Historie Spa-Francorchamps – dějiště 24 hodinového závodu GT.

Těžce zkoušená technika fungující v plném tempu po celý den a noc. Jezdci a mechanici bojující s únavou, vyčerpáním a technickými závadami. Souboje zpestřující velmi dlouhý závod. To vše je společným jmenovatelem pro 24 hodinové vytrvalostní závody automobilů. Největší renomé v tomto odvětví motorsportu si vydobylo mj. francouzské Le Mans, jemuž sekundují závody v americké Daytoně, na německém Nordschleife – anebo v belgickém Spa-Francorchamps. První ročník vytrvalostního závodu se zde konal již v roce 1924, pouhé tři roky po otevření okruhu.

Tradice motorsportu sahající do 19. století

Oblast v okolí Spa byla zaslíbená motorsportu již od roku 1896. Do roku 1902 bylo uspořádáno několik závodů mezi Bruselem a lázeňským městečkem. Z nich se vyvinulo šest ročníků závodu Circuit de Ardennes, jenž byl pořádán na silnicích mezi nedalekými obcemi Bastogne (podle níž nesl okruh jméno), Longlier a Habay-la-Neuve. Přímo ve Spa byl start a cíl jiného závodu, který vedl do Luxemburgu. Konal se v roce 1906.

Následně až do začátku roku 1920 si okolí lázeňského městečka Spa v nynější valonské provincii Liège žilo poklidným životem. Silnice spojující obce Malmedy, Stavelot a Francorchamps zobrazené na mapách ve tvaru trojúhelníku podnítily zájem předsedy sportovní komise Belgického královského automobilového klubu (RACB), Henri Langloise van Ophema a šéfa novin La Meuse, Julese de Thiera. Několik technicky náročných úseků doplňovaly dlouhé rovinky a tak se jednalo o velmi rychlý okruh. Dráha zasazená do působivého prostředí ardenských hor a jejich nevyzpytatelné počasí mělo být zárukou úspěchu.

První závod se měl konat v srpnu roku 1921. Nedostatečná prezentace však byla příčinou propadáku – do závodu byl přihlášen pouze jeden vůz. Nakonec se o slavnostní otevření nového okruhu postarali motocyklisté, závodní automobily se na dráze objevily o rok později. Po pozvolném rozjezdu následovaly významnější mezníky a na řadu přišly i mezinárodní podniky. Rok po vzniku dnes nejznámějšího vytrvalostního závodu v Le Mans, byl roce 1924 uspořádán první ročník belgického 24 hodinového závodu. Následující sezónu byla na okruhu poprvé zorganizována Evropská Velká cena.

Původní verze okruhu měřila 14,982 kilometru a fungovala osm let. První dvě menší úpravy se týkaly úseku u obce Malmedy. V roce 1930 byla vyřazena dvojice zatáček, aby o tři roky později byly na stejném místě byly zatáčky v mírnější podobě znovu přidány. Těsně před druhou světovou válkou, v roce 1939, byla z okruhu vyjmuta l´Ancienee Douanne - pomalá vlásenka mezi Eau Rouge a Raidillonem, čímž délka okruhu klesla na 14,5 km. Jednalo se o první nově vybudované místo na okruhu. Účelem bylo ještě více navýšit rychlost tak, aby došlo ke zvýraznění rozdílu s nedalekým konkurenčním okruhem v německém pohoří Eifel. Severní smyčka Nürburgringu patřila naopak k jedné z nejpomalejších tratí.

Válečný konflikt, jenž se rozhořel na celém světě, dočasně ukončil sportovní aktivity v okolí Spa. Prostředí, v němž se v minulosti odehrávaly souboje závodní techniky, se navíc v roce 1944 stalo dějištěm bitvy v Ardenách.

Nelítostné boje u slavného okruhu

Radost belgických obyvatel osvobozených obcí v Ardenách neměla dlouhého trvání. Německé jednotky zahájily v časných ranních hodinách 16. prosince překvapivý útok na pozice spojeneckých jednotek. Ve středu jeho severního křídla napadl následující den 1. tankový sbor SS pod velením podplukovníka Joachima Peipera mezi obcemi Malmedy a Ligneuville konvoj 285. praporu polního dělostřelectva. Lehce ozbrojení Američané se po krátkém boji vzdali a byli přidáni k dříve zajatým 150 vojákům. Na poli nedaleko Ligneuville bylo následně zavražděno okolo 84 válečných vězňů. Několika zajatcům se podařilo utéci a podali o činu svědectví. Důstojníci odpovědní za krveprolití se po válce zpovídali při soudním jednání pojmenovaném Masakr u Malmedy.

Peiperův oddíl se posléze vydal ke Stavelotu, kam dorazil večer téhož dne. Obec urputně bránil 99. oddíl americké pěchoty. Německý podplukovník se následující den vydal s větší částí sil dále na západ a dobytí belgické vesnice svěřil plukovníku Knittelovi. Ten dokázal zlomit odpor obránců v poledne 18. prosince poté, co Američanům nevyšel záměr vyhodit důležitý most přes řeku Amblève. Nepodařilo se mu však získat obsah z tamních spojeneckých palivových nádrží, potřebných pro pohon obrněných jednotek bojujících s nedostatkem paliva.

