Arturu Merzariovi je 75 let

Nikdy nic ve F1 nevyhrál a dohromady v ní nasbíral všeho všudy 11 bodů. Přesto v jejích dějinách patří Arturu Merzariovi významné místo. Rodák z Civenny v Lombardii a milovník kovbojských klobouků dnes slaví 75. narozeniny.

Když už pro nic jiného, tak si maličký Ital zaslouží úctu za onu nesmírnou chladnokrevnost a statečnost, kterou prokázal osudného 1. srpna 1976 na Severní smyčce Nürburgringu. Zejména jemu (a také Brettu Lungerovi, Guyi Edwardsovi a Haraldu Ertlovi) vděčí Niki Lauda za svůj život. Merzario přes plameny uvolnil mistru světa bezpečnostní pásy a pak ho s kolegy vytáhl z ohnivého pekla.

V jeho vlastní závodnické kariéře ho ovšem pronásledovala smůla. Nutno však podotknout, že mnohdy jí šel výrazně naproti. Přitom vstup do F1 měl zdánlivě čítankový. Kterému nováčkovi se poštěstí, aby ho hned angažovalo Ferrari? Jenže Scuderia byla v onom roce 1972 pořádně rozklížená a nic se k lepšímu nezměnilo ani v následující sezoně. Byla z toho pouhopouhá tři bodovaná umístění, za čtvrtá místa v Brazílii a JAR 1973 a šesté ve Velké Británii 1972. O poznání úspěšněji se mu vedlo ve vytrvalostních kláních. V Le Mans 1973 vystoupil společně s Carlosem Pacem na stříbrný stupínek. Pak se ale při 1000 kilometrech Nürburgringu odmítl podvolit týmové režii a pustit před sebe Jackyho Ickxe. Okamžitě po dojetí mu tehdejší sportovní šéf Ferrari Giacomo Caliri poděkoval za prokázané služby a Arturo si musel hledat nový džob.

Zakotvil u Williamse, nasazujícího tenkrát monopost Iso-Marlboro. Zase žádné terno a to ještě nemohl tušit, že čtvrtá příčka z Monzy 1974 je jeho posledním bodovaným umístěním. V dalších letech střídal nekonkurenceschopná auta pomalu tak často jako ponožky – Williams, Copersucar, March, Wolf, Shadow.

184018

S autem Franka Williamse ve Velké ceně Argentiny 1974

Nelze se proto divit, že mu v hlavě uzrál nápad vytvořit vlastní stáj. Byl to, mírně řečeno, hodně naivní pokus. Merzario pro něj neměl finanční, technické ani manažerské předpoklady. V roce 1978 představil vůz A1/01, což nebylo nic jiného, než přestavěný March 761B. Jeho evolucí se došlo až k typu A3, snažícímu se, ovšem marně, okopírovat některé prvky tehdejších wingcarů. Poslední v řadě byl A4, Giampaolem Dallarou upravený monopost z podobně hororového projektu Williho Kauhsena.

Pak už přišel neodvratný konec. „Propadli jsme ne proto, že jsme byli malí, nýbrž kvůli naší totální neprofesionalitě. Pamatuji se, že po tréninku na VC Německa 1978 jsme rozebrali převodovku, ale už jsme ji nedokázali složit zpátky. Kdybychom měli trochu více zkušeností, asi bychom vydrželi déle,“ konstatoval s odstupem času sebekriticky.

Valně se Merzariovi nevedlo ani ve formuli 2, v níž působil v období 1980 – 1984. Ještě v roce 2008 se svezl v podniku německého mistrovství VLN na Nürburgringu.

184016

Marlboro kovboj v roce 2006