Dokument zmapuje mozaiku závodníků z jednoho kraje.

Dnes je to dvanáct let, co zemřel Zdeněk Vojtěch. Okruhový závodník, osobnost, která ve svých nejlepších letech platila za eso evropského formátu. Přemýšlel jsem, jak na toho výjimečného člověka v den jeho výročí vzpomenout a nakonec přináším dvě věci.

Aktualitu – o vznikajícím televizním dokumentu a  text „Když Walkinshaw lákal Vojtěcha“, který jsem o Zdeňku Vojtěchovi napsal před osmi lety.

„Liberečáci“ na okruzích, to bylo něco jako „Valaši“ v rally. Byla to hlavně sedmdesátá až osmdesátá léta minulého století, kdy na severu Čech vznikla početná, pestrá a velmi kvalitní mozaika okruhových (i vrchařských) závodníků. Od vrcholného mistrovství Evropy cestovních vozů přes Pohár míru a přátelství až po český mistrák formule Easter či „plecháčů“ do 1300 ccm.

Samo o sobě důvod pro nějaké souhrnné dílo. „Na televizním dokumentu Liberecké legendy už nějaký čas pracuju. Myslím, že všichni ti závodníci si to zaslouží,“ říká autor projektu Jaroslav Vojtěch (shoda jmen se závodnickou rodinou). „Jezdců, kteří do oné doby patřili, je dlouhá řada. Proto se s kolegy rozhodujeme mezi formátem jednoho dlouhého pořadu nebo rozdělením do několika dílů.“

Zdeněk Vojtěch, Břetislav Enge, jejich synové, Ladislav Bareš, Vlastimil Tomášek, Jiří Moskal, Jan a Jiří Veselí, Josef Kružík, Jiří Berger, jména, která ve fanoušcích probouzejí pestré vzpomínky. Datum uvedení pořadu zatím není známé.

„Nejsem pod tlakem termínů či smluv. Chci si s touto prací vyhrát. Sbírám staré televizní útržky, soukromá videa, fotografie… Je to práce na delší dobu. Až skončím, s chutí to s kolegy oznámíme,“ dodal Jaroslav Vojtěch.

---

Když Walkinshaw lákal Vojtěcha

"Na Monze to ještě nebylo ono, ale v příštích závodech budeme určitě rychlejší," řekl zkraje roku 1983 do telefonu svému fanouškovi Zdeněk Vojtěch. Věta charakterizuje člověka, který se v osmdesátých letech stal jezdeckým esem evropských cestovních vozů. Pevně věřil ve svůj úspěch, sebevědomí na rozdávání, a přitom byl ochotný se bavit s patnáctiletým klukem, který po každém závodě ME cestovních vozů zatížil telefonní účet rodičů rozhovorem na lince Ostrava - Liberec. Dnes je to dvanáct let od doby, kdy Zdeněk Vojtěch už nikomu telefon nevezme. Při havárii doma v Liberci přišel o život.

Společně s Břetislavem Engem byli dvojicí, která se po konci homologace Škody 130 RS v roce 1981 a s přestupem k silnějšímu BMW  rázem stala postrachem všech hvězd mistrovství Evropy cestovních vozů. Soupeři velkých jmen je přitom brali jako ty "amatéry ze socialistického Československa."

Toma Walkinshawa, Hanse Joachima Stucka, Dietera Questera či Helmuta Kellenerse nijak nevzrušovala skutečnost, že dva jezdci z Liberce spolu s Brňanem Janem Šenkýřem získali za pomoci netovárních „stotřicítek“ v roce 1981 titul mistra Evropy ve značkách. Vždyť jezdili v nejslabší divizi do 1300 ccm, tak jak můžou zvládnout velké BMW, že ano.

Postrach hvězd

Ovšem nadšení tandemu Vojtěch - Enge a jejich mechaniků vedených manažerem Václavem Bervidem bylo nezměrné. S vozem BMW 528i, které si pro sezonu 1982 pořídili, to dokázali pěkně roztočit. Když se blížila Grand Prix Brna, červnový svátek všech československých fanoušků, byla ve vzduchu atmosféra velké naděje.