Po dobytí Stavelotu Knittel vyčlenil část jednotek na obranu obce, druhá část se vydala podpořit Peipera. Na oslabené německé jednotky podnikla ještě téhož večera útok 30. pěší divize americké armády. Podařilo se jí získat severní část belgického městečka, čímž zabránili postupu posil a zásobování nepřátelských jednotek. Knittel byl 19. prosince pověřen protiútokem, který se však nezdařil. Členové jeho oddílu se raději zaměřili na vraždění civilistů, včetně občanů Stavelotu. Američanům se tentokráte podařilo vyhodit do povětří místní most a úspěšně odolávat dalším pokusům německých jednotek dobýt obec. Po mohutném útoku 30. pěší divize se Američanům podařilo 22. prosince vytlačit Knittela ze západní části Stavelotu.

Nedostatek pohonných hmot a zastavený postup donutil Peipera o dva dny později k rozhodnutí o postupném ústupu z dobytých pozic. Pro obyvatele Arden tak nadobro skončila čtyři roky trvající okupace.

Navázání na předválečné základy

K pořádání závodů na belgickém okruhu došlo více jak dva roky po válce, nicméně se jednalo o velkolepý návrat na scénu. První závod se odehrál v roce 1947 na 14,12 kilometrů dlouhé dráze. Změna oproti předválečné verzi spočívala v rovném úseku u Malmedy (stejně jako v letech 1930-1933) a zcela přepracovanou části mezi Holowellem a Stavelotem. Rychlý oblouk nahradil původní dvojici mírných esíček, na jejichž konci se dráha ostře stáčela doprava.

Motocykly a automobily se tak znovu utkaly v rámci Velkých cen, jenž se staly od roku 1949, respektive 1950, součástí světových mistrovství. Následující rok byl znovu uspořádán také 24 hodinový závod, avšak do roku 1953 se konaly pouhé tři ročníky. V roce 1957 proběhla poslední úprava, která okruh nepatrně zkrátila na 14,1 km.

Čas dlouhého Spa se začal chýlit ke konci ke konci šedesátých let. Sílily hlasy pilotů stěžujících si na nebezpečnost rychlé belgické dráhy dosud pořádané po veřejných komunikacích. Vzrůstající výkony vozidel, délka okruhu a požadavky na zabezpečení okolí trati vyvolaly vznik několika rozdílných návrhů zkráceného okruhu představených v roce 1967 a 1969.

Zatímco motocyklové GP a v roce 1964 obnovené 24 hodinové závody vydržely na dlouhém okruhu až do jeho konce bez přestávek, závod F1 se zde konal naposledy v roce 1970 (bez pořádání v roce 1957,1959 a 1969).

Další návrh na zkrácení okruhu se objevil v roce 1975 s plánovaným otevřením o tři roky později. Předpokládal využití čtyř kilometrů starého okruhu doplněných novými třemi kilometry dráhy. I nadále měl být využíván pro běžný provoz s možností uzavření v případě pořádání závodů. Další plány byly představeny na jaře 1978, které byly následně přepracovány do podoby, podle níž byla rekonstrukce dráhy nakonec provedena. Posledním závodem na starém okruhu se stal 24 hodinový závod ve dnech 22.-23. července 1978.

Nová éra Spa-Francorchamps

Část mezi Blanchimontem a Raidillonem zůstala nedotčena rozsáhlými stavebními úpravami, které se během necelého roku udály na slavném belgickém okruhu. Tyto úseky byly spojeny 4,2 kilometry nové dráhy v členitém terénu ardenského pohoří. Byla narovnána mírně zvlněná rovinka Kemmel. Za středně rychlým esíčkem Les Combes, se dráha již zcela vydala novými místy. Stočila do pravé zatáčky Malmedy (přestože již nebyla umístěna u této obce) a klesala do pravé vlásenky Rivage. Za ní následující levá zatáčka směřovala k rychlé dvojici levých oblouků Pouhon. Prudší klesání zakončil úsek s levou a pravou zatáčkou Les Fagnes. První z dvojice pravých zákrut nesla jméno podle jednoho z míst starého okruhu, vzdálené obce Stavelot. Poté se již okruh připojil k zachované části dráhy.

Nový okruh zkrácený na 6 947 metrů si odbyl premiéru 1. července 1979. Důstojné zahájení nového období belgického okruhu obstarala tradiční motocyklová Velká cena. S výjimkou roku 1980 vydržely vrcholné závody v jedné stopě v Ardenách do roku 1990.

Dva roky po otevření nové dráhy se dostalo i na zatím nedotčenou část v závěrečném úseku. Před vracečkou La Source byla vybudována nová šikana Bus Stop a s ní i nový komplex boxů určený pro F1. Délka okruhu vzrostla o 19 metrů a zároveň se změnilo místo startovního roštu královské disciplíny motorsportu. Formule 1 přesto s návratem otálela až do roku 1983, ale až na tři výjimky (1984, 2003, 2006) zůstala v Ardenách do dnešních dnů. Pouze v roce 1994 se odehrál závod na mírně upravené dráze, když byla za Eau Rouge vybudována šikana.

Další změny předznamenala v roce 2002 úprava nájezdu do boxů pro F1, která byla posunuta za Bus Stop. V té době již nebyl okruh několik let dostupný pro veřejnou dopravu. O dva roky následovala první úprava samotného Bus Stopu pro zajištění pomalejšího nájezdu do šikany, čímž vzrostla délka 6,976 km.

Poslední přestavby se okruh dočkal v roce 2007, kdy byl Bus Stop zrušen. U záhybu v nájezdu na cílovou rovinku byla vybudována nová šikana příznačně pojmenovaná Chicane. Zároveň došlo k posunutí zatáčky La Source. Současná délka okruhu po provedených změnách činí 7,004 kilometru.

Článek o bohaté historii devadesát let starého okruhu je u konce. Nyní je na řadě připomenutí předchozích 62 ročníků vytrvalostního závodu, které bude zveřejněno zítra.