Legendy: Gianclaudio „Clay“ Regazzoni

Jezdec pocházející ze švýcarského Tessina byl dlouhá léta neodmyslitelně spojován s rudými vozy z Maranella. Pak získal první vítězství pro tým Williams a po těžkém úrazu zůstal až do své smrti stále aktivní v motoristickém sportu.

Závodnické začátky Gianclaudia Giuseppe Regazzoniho (5. 9. 1939 – 15. 12. 2006) dlouho nenaznačovaly větší ambice. Jako jezdec formule 3 na sebe upozornil především havárií v Monaku, kdy jeho monopost podjel pod svodidly a zarazil se až o ochranný oblouk. Jak a kdy dokázal skrčit hlavu, nevěděl ani on sám.

Vítězství v Mezinárodním poháru národních týmů, kterého v roce 1967 dosáhl na Hockenheimringu, bylo jeho jediným významnějším úspěchem. O rok později jeho pokusy ve F2 skončily tragicky, když v Zandvoortu zavinil kolizi s Chrisem Lambertem a Angličan po několika dnech podlehl zranění. Přitom už v předchozím závodě v Monze byl Rega vyloučen pro nebezpečnou jízdu.

Počínaje Velkou cenou Belgie se oba mladíci střídali v kokpitu druhého ferrari po boku Jackyho Ickxe. Začal Giunti – čtvrtým místem ve Spa. Rega odpověděl stejným umístěním v Zandvoortu. Když pak ve Francii Giunti vyšel naprázdno, zatímco Clay byl v Brands Hatchi opět čtvrtý, bylo rozhodnuto ve Švýcarův prospěch. Ten se odvděčil vedením na Hockenheimringu, druhým místem v Rakousku a posléze vítězstvím v Monze. Jako teprve třetí jezdec historie (po Baghettim a Stewartovi) vyhrál hned ve své první sezoně závod MS. Přidal ještě další dvě druhá místa a premiérovou sezonu skončil na celkově třetí příčce v mistrovství světa, ač vynechal pět závodů!

Úspěchy ve F1 mu dodaly sebevědomí, takže s vozem Tecno současně vybojoval i titul mistra Evropy ve F2. V rozhodujícím závodě ovšem znovu vyvolal bouřlivé diskuse o svém způsobu jízdy. Na Hockenheimringu v poslední zatáčce bezhlavě zaútočil na Dietera Questera a způsobil nebezpečnou kolizi. Quester přesto vyhrál a Rega si druhým místem pojistil zisk titulu.

192976

  

Po sérii úspěchů ve druhé polovině roku 1970 nastupoval Clay Regazzoni v roli jednoho z favoritů pro rok 1971. Jenže nové ferrari přineslo řadu problémů a očekávané výsledky se kromě vítězství ve volném Závodě mistrů nedostavily. Clay si také připsal sérii havárií s novým sportovním prototypem, ale získal si srdce britských fanoušků, když při závodě 1000 km v Brands Hatchi absolvoval stíhací jízdu bez uvolněného hledí přilby.

Ani sezonu 1972 nemohl Rega zařadit mezi ty úspěšné a přibyl mu další vroubek, když na Nürburgringu v souboji o druhé místo poslal mimo trať Jackieho Stewarta. Za peníze Marlbora proto odešel k B. R. M., ale i to se brzy ukázalo jako omyl. Navíc v Kyalami přežil těžkou havárii jen díky odvaze Mikeho Hailwooda, který jej vyprostil z hořícího vozu.

Po roční odmlce se Clay vrátil k Ferrari, kde se novým manažerem Scuderie stal mladičký Luca Montezemolo. Ten od B. R. M. přivedl i Rakušana Nikiho Laudu. Návrat do Maranella vlil Regazzonimu nový elán do žil. Společně s Laudou uskutečnili nejnáročnější testovací program, který do té doby F1 viděla. Clay absolvoval většinu testů, ale nakonec to byl Lauda, který dokázal lépe spolupracovat s techniky a byl většinou i rychlejší. Jenže Regazzoniho zkušenosti a tentokrát už bezchybné výkony platily zprvu více. Po vítězství na Nürburgringu se stal aspirantem na zisk mistrovského titulu. Bohužel v závěru sezony už Scuderia nepracovala tak hladce jako v její polovině a v rozhodujícím závodě triumfoval Emerson Fittipaldi.

V roce 1975 už měl Lauda jednoznačně navrch. Clay si spravil chuť druhým vítězstvím v Monze. Roku 1976 vyhrál při premiéře závodu v ulicích Long Beach, ale pak způsobil hromadnou kolizi na startu v Brands Hatchi. Když po těžké havárii Laudy na Nürburgringu nedokázal odrazit nápor Jamese Hunta, nebylo překvapením, že musel na konci roku Scuderii opustit.

Řešení nalezl v malém týmu Ensign Morrise Nunna a v pokusu při závodě 500 mil v Indianapolisu s mclarenem týmu Theodore. Pak přestoupil k americkému Shadowu, jenže zdecimovaný tým už bojoval jen o přežití a Regazzoniho kariéra ve F1 se zdála být u konce.

192982

  

V závěru roku 1978 jej překvapivě pozval Frank Williams, aby se stal partnerem Alana Jonese. S novým vozem FW07 se Rega znovu zařadil mezi uchazeče o přední umístění. Nejprve vybojoval senzační druhé místo v Monaku a posléze v Silverstone získal pro Williams vůbec první vítězství ve velké ceně. Měl na dosah prvenství i v následující VC Německa. Tam měl vedoucí Jones defekt pneumatiky, ale Frank Williams dal Regazzonimu pokyn, aby jej nepředjížděl. Paradoxní bylo, že Regazzoni měl v té chvíli ještě naději vybojovat mistrovský titul, zatímco Jones už ne.

Clay měl i ve 40 letech chuť pokračovat ve F1. Proto se znovu dohodl s Morrisem Nunnem a vrátil se k Ensignu. Na své oblíbené trati v Long Beach na konci rovinky Shoreline Drive jel čtvrtý, když mu praskl pedál brzdy. Dále pokračující ulice městského okruhu byla nesmyslně přehrazena betonovým blokem s krátkou bariérou z pneumatik. K dovršení smůly v cestě neovladatelnému ensignu stál odstavený brabham Ricarda Zunina, takže Rega neměl šanci cokoliv udělat. Tvrdý náraz způsobil zlomeninu obratle.

192985

Clay Regazzoni zůstal po nehodě s ochrnutou spodní polovinou těla. Ač upoután na invalidní vozík, „Nezničitelný Rega“ se k automobilovému sportu stále vracel, a to nejen jako komentátor. Se speciálně upravenou tatrou například startoval v Rallye Paříž-Dakar. V roce 1996 dokonce získal licenci k závodům MS sportovních prototypů, i když ji nakonec nevyužil. Ještě v roce 2003 Rega nastoupil v závodě vozů Toyota Yaris.

Gianclaudio Giuseppe Regazzoni zahynul při dopravní nehodě 15. prosince 2006 ve věku 67 let.

192991

193003

193023