"Vojta je nejlepší na světě a s Engoušem všechny pobijou," neslo se familiérně přírodními tribunami staré brněnské trati. Asi sto tisíc lidí se nemohlo dočkat nedělního startu.

Požár u Myslivny

Bílé BMW liberecké dvojice jelo excelentně. Zdeněk Vojtěch se držel druhý za hřmotným Jaguarem XJS-HE s Walkinshawem za volantem. Ale radost nevydržela celé tři a půl hodiny, které závod trval. "Enge hoří, Enge hoří, od Myslivny stoupá hustý dým," znělo z amplionů podél trati. Divádci dostali strach o jednoho ze svých hrdinů.

Z utržené nádrže tekl do kabiny benzin a při nájezdu do mysteriózní zatáčky Myslivna bavorák vzplál. Enge požár přečkal s řadou popálenin, auto bylo zralé na odpis. Bervidově partě ale stačily necelé dva týdny a vůz byl jako nový. Bílou vystřídala tmavomodrá. Ovšem zatímco Vojtěch se radoval, Enge truchlil. Na Zeltwegu v Rakousku totiž nemohl kvůli nevyléčeným popáleninám nastoupit.

Velké vítězství

"Z toho si nic nedělej, brzy budeš fit a zase pojedeme spolu," utěšoval kamaráda bezmezný optimista Vojtěch. Netušil, že jej čeká životní závod.

Tehdejší média omezila zpravodajství o Vojtěchovi a Engem na minimum. Rozhlasová stanice Hvězda však v ono pondělí ráno ohlásila větu: "Československý reprezentant Zdeněk Vojtěch s Rakušanem Jo Gartnerem vyhráli závod mistrovství Evropy cestovních vozů v Zeltwegu."

Na tuto metu pak už žádný Čech nedosáhl, byl to zápis do historie. Vojtěch v Rakousku odjel naprostou většinu závodu, Gartner, tehdy největší talent své země, už jen dokroužil do cíle. Osud nakonec nepřál ani jednomu ze šťastných vítězů. Rakušan, který to dotáhl až do formule 1, totiž zahynul v Le Mans. Zdeněk Vojtěch nezpychnul a dodržel své slovo. V dalších závodech jel opět s Břetislavem Engem.

Rána v Bosonohách

O rok později dvojice přešla na nový model BMW 635 CSI a opět jezdila na špici stále kvalitnějšího šampionátu. Už to nebyli ti amatéři. Před domácím publikem je ale potkala zase smůla. Ostatně jako v mnoha jiných závodech, neboť stáj neměla zdaleka tolik peněz jako "západní konkurence".

Zdeněk Vojtěch opět dováděl na špici. "Vidíš to, poslouchej. Takhle bez ubírání plynu projede Farinkou jenom Vojta, ani Stuck to nedokáže," pokřikoval v natřískané tribuně u Farinovy zatáčky divák na kamaráda sedícího vedle. A měl pravdu. Styl strojního inženýra byl vskutku výjimečný, byť někdy až přehnaně dravý. Ale co je to za definici, přehnaně dravý, že…?

Naděje tentokrát skončila v Bosonohách, vísce, kterou závodníci svištěli po startovní rovině. Byl to jeden z úseků, který jezdci milovali či nenáviděli - úzká zatáčkovitá silnice, z níž není při chybě úniku. Všude svodidla. A domky. Pardon, ještě sloupy… Bílomodré BMW najednou uklouzlo a pak už létalo ze strany na stranu. Zdeněk Vojtěch odstupuje z druhého místa. "Ušel vzduch z pneumatiky, auto se stalo neovladatelným," řekl smutně u zatáčky Veselka, kam se vůz doslova došoural.

