanaan. Scott Dixon poznal chuť vítězství v juniorské sérii IndyLights. V sérii CART se z vítězství systémem start-cíl radoval v roce 2004 Ryan Hunter-Reay a konečně čtyřikrát na „míli“ vyhrál i Paul Tracy, který u týmu A.J. Foyta nahradí zraněného Vitora Meiru. Z aktivních týmů vítězily v IndyCar v Milwaukee jen Andretti Green Racing nebo Team Penske. V sérii CART to několikrát dokázal i tým Newman/Hass.

Stupně vítězů v roce 2008 - zleva Dixon, Briscoe a Kanaan

The Milwaukee Mile:

Délka tratě: 1,032 míle (1,665 km)

Klopení zatáček: 9,25°

Klopení rovinek: 2,5°

Nejrychlejší koloabsolutně (CART): 20,028 – Patrick Carpentier, Forsythe Racing 1998

Nejrychlejší kolo, IndyCar Series: 21,456 – Sam Hornish, Team Penske, 2005

Loňský vítěz kvalifikace: Marco Andretti, Andretti-Green Racing

Loňský vítěz závodu: Ryan Briscoe, Team Penske

Časový program (SELČ):
Sobota 30.května
17:00 – 18:00 volný trénink
20:00 – 21:00 volný trénink

22:45 – 24:00 kvalifikace

Neděle 31. května
21:50 – Start ABC Supply Company A.J. Foyt 225