Přehled výrobců a jejich modelů – Morgan, Nissan.

Pojítkem pro dnešní dvojici značek je Velká Británie, byť vazby s ostrovním královstvím mají rozdílný původ. V prvním případě britský vůz upravovali Francouzi, v druhém se naopak na vývoji a výrobě japonské značky podílí britská společnost.

18. Morgan

V počátcích této kategorie mohl uspokojit poptávku po historicky vypadajících vozech britský výrobce Morgan. Za přítomnost v poli však vděčí francouzské stáji AutoGT Racing, která se postarala o přestavbu i reprezentaci v bojích na okruzích. Tým z Dannemarie byl provozován dvojicí bývalých pilotů F1 Jeanem Pierrem Jabouillem and Jacquesem Laffitem.

Aero 8 GT3 (013)

173119

Foto: DPPI

Na březnovém autosalonu v Ženevě v roce 2007 se AutoGT pochlubil svým výtvorem využívajícím jako základ kabriolet. Pro závodní účely byl kromě obvyklého zadního křídla, spliteru a difuzoru vybaven pevnou střechou. Součástí zavěšení byly místo obvyklých tlumičů od Koni výrobky francouzské společnosti BOS.

Působivý výkon následně podala novinka během testů výkonnosti v Adrii, kde byl Bouchut nejrychlejší. Francouzský pilot ocenil pohonnou jednotku o objemu 4,9 litru, kterou ostrovní výrobce odebíral od BMW. Ta byla osazena v rámu, kde bylo kromě hliníku použito i jasanové dřevo. Krásu přírodního materiálu bylo možné obdivovat spíše na vrchu palubní desky.

Začátky francouzské stáje s trojicí britských vozů komplikovaly problémy se schválením jejich vozu. Tým z Dannemarie se zapojil do bojů v evropském šampionátu až v druhém podniku. Na první body si však Francouzi počkali až do následující sezóny.

Aero Super Sport (022)

173124

Foto: DPPI/Francois Flamand

Po dvou sezónách s typem Aero 8 byl připraven dlouhodobě vyvíjený nástupce na základech nově představeného kupé. Ani v tomto případě v civilu nechyběla odnímatelná střecha, ale v jednodušší podobě typu targa.

Změny byly patrné na přídi, odkud byla odstraněna mřížka chladiče. V zakrytí jednolitými díly se nacházel pouze menší otvor po předsazení vrchní části. Upraven byl i spliter a na rohy nárazníku byla osazena křidélka pro vytvoření většího přítlaku na přední nápravu. Méně postřehnutelnou změnou bylo osazení světly z Mini místo původních z VW Beetle.

Odlišnou siluetu měla na svědomí volba jiného druhu zakrytí prostoru pro posádku pozvolněji se svažující střechou. Oproti civilní verzi se protažení C sloupku neuzavírá do špičky na zádi, ale rovně pokračuje do blízkosti držáků zadního křídla.

Zcela k nepoznání se změnila záď, jenž odrážela vzhled tohoto speciálního modelu k jubileu britského výrobce. Původní žebrování za zadními koly nahradil jediný mohutnější výstup. Odtrhová hrana na víku kufru, která byla u předchůdce součástí sériového modelu, byla na novinku přidána dodatečně. Dle dostupných údajů se zde skrývala pouze 85litrová nádrž, v této době bylo minimem sto litrů.

Elegantnější vzezření podtrhla i volba atraktivnějšího zbarvení dvou zhotovených exemplářů.

V úvodním podniku ME GT3 v britském Silverstone byl při své premiéře v obou závodech vítězem morgan francouzské stáje. Nejprve se o velkolepý dárek ke stému výročí britského výrobce postarala posádka Enjalbert/Scheier, o den později dvojice Lesoudier/Martin. Drtivý triumf v Silverstone se již neopakoval, přesto spolu s druhým místem v Adrii a čtvrtým na okruhu Paul Ricard dopomohl k šestému místu v hodnocení stájí.

19. Nissan

Jediným výrobcem původem ze země vycházejícího slunce, který dotáhl projekt GT3 do zdárného konce je Nissan. Nemálo upravených vozů je původem z Evropy od britského úpravce JRM, jenž má na starosti oblast Evropy a Blízkého východu, o zbytek světa se stará Nismo.

GT-R Nismo GT3 (030)

173134

Foto: Tomáš Krejčík

Japonský výrobce mohl mít svého zástupce v GT3 již v samotných začátcích. Nissan 350Z se zúčastnil pouze testů na okruhu Paul Ricard v prosinci 2005, kde s ním Bouchut docílil předposlední čas se ztrátou sedmi vteřin na vévodící Aston Martin DBRS9.