Kombinéza od Walkinshawa

Sezona byla plná výborných výkonů, které však častokrát zmařily technické defekty. Dvojice už však byla nadobro mezi elitou. Na přelomu let se stalo něco, čemu zdejší fanoušek nedokázal uvěřit. Dvojice z Liberce se rozpadá. Když na ony dny Zdeněk Vojtěch v roce své smrti vzpomínal, uznal, že udělal svou životní chybu.

O co šlo? Tom Walkinshaw měl pro něj připravenou smlouvu. Slavný Brit chtěl Čechoslováka do tovární stáje TWR Jaguar, suverénního vládce šampionátu. Když Vojtěch testoval v Silverstone, ač poprvé musel řadit levačkou a sedět vpravo, byl obratem nejrychlejší. Ale Majoru Tomovi nepodepsal.

Životní omyl

"Byla to těžká volba, neboť BMW mě chtělo za továrního pilota. A já šlápl vedle. Nebýt mého omylu, kdo ví, kde jsem dneska byl," líčil u kávy v mosteckém padoku roku 1998. Walkinshaw se nevzdával do poslední chvíle, k prvnímu závodu sezony 1984 v Monze dokonce přivezl kombinézu s výšivkou Zdenek Vojtech...

Jenže to už "Vojta" nosil zářivý overal s nápisy BMW M POWER. Byl angažován do nové stáje Würth Hartge. Vše vypadalo výborně. Za kolegy měl trojlístek pilotů F1 Marca Surera, Stefana Johanssona a Johnnyho Cecotta. Ale. V nabité konkurenci hrálo BMW 635 CSI s hvězdnou sestavou až druhé housle. Zatímco Vojtěch se trápil, Enge povyrostl.

Řídil stejný typ vozu příbuzného týmu Hartge, střídal kolegy, přičemž nejvíce toho nazávodil se Švýcarem Jacquesem Islerem a většinou byl před svým kamarádem. Krize stáje Würth Hartge se nepřetavila k lepšímu a stáj po brněnském závodě přestala existovat. BMW Vojtěcha nominovalo k několika startům ve svém nejlepším týmu Schnitzer, ale ani tam už to nebylo ono.

Ústup

V dalších letech se už Zdeňku Vojtěchovi nepodařilo výrazněji prorazit. V roce 1986 sice s Mercedesem 190 patřil k favoritům divize, většinou se střídal ve dvou autech, ale opět tu byl starý problém. Stáji Carlsson scházely peníze. V následující sezoně přišel závěr kariéry, kdy se staří braši Vojtěch - Enge dali zase dohromady. Ovšem s BMW M3 nestačili na konkurenci s továrními vozy.

Zatímco Břetislav Enge závodil dále, jeho kolega se rozhodl skončit. "Cítím, že nebýt mého odmítnutí nabídky od Walkinshawa, závodím ještě dneska. Jaguar byl tehdy absolutní špička a já vím, že jsem byl rychlejší než jeho jezdci. Mohl jsem dodnes jezdit cestovní vozy nebo sportovní prototypy," pravil Zdeněk Vojtěch v Mostě 1998. A tiše dodal, že měl na stole i další nabídky. Do mistrovství světa sportovních prototypů. Od Hanse-Joachima Stucka a doknce i o Cesare Fioria, šéfa tovární sestavy Martini Lancia…

Smrt

To už měl ale hlavu plnou svých synů Tomáše a Štěpána, kteří se k závodění dostali, ačkoli sám o to vůbec nestál. Mohl ho hřát i úspěch série Peugeot Cup, kterou založil, a jež měla úspěch. Po sezoně 1998, v níž mladí Vojtěchové zářili na českých okruzích s Peugeoty Kit Car, přišel 30. listopad.

Chvilka nepozornosti za volantem, drtivý náraz tramvaje, konec života Zdeňka Vojtěcha.

