Před VC Štýrska 2020

Petr Dufek
10.07. 2020

Petr Dufek
10.07. 2020

Druhá velká cena 71. ročníku mistrovství světa F1

Pouhý týden po letošní premiéře se jezdci na Red Bull Ringu střetnou znovu. Závod ponese název VC Štýrska a jedná se o historický unikát. Ještě nikdy v minulosti se nejely dvě velké ceny týden po sobě na stejném okruhu.

Novinku si vynutila současná situace. Když už se mohlo v Rakousku závodit, tak proč toho nevyužít hned dvakrát. Samozřejmě znovu bez diváků a s velmi omezeným osazenstvem padoku. Tedy včetně novinářů, fotografů, televizních štábů a podobně.

Historie okruhu

Skupina motoristických nadšenců vybudovala v padesátých letech jednoduchou trať u městečka Zeltweg. Byla vytýčená balíky slámy na přistávací dráze vojenského letiště. První závod sportovních vozů se jel v roce 1958 a vyhrál Wolfgang von Trips s Porsche. V roce 1964 se zde uskutečnila první a jediná velká cena F1. Vyhrál ji Lorenzo Bandini ve ferrari a byl to jeho jediný triumf v kariéře. Hrbolatý povrch tratě však vrcholným závodům nevyhovoval.

Na pokračování museli Rakušané počkat až do roku 1970, než v sousedství u Knittelfeldu na úpatí hory postavili nový Österreichring. V prvním ročníku sice domácí hvězda Jochen Rindt získala pole position, ale závod vyhrál Jacky Ickx. Rakouský šampion tak nevyužil jedinou příležitost zvítězit před svými diváky, protože po necelém půl roce v Monze tragicky zahynul.

Co se nepodařilo Rindtovi, to dokázal Niki Lauda v roce 1984. Za volantem mclarenu nechal daleko za zády Nélsona Piqueta. Čím dál hlasitěji se však ozývaly kritické hlasy, poukazující na nedostatečnou bezpečnost okruhu. V roce 1987 už přestal vyhovovat docela a na deset let se s F1 musel rozloučit.

Před týdnem oslavovali na netradičním stupni vítězů Bottas, Leclerc a Norris. Foto: archív

Na stejném místě vyrostla rekonstruovaná verze tohoto slavného okruhu pod názvem A-1 Ring. Vyžádala si investici zhruba půl miliardy korun a měla přilákat do nádherného prostředí Štýrska mnohem víc zahraničních fanoušků. To se také zcela jistě podařilo, i když velkým problémem jsou nedostatečné ubytovací kapacity v blízkém okolí.

Okruh je situován v horské oblasti, což přináší proměnlivé počasí. Nájezd do zatáčky Remus, která bezprostředně navazuje na místo, kde vozy dosahují nejvyšší rychlost, a následující zvlněná partie před zatáčkou Gösser jsou místem umožňujícím předjížděcí manévry. Nájezd do Remus Kurve je také místem častých kolizí. Právě zde se v roce 1999 střetly oba mclareny, když David Coulthard torpédoval Miku Häkkinena, a také tady se roku 2001 střetli Juan PabloMontoya s Michaelem Schumacherem.

Mezi jezdci trať nebyla příliš oblíbená pro nedostatečnou přilnavost povrchu. Například Michaelu Schumacherovi se na ní nikdy nedařilo. Víc se zapsal do povědomí aférou z roku 2002. Za vítězství díky týmové režii ho diváci vypískali. Za výměnu jezdců na stupních vítězů pak bylo Ferrari potrestáno milionovou pokutou. Tato aféra odstartovala (už několikáté) úsilí o zabránění podobných situací.

První závod v roce 1997 vyhrál Jacques Villeneuve, ale bohužel se uskutečnilo pouhých sedm ročníků. Na síle nabývala kritika ochránců přírody, kteří chtěli automobilové závody z nádherné oblasti vytlačit. Podařilo se to po ročníku 2003, v němž zvítězil Michael Schumacher.

Díky úsilí a investicím Dietricha Mateschitze, spolumajitele Red Bullu, se podařilo VC Rakouska na Red Bull Ringu vrátit do kalendáře v roce 2014. Okruh se stal jedním z nejmodernějších na světě, nabízí skvělé zázemí a opravdový požitek z návštěvy velké ceny i jakéhokoli jiného závodu.