Na zdárné dokončení prvního japonského projektu v GT3 si fanoušci automobilky Nissan počkali až do roku 2012. Nasazení prvních vozů společného díla techniků britského JRM a japonského Nisma nepříznivě ovlivnilo zemětřesení v zemi vycházejícího slunce v březnu 2011.

Na rozdíl od speciálů pro GT1 anebo Super GT využili technici upravený sériový motor. Vidlicový šestiválec o objemu 3,8 litru je podporován dvojicí turbodmychadel. Také u dalších částí Godzilly se díky pečlivě navrženému silničnímu základu změny týkaly běžných závodních náležitostí. Vozy z roku 2012 stály 298 000 euro.

Od roku 2013 byl k dispozici vůz s výkonnějším motorem odrážejícím nárůst civilní varianty, jemuž bylo přizpůsobeno i nastavení převodovky. Zároveň byla zvýšena odolnost jeho pohyblivých částí a změněno časování vačkového hřídele.

Pozornost věnovali vozu i specialisté na aerodynamiku, po jejichž zásahu byla osazena přítlačná křidélka na předním nárazníku a upraveno upevnění zadního přítlačného křídla. U předních blatníků byly zvětšeny odvody teplého vzduchu z podběhů. Cena v eurech tentokráte chyběla, přičemž vůz stál 270 tisíc liber (v přepočtu 338 000 euro).

Z jiného soudku byly úpravy z roku 2014, jenž se týkaly zrychlení práce mechaniků při návštěvě v boxech. Změna v konstrukci centrální matice včetně upravených disků přinesla úsporu pěti vteřin při výměně kol. Dvojice předních zvedáků byla přesunuta, tankování bylo rychlejší o cca 4 %. Cena vzrostla na 295 tisíc liber (asi 354 tisíc euro).

173129

Foto: Tomáš Krejčík

Na rok 2015 připravili japonští inženýři řadu vylepšení, takže k označení vozu je úpravcem často přidán dovětek nový. Tato verze byla zprvu dostupná pouze pro vybrané týmy, teprve v druhé polovině září byla nabídnuta k prodeji ostatním zájemcům. Změny se projevily na snížení hmotnosti a jejím odlišném rozložení, menší spotřebě a lepší ovladatelnosti.

Přepracování přední části zlepšilo aerodynamiku i chlazení předních brzd. Tvar mírně zvětšených přítlačných ploch, které byly součástí předního nárazníku od roku 2013, je členitější. Také další úpravy na bocích zadního nárazníku v návaznosti na změny difuzoru zlepšily účinnost aerodynamiky ve středně rychlých a rychlých zatáčkách.

Na první pohled neviditelnou změnou byl přesun startéru od motoru dozadu, čímž se podařilo zlepšit vyvážení vozu. Přepracováním šasi, sloupku řízení, elektrického vedení a osazením sání z karbonu se původní váhu 1,3 tuny podařilo snížit o deset kilogramů. Ke snížení hmotnosti přispělo také nižší usazení zvedáků, takže bylo možné použít kratší. Odlišné nastavení elektronické jednotky ECU snížilo spotřebu paliva.

Původní brzdový systém od firmy Brembo byl nahrazen produktem od AP Racingu, jenž byl doplněn kotouči většího průměru od firmy Endless. Výsledkem je podle pilota JRM Craiga Dolbyho lepší zpětná vazba přes brzdový pedál. Ke zlepšení ovladatelnosti přispělo přepracované řízení.

Velká pozornost byla věnována i kokpitu, v němž upravená pozice sedačky ulehčuje rychlou výměnu jezdců. Níže posazená palubní deska a zmenšená spodní část volantu zlepšují výhled z vozu. Zpevněním ocelové klece další výztuhou se podařilo zlepšit ochranu při bočním nárazu.

Jelikož není vůz kvůli menšímu zastoupení přítomen v některých šampionátech, kratší je i výčet úspěchů. Z celkem sedmi titulů je nejcennějším triumf ve vytrvalostní části seriálu BGTS v roce 2015, z nějž se radovali Katsumasa Chiyo, Wolfgang Reip a Alex Buncombe. Ve stejném roce uspěl nissan i v japonském mistrovství ve třídě GT300, kde vyhrál André Couto a jeho tým Gainer.

Zdroj: SRO, Ultimate Car Page, Supercars, Racing Sports Cars, Speedhunters, Daily Sportscar, Morgan, Nissan, JR Motorsports, Wikipedia, Formule