Sonsio Grand Prix at Road America – před závodem

Tradiční silniční okruh Road America je další zastávkou v kalendáři IndyCar Series. Pro piloty to je třetí závod ve třech po sobě následujících víkendech, a kdybychom připočetli i kvalifikaci na Indy500 a předcházející Velkou cenu Indianapolisu, jsou „v práci“ už pět po sobě jdoucích víkendů. Na Road Ameriku se ale i přes náročný program všichni těší.

Nejenom že se jedná o náročný a atraktivní okruh, je opředen také bohatou historií. Stávající trať vznikla v roce 1955. Historie závodění u malého městečka Elkhart Lake na východě Wisconsinu je nepatrně bohatší. První závod se zde jel v roce 1950.

V té době bylo populární závodit na normálních silnicích. První okruh tvořily tři místní silnice. Přibližně připomínal trojúhelník a měřil 3,3 míle (5,311 km). Na další dva ročníky se závod přesunul na jiný, mnohem náročnější, okruh, měřící 5,3 míle (8,529 km). V roce 1952 ale přišla nehoda při podobném závodě na okruhu ve Watkins Glen, kdy zahynulo malé dítě. Závody na veřejných komunikacích tak byly zakázány a piloti se museli přesunout na uzavřené okruhy.

Stejně jako ve Watkins Glen i u Elkhart Lake vznikla záhy nová trať nedaleko původního okruhu. Za rozmachem závodění u Elkhart Lake stál inženýr výstavby silnic Cliff Tufte. Ten si nedaleko Elkhart Lake vysnil závodní okruh. V dubnu 1955 se jeho sen stal skutečností a v oblasti ledovcem vytvořené morény Kettle Moraine se trať začala stavět. Okruh otevřený závodem Sports Car Club of America (SCCA) 10. září 1955 skvěle využívá místního terénu. O tom, jak perfektně Tufte okruh navrhl, svědčí, že se původní konfigurace zachovala dodnes. Prvním vítězem závodu SCCA byl ve voze Ferrari Monza pozdější mistr světa Formule 1 Phil Hill.

Na závod předchůdkyně dnešní série IndyCar, šampionátu CART, se ale v Elkhart Lake čekalo až do začátku 80. let. Nedaleko v Milwaukee totiž leží historický ovál Milwaukee Mile a ten každoročně hostil většinou dva závody CART. Podobně jako v Long Beach nejprve v Elkhart Lake „otestovala půdu“ Formule 5000. A to v polovině 70. let. Dva závody vyhrál Mario Andretti, který kombinoval hned několik šampionátů.

První podnik CART v roce 1982 vyhrál Mexičan Hector Rebaque, což byl jeho první a zároveň poslední triumf v kariéře. S jednou výjimkou (2005) se závod udržel v kalendáři až do spojení Champ Cars a IndyCar po sezoně 2007. Pak ale museli fanoušci na návrat čekat skoro deset let – IndyCar našla pro Road Ameriku místo v kalendáři až od sezony 2016.

Hlavně v dobách CART nejednou závod rozhodla strategie, kdy lídrovi kousek před cílem došlo palivo. Dočkali jsme se řady překvapivých vítězů a také pilotů, kteří si zde připsali svůj první triumf. Zmínit se sluší třeba Jacquese Villeneuvea a to hned dvakrát – slavného vítěze Indy500, šampiona CART a mistra světa F1, ale také jeho stejnojmenného strýce, který taktéž v Elkhart Lake slavil své první vítězství. Poprvé se zde radovali také Dario Franchitti, Christian Fittipaldi (jeho strýc Emerson zde vyhrál svůj druhý závod v kariéře a první mimo ovál) či v posledních letech Felix Rosenqvist.

Ten slavil s týmem Chipa Ganassiho, který vyhrál poslední tři závody a je s šesti triumfy nejúspěšnější stájí, tým Penske má o jeden méně. Mario a Michael Andrettiovi a Emerson Fittipaldi vyhráli tři závody a historicky jsou nejúspěšnějšími piloty na okruhu Road America. Dixon, který má na kontě dva triumfy, je může vyrovnat.

Zajímavý bonus si může odvézt z Wisconsinu Josef Newgarden. Ten vyhrál v Texasu (ovál) a v Long Beach (městský okruh). Pokud by se mu podařilo přidat i triumf i na třetím typu trati – silničním okruhu, tak dostane milion dolarů, respektive on půlku, druhou jím vybraná charita.

Newgarden je jediným pilotem, kterému se letos podařilo vyhrát dvakrát. V sedmi závodech jsme poznali šest různých vítězů a také sedm vítězů kvalifikace. Ale jen McLaughlin v tom úvodním dokázal nejlepší pozici na start proměnit ve vítězství.

Power díky vítězství v Detroitu převzal vedení v šampionátu, na vítěze Indy500 Ericssona má náskok tří bodů, 12 jich ztrácí O´Ward, o další dva více Palou. Odepisovat v této fázi sezony ale nemůžeme ani další piloty.

Na Road Americe nás čekají dvě změny ve startovním poli. Do kokpitu se vrací Callum Ilott, který doléčoval zranění z Indy500 a nemohl startovat v Detroitu. Vrátí se také Simona de Silvestrová, která má letos odjet tři závody a právě Road America je ten první. Do závodu nastupuje také Tatiana Calderónová, bude to tak poprvé od Indy500 v roce 2015, kdy na roštu uvidíme dvě ženy.

Road America

Délka okruhu: 4,014 míle (6,5 km), 14 zatáček
Délka závodu: 55 kol/220 mil
První závod: 1982
Rekord okruhu: Dario Franchitti (Team KOOL Green) – 1:39,866 v roce 2000
Loňské pole position: Josef Newgarden (Team Penske) – 1:46,0168
Loňský vítěz: Alex Palou (Chip Ganassi Racing)

Časový harmonogram (SELČ)

Pátek 10. 6.
22:25 – 23:40 – 1. trénink

Sobota 11. 6.
16:45 – 17:45 – 2. trénink
19:45 – 21:00 – Kvalifikace
23:20 – 23:50 – Závěrečný tréink

Neděle 12. 6.
18:55 – Start závodu Sonsio Grand Prix at Road America

Zdroj: Původní článek redakce, úvodní foto: Penske Entertainment