Aston Martin DBRS9.

Britský výrobce byl na prvním seznamu reprezentován jedním ze stávajících týmů, Young Driver AMR. Model nebyl uveden, nebylo však vyloučeno udělení výjimky pro končící platnost homologace typu DBR9. Po změně pravidel na podzim byl německý tým i nadále spojován s britskou značkou, ale k případné účasti se nevyjadřoval. Použití modelu stárnoucího DBRS9 se jevilo jako nepravděpodobné. Německý tým jako jediný obdržel dvojici nového modelu Vantage GT3, ale koncem ledna oznámil jeho nasazení v německém mistrovství ADAC GT Masters.

Koncem února se objevily první zmínky o jiné stáji, jež by se starala o provoz vozů z Gaydonu – francouzský tým z GT3 a francouzského mistrovství GT Tour LMP Motorsport. Teprve 12. března vydaná listina tuto skutečnost potvrdila, byť stáj bude vystupovat pod názvem Valmon Racing Team Russia. Větší část sezóny bude používat starší typ DBRS9, v závěru by měl být nahrazen modelem Vantage GT3.

Vydařené dílo mladého Dána

Na vývoji nástupce DB7 se v počátcích krátce podílel britský návrhář Ian Callum. Souběžně však pracoval na návrhu konkurenčního Jaguaru XK (X150). Na jím položených základech pokračoval dánský konstruktér Henrik Fisker působící u britského výrobce od roku 2001. V září 2003 bylo na autosalonu ve Frankfurtu představeno kupé s uspořádáním prostoru pro cestující 2+2. Začátkem roku 2004 se návštěvníkům detroitského autosalonu předvedla i jeho otevřená varianta.

Jednalo se o první vůz vyráběný v novém zařízení Aston Martinu v Gaydonu. To bylo zprovozněno v roce 2003 při 90. výročí automobilky a jednalo se o první objekt v její historii, vybudovaný dle potřeb britského výrobce. Výroba vozu probíhá ručně a složení jednoho vozu trvá okolo 200 hodin.

96114

Foto: Tomáš Krejčík

Sériový vůz má méně vystouplé blatníky. Vstupy vzduchu pod nárazníkem jsou výrazně menší, na kapotě zcela chybí.

Základem konstrukce vozu byla poprvé použitá hliníková platforma. Karoserie vozu je složená z hliníkových a kompozitních materiálů spojovaných mechanicky upevněnými samoprobíjecími nýty a lepením. Pohonnou jednotkou je dosud hliníkový dvanáctiválcový motor o objemu 5,9 litru, který je podélně uložen vpředu. Síla 336 kW (při 6 250 ot./min) je přenášena přes šestistupňovou převodovku na zadní kola a dokáže katapultovat vůz k rychlosti 306 km/h. Sprint na 100 km/h zvládne za 4,8 vteřiny.

Návrat na sportovní kolbiště

Poslední sportovní vozy Aston Martinu se objevily na okruzích v roce 1989, v případě vozů GT to bylo dokonce v roce 1964. V roce 2004 bylo založeno ve spolupráci se společností Prodrive Davida Richardse, dnešního spoluvlastníka automobilky, oddělení věnující se motorsportu – Aston Martin Racing. Jedním z prvních počinů byla přestavba typu DB9 v úpravě pro GT1 (DBR9) a později pro GT3 (DBRS9).

96109

Foto: Tomáš Krejčík

Zadní brzdy modelu DBRS9. V horní části obrázku je vidět větší část vrchního trojúhelníkového ramena. Částečně je vidět i spodní rameno v levé dolní části obrázku.

Hliníkový monokok VH platform je pozůstatkem předchozího vlastnictví americké automobilky Ford (v letech 1995-2006). Konstrukci náprav tvoří dvojitá trojúhelníková ramena. Vpředu jsou osazeny šestipístkové třmeny s kotouči o průměru 380 mm, vzadu čtyřpístkové s kotouči průměru 313 mm.

96119

Foto: Tomáš Krejčík

Srdcem britského GT je sériový atmosférický vidlicový dvanáctiválec o objemu 5 935 cm3. Jeho výkon po vyladění dosahuje hodnoty 375 kW (při 6 250 ot./min) a točivý moment 625 Nm (při 5 500 ot./min). Na rozdíl od konkurence nemá samostatnou nádrž na olej určený k mazání motoru, ale je uložen v olejové vaně. Motor pohání zadní kola přes dvouspojkovou šestirychlostní převodovku, která byla později upravena k sekvenční změně převodových stupňů.

13385

Foto: Martin Ševčík

Jedním z poznávacích znamení závodních verzí vozů DB9 je umístění výfuků. Typ DBR9 pro GT1 je má za předními blatníky, model určený pro GT3, DBRS9, může chrlit působivé plameny ze zádi.

Poklesu váhy z 1 710 kg na příznivějších 1 280 kg přispělo významnou měrou použití karbonových dílů (kromě původní hliníkové střechy). Skla byla nahrazena polykarbonátem, přestože čelní může být v základní verzi z bezpečnostního skla.

96099

Foto: Tomáš Krejčík

Pětice povolených otvorů v okně za dveřmi slouží k odvětrávání kokpitu. Maximální průměr jednoho otvoru 5 cm. V silniční verzi nenaleznete ani v zadním okně z polykarbonátu hrdlo palivové nádrže anebo mohutné zadní křídlo.

Délka narostla ze 4 697 mm na 4 730 mm, šířka z 1 875 mm na 1 978 mm. Výška poklesla z 1 280 mm na 1 195 mm. Cena závodní verze se pohybuje okolo částky 300 000 euro.

Zdroj: Wikipedia, Aston Martin, Aston Martin Racing, Piston Heads, Ultimate Car Page, Henrik Fisker