Trať má dvě hlavní rovinky, končící ostrými zatáčkami. Celková průměrná rychlost není tak vysoká a pro inženýry je nastavení aerodynamiky velkým oříškem. Nejlépe to zatím zvládá Mercedes, protože vyhrál první čtyři ročníky na novém okruhu – dvakrát Nico Rosberg, jednou Lewis Hamilton a Valtteri Bottas. V posledních dvou letech zvítězil Max Verstappen. V roce 2018 tady ani jeden z mercedesů nedojel do cíle. Od té doby se však něco podobného neopakovalo.

Klíčová místa

Red Bull Ring (4318 m) je přibližně stejně dlouhý jako okruh Gillese Villeneuvea v Montréalu (4361 m) nebo Hungaroring (4381 m). Přesto je jedinou tratí v seriálu mistrovství světa F1, kde se jedno kolo jezdí za méně než 65 vteřin. Je to dáno jednak vysokými rychlostmi, ale také malým počtem zatáček, z nichž pouze tři vyžadují použití brzd po dobu delší než jednu vteřinu.

Na druhé straně je terén poměrně dost zvlněný, což jezdcům komplikuje správnou volbu načasování brzdného místa. Mezi nejvyšším a nejnižším místem je rozdíl 65 metrů. Podle techniků firmy Brembo je jedná z hlediska brzd o okruh střední obtížnosti.

Během jednoho okruhu jezdci používají brzdy sedmkrát a celkem méně než deset vteřin. Dokonce ještě o necelých osm desetin vteřiny méně než na Monze. Za celý závod je to zhruba 11,5 minuty, a to znamená přibližně 15 % velké ceny.

Mnohem méně se brzdy používají ve druhé části okruhu, od zatáčky Rauch (č. 6) do cíle. Zatímco do tohoto místa jezdci brzdí 6,85 vteřiny, ve druhé části jen 3,18 vteřiny. Tomu odpovídá také maximální zpomalení: z průměru 5,3 G v první sekci až na 2,3 G ve zbytku. V důsledku toho je průměrné zpomalení trati 3,5 G.

Zajímavá čísla

Red Bull Bull Ring je pátou nejkratší tratí v seriálu po Brazílii, Mexiku, Nizozemsku a Monaku. Rozdíly v kvalifikačních časech jsou proto minimální. Rekord okruhu i po závodě před týdnem stále drží Kimi Räikkönen (Ferrari) výkonem 1:06,957 z roku 2018. Nejrychlejšího času však dosáhl v letošní kvalifikaci Valtteri Bottas časem 1:02,939.

Trať má pouze deset zatáček, tedy o jednu méně než Monza. Jen sedm z nich je však považovaných za opravdu náročné. Vzhledem k rozmístění i výšce obrubníků je velmi náročná na odpružení vozu a riziko poškození monopostu. Zároveň je obtížná při brzdění, protože se často zvedá jedno z kol a hrozí ztráta přilnavosti.

V Rakousku jezdci drží plný plyn až 72,3 % délky okruhu, což je druhé nejvyšší procento srovnatelné s Austrálií. Pouze v Itálii je to až 77,2 %.

Teploty mohou být velmi proměnlivé. Během posledních pěti let kolísaly mezi 26 až 32 °C. Minulou neděli byla teplota vzduchu 28 °C a asfaltu až 55 °C. Tentokrát se v sobotu očekává průtrž mračen, takže dokonce hrozí i odložení kvalifikace na nedělní dopoledne. Vysoká nadmořská výška (660 metrů nad mořem) a nižší tlak okolního vzduchu ovlivňují chlazení motoru a brzd.

Rozdíl mezi startovní a cílovou čarou je 126 metrů. K dispozici budou tři DRS zóny. První má detekční bod 160 m před první zatáčkou a aktivační bod 102 metrů za ní. Druhá má detekční bod 40 m před zatáčkou č. 3 a aktivační bod 100 m za ní. Třetí má detekční bod 120 m před zatáčkou č. 10 a aktivační bod 106 metrů za ní.