Jak na Zdeňka Vojtěcha vzpomínají:

Břetislav Enge: "Byl to nesmírně cílevědomý člověk. Někdy šel za svým cílem až hlavanehlava, čímž si mnohé postavil proti sobě. Ale on sám věděl, že to tak musí být a byl taková osobnost, že ty najednou znepřátelené lidi si stejně dostal na svou stranu. Ačkoli mezi námi občas propukla ponorka, protože jsme byli skoro pořád spolu, vždycky jsme si nakonec porozuměli. Byl to můj opravdový kamarád, s nímž byla velká sranda. Byli jsme úplně jiní, on na sebe dbal, hlídal si životosprávu, fyzičku. Já přitom kouřil a leccos popil. S nadsázkou jsem mu občas pověděl, že je pan opatrný a on se na mě chvilku zlobil. Někdy si říkám, jaký ten osud je. Zdeněk tu není, Honzu Šenkýře zničila hrozná choroba, oba byli příkladní a já, který zásadám životosprávy nikdy moc nedal, jsem pořád tady."

Tomáš Vojtěch, starší syn (zemřel v roce 2005): "Ačkoli kvůli závodění byl s námi málo, kdykoli byl doma, věnoval se nám naplno. To samé platí o čase, když měl v sezoně čas. Byl pedant na školu, hlídal, abychom nosili ty správné známky. Tím nás jako malé kluky samozřejmě trochu štval, ale zase nás dokázal omluvit ze školy a vzít na lyže. Na horách jsme vůbec trávili hodně času. Ve všem byl precizní. Když se pro něco rozhodl, šel do toho vždy na sto procent, a když se mu něco nepozdávalo, raději se na to vykašlal."

Štěpán Vojtěch, mladší syn: "Vždy nás podporoval ve všem, k čemu jsme se my dva rozhodli tíhnout. Samozřejmě pokud to podle táty nebyla úplná pitomost. V mém případě to byly hlavně lyže, s nimiž jsem dostal až do reprezentace. A když brácha přišel se závoděním, mě to zlákalo taky a táta, ačkoli nás k tomu vůbec nevedl a nebyl nadšený, nás zase podpořil. Byl to férový táta a žil heslem Buď ležím nebo běžím. Prostě nic nedělal napůl."

Antonín Charouz: "Zdeněk byl pro mě určitým vzorem. Chodil jsem se na něj dívat. Pak jsme spolu jezdili Evropu se škodovkami, každý s jinou, později já s toyotou a on s mercedesem či bavorákem. Stali se z nás kamarádi. Jak při závodech, tak později v podnikání. Když se to Zdeňkovi stalo, půjčil jsem v následující sezoně jeho synům Fordy Puma. Byla to samozřejmost."

Stefan Johansson, švédský expilot F1, v roce 1984 kolega Zdeňka Vojtěcha: "Na Zdeňka mám výborné vzpomínky, vždyť jsme spolu hodně zažili. Třeba ve Vallelunze na jaře 1984 nám málem shořelo BMW... Byl to velmi rychlý pilot a příjemný společník. O jeho smrti jsem se dozvěděl až od vás, je mi to velmi líto."

Václav Bervid, dlouholetý manažer Zdeňka Vojtěcha: "Na Zdeňka vzpomínám vlastně pořád. Neustále se mi vracejí vzpomínky na naše bohatýrské doby závodění. Zdeněk měl jeden velký dar, byl přímý. Každý hned věděl, na čem je. Nebál se říci komokuli to, co si o něm myslí. Vzpomínám si, když za námi do Portugalska přijeli čeští, teda českoslovenští, novináři. Přišli za Zdeňkem do kamionu a on je uvítal větou: "No nazdar vy pitomí novináři z toho vašeho pitomého časopisu. Co si přejete." Závodnicky to byl naprosto výjimečný talent, špička. Ačkoli doby nelze příliš srovnávat, myslím, že od Elišky Junkové tu nebylo většího závodníka. A není dosud."
(Psáno v listopadu 2002)

Většina fotografií, které jsem pořizoval aparáty Směna 8M a Zenit, visí na www.touringcarracing.net Nizozemce Franka de Jonga, kterého staré ME cestovních vozů taky hodně baví…, takže je tam toho poutavého opravdu hodně. Podobně jako na www.racingsportscars.com Martina Krejčho.

Váš Martin Straka, Týdeník Sedmička