Příští týden se šéfové stájí formule 1 sejdou v Monte Carlu, aby diskutovali budoucnost závodů Grand Prix. Navzdory tomu, že se má jednat o otevřené setkání, kde se může diskutovat cokoliv, lze očekávat, že týmy budou nakonec konfrontovány s neradostnou realitou a budou se muset shodnout na tom, že pokud chtějí zůstat i nadále ve hře, musí akceptovat podmínky FIA. Nová nařízení FIA pro rok 2008 znamenají novou startovní čáru.

 

Týmy nemohou říci vůbec nic, pokud by se FIA rozhodla je ignorovat. Faktem je, že podmínky GPWC byly pro většinu týmů méně atraktivní a vehnaly je do náruče FIA a Formule 1.

 

Nová pravidla umožní snížení nákladů zejména proto, že některé automobilky raději opustí sport, než aby se smířily například se společnou řídící elektronickou jednotkou. Důsledkem bude snížení objemu peněz proudících do formule 1. Jde o jediný známý způsob, jak snížit náklady formule 1. Pokud budou k dispozici neomezené peníze, nahradí inženýři brzy testování na trati testováním na dynamometrech, vyvinou nové materiály a vyrovnají  se s omezeními týkajícími se pneumatik.

 

Problém je, že dnes prakticky každý dospěl do stavu, kdy se sport stal příliš drahým. V mnoha ohledech připomíná současná situace závody ve zbrojení. Všichni utrácejí neskutečné sumy peněz jen proto, aby dohnali, nebo ještě lépe předehnali své protivníky. Sport jako takový z toho neprofituje, protože ty týmy, kterých se to týká nejvíce, patří mezi nejlepší. Jenže rozdíl několika mil za hodinu neznamená z pohledu dramatičnosti vůbec nic.

 

Selhání GPWC dát všem férové a transparentní podmínky znamená poškození důvěryhodnosti této organizace jako takové. Šéfové stájí byli v Malajsii pobouřeni, když se na světlo světa dostalo ´Memorandum pochopení´, ve kterém se uvádělo, že Ferrari, Williams a McLaren dostanou více peněz, než menší týmy. Jakmile byl tento dokument k dispozici, znamenalo to velké mínus pro GPWC a rozhněvaní šéfové stájí začali okamžitě jednat s Berniem Ecclestonem s cílem dospět k všeobecně akceptovatelné dohodě.

 

GPWC není v pozici, kdy může cokoliv aktivně prosazovat. Její členové nejsou oddáni sportu do té míry, aby pokračovali, pokud se něco nezmění. Ferrari dospělo do stádia, kdy nedokáže odůvodnit náklady spojení s formulí 1. Počet prodaných vozů je (a musí být) omezen na 3000 aut ročně, aby se zachovala exkluzivita značky. Aby se s tím Ferrari nějak vypořádalo, začalo investovat do Maserati a je možné, že jednoho dne nahradí značka Maserati ve formuli 1 právě Ferrari. Ani 10000 vozů, které ročně prodá Maserati, však není dostatečným trhem pro úspěšný a tudíž i drahý program formule 1.

 

Ford má podobné problémy v případě Jaguaru. Přitom Jaguar prodává mnohem více vozů. Image Jaguaru se mění a prodeje rostou. Dalo by se říci, že v tomto ohledu byl program formule 1 úspěšný. Jít však o kvalitativní stupínek výše se nezdá být z pohledu automobilky možné, tedy alespoň bez nemalých subvencí přímo ze strany Fordu nebo nových sponzorů. Ford si je rovněž vědom toho, že se dokáže ve formuli 1 udržet a vydělávat peníze jako dodavatel motorů Cosworth, K tomu nepotřebuje vlastnit tým, zejména poté co byl cíl propagovat Jaguar splněn.

 

Náklady představují problém i pro Renault. Nový management má přijít do roka a není vůbec jisté, co se bude dít.

 

Problém BMW je poněkud jiný, protože tato automobilka nemá svůj vlastní tým. Williams si uvědomuje, že postupný růst nákladů bude více dopadat na tým, než na BMW. Williams je soukromě vlastněná stáj takže zadlužení a příliš rychlé utrácení znamenají pro majitele skutečnou hrozbu. Ztráta BMW jako dodavatele motorů není nic proti obavě ze ztráty celé společnosti.

 

Co Mercedes-Benz? Management opakuje, že je oddán formuli 1, ale nový šéf se teprve postupně ujímá svých pravomocí. I kdyby však byl fanouškem motoristického sportu, je třeba se bát toho, že změny ve vedení mateřské společnosti DaimlerChrysler mohou znamenat posun. Nejvyšší šéf Jurgen Schrempp je pod tlakem ze všech stran. Od okamžiku, kdy provedl spojení společností Daimler-Benz a Chrysler v roce 1998, ztratila firma ohromné množství tržní kapitalizace. Objevují se snahy vycouvat ze spojení s Chryslerem a v tom okamžiku by se zhroutila celá Schremppova myšlenka globalizace. Jeho odmítnutí investovat nadále do Mitsubishi Motors znamená, že DaimlerChrysler nemá již v Asii nic. Spoluvlastnictví v automobilce Hyundai provází konflikt a spolupráce nebude mít podle všeho dlouhého trvání.

 

GPWC není až tak stabilní, jak se před pár měsíci mohlo zdát. Mnozí věří, že nová pravidla prosazovaná Maxem Mosleym, která by měla vstoupit v platnost od roku 2008 povedou ke kolapsu GPWC. Jakmile se tak stane (rozuzlení lze přitom očekávat možná již během setkání týmů v Monaku), možná se dočkáme odpovědi na otázku, kdo odejde a kdo zůstane. Teprve pak může vzniknout nový komerční rámec zajišťující budoucnost sportu.

 

Nebude to jednoduché. Ecclestone je v dobré pozici, ale jeho úspěchy v minulosti by mohly vést ke snaze ostatních neudělat podruhé stejnou chybu. Hraje se skutečně o hodně, když je v sázce samotná existence Mistrovství světa Formule 1 pod hlavičkou FIA od roku 2008. Pokud by totiž nová dohoda nedávala smysl, mohou někteří šéfové stájí odejít a zaměřit se na něco jiného. Všichni jsou dost bohatí na to, aby to mohli udělat. Mnozí jsou ve věku, kdy už by asi neunesli vidět, jak se jejich týmy potácejí ve finančních problémech.

 

Případné nové zájemce o vstup do formule 1 by mohly odradit finanční analýzy a velká míra rizika.

 

Aby bylo možno přilákat více vozů, může FIA trvat na tom, že Ecclestone jednoznačně objasní, kdo skutečně řídí formuli 1 a přijde s čísly, která budou pro sport akceptovatelná.

 

Může dojít k tomu, že týmy formule 1 a FIA budou společně bojovat o to, aby do výkladní skříně motoristického sportu proudilo více peněz, namísto toho aby odtékaly do bank a  fondů v exotických daňových rájích.

 

Boj o budoucnost formule 1 je teprve na začátku, ale teď je alespoň naděje, že existuje řešení.