Geniální konstruktér a jeho nejslavnější závodní vůz Bugatti 35.

Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o motorismus, ví moc dobře, o čem je řeč, když se řekne slovo Bugatti. Automobily Bugatti patřily k těm nejúspěšnějším nejen ve své době, ale i v celkové historii autosportu vůbec. Vozy s charakteristickou maskou chladiče ve tvaru podkovy patří i dnes mezi nejvyhledávanější a samozřejmě nejcennější historické vozy. Zvláště sportovní vozy Bugatti si získaly obrovskou popularitu pro svou pokrokovou koncepci, nízkou hmotnost, technickou vytříbenost a precizní výrobu. Vynikající výsledky automobilů Bugatti pak zastiňují i jejich určité nedostatky, k nimž patřila především křehkost a od třicátých let i účinnost brzd, která pokulhávala za výkonem motoru. Vozy vznikaly v geniální hlavě milánského rodáka Ettora Bugattiho, jenž bezesporu zaujímá v dějinách vývoje automobilu jedno z nejčestnějších míst. Říká se, že automobily Bugatti vyhrály 10 tisíc závodů. Podobnými výsledky se nemůže pochlubit žádná jiná značka v historii.

Ettore Arco Isidoro Bugatti se narodil v Miláně 15. září 1881 v rodině všeuměla - malíře, sochaře, architekta, výrobce nábytku, hudebních nástrojů a módního návrháře Carla Bugattiho. Takové prostředí nemohlo pochopitelně zůstat bez vlivu na malého chlapce, proto začal studovat školu uměleckého směru, ale nakonec v něm v sedmnácti letech zvítězil zájem o strojařinu.

Svůj první vůz navrhl už v devatenácti letech a v roce 1901 dostal za tento čtyřválcovým motorem osazený vůz nejvyšší ocenění na milánském obchodním veletrhu. Tento vůz byl prodán Baronu de Dietrichovi z Niederbronnu, který jej začal sponzorovat a vznikla tak první série vozů známých jako De Dietrichovy Bugatti.

Bugatti byl následně zaměstnán u několika automobilových společností a v krátké době si Bugatti udělal velmi dobré jméno. Spolupracoval například s firmou Mathis a ve svých pětadvaceti letech se stal hlavním inženýrem ve firmě Deutz v Kolíně.

O pár let později v roce 1909, již jako otec tří dětí, se rozhodl osamostatnit a v roce 1910 založil v Molsheimu vlastní firmu. Již v prvním roce jejího trvání vyrobil pět vozů, z nichž jeden byl závodní. Jeho začátky s vozem Bugatti 13, jenž byl poháněn čtyřválcem s vačkovým hřídelem v hlavě, však nebyly příliš oslnivé. Pak ale přišlo druhé místo v Le Mans v roce 1911 a s ním i neobyčejný vzestup zájmu zákazníků. Ty „pravé“ bugatky, samozřejmě již s maskou chladiče v podobě podkovy, se ale objevily až na počátku dvacátých let.

Po skončení první světové války Bugatti pokračoval ve stavbě soutěžních vozů a s týmem pěti vozů typu 30 se zúčastnil v roce 1921 Voiturette GP v Brescii, kde obsadil první čtyři místa. Tím si získal velké renomé jako konstruktér vozů pro soukromé závodníky.

V roce 1924 tedy Bugatti navrhl a zkonstruoval vůz, který z něj udělal legendu - Bugatti Type 35. Tento skvělý závodní vůz se vyznačoval nejen skvělými jízdními vlastnostmi, výbornými osmiválcovými motory a špičkovým zpracováním, ale na rozdíl od konkurenčních vozů i nádhernou karosérií. Tu bylo možno doplnit světly a blatníky a hned se z něj stal na pohled vcelku standardní sportovní vůz pro movitější klientelu. Za mimořádný automobil bezvadného dílenského zpracování, na něž si Ettore Bugatti obzvláště potrpěl, se samozřejmě muselo slušně zaplatit.

Náhled vozu si můžete prohlédnout například zde, fotografie vozu jsou pak ke zhlédnutí například na této adrese.

Vůz Bugatti 35 měl svou velkou premiéru v roce 1924 na Velké ceně Lyonu. Jeho štíhlé linie spolu s konstrukčními prvky přímo ukázkově spojovaly design s požadavky funkčnosti. Pod kapotáží se skrýval obzvlášť nádherně vyvedený osmiválec o původním objemu 1991 cm3 a výkonu 95k. Motor byl sestaven ze dvou monobloků po čtyřech válcích obklopených leštěným hliníkovým pláštěm. Ventilový rozvod tvořil vačkový hřídel v hlavě, poháněný od pětkrát uloženého klikového hřídele ozubeným soukolím královského hřídele, a dva sací a jeden výfukový ventil na každý válec. Oddělená převodovka byla čtyřstupňová. Strmé řízení zajišťovalo pohyb kol od dorazu k dorazu jediným otočením volantu. Pozornost, kterou Bugatti věnoval řadě detailů, lze dokumentovat například i vyrovnávacím zařízením u brzdového pedálu pro dosažení stejného účinku lankových brzd na všech kolech. Bubny brzd byly přitom odlity vcelku a s ráfky z lehké litiny. Specialitou je i tuhá „vlečená“ zadní náprava na čtvrteliptických listových pérech směřujících dopředu.

Ačkoli Bugatti nenáviděl kompresory, musel jít s dobou, a tak ze základního modelu vznikly v roce 1926 modifikace 35C s dvoulitrovým motorem a 35B s motorem 2,3 litru, přeplňované upraveným Rootsovým dmychadlem. Type 35B dosahoval výkonu 140k, Type 35C pak disponoval výkonem 125k. Motor 2,3 litru existoval i ve verzi bez kompresoru, vůz pak nesl označení 35T.

Kromě těchto modelů existovaly i levnější varianty Type 37 a 39, které vypadaly prakticky identicky, ale byly poháněny jednoduššími motory. U Type 37 to byl řadový čtyřválec s obsahem 1496 ccm, výkonem 60 až 90k a maximální rychlostí okolo 150 km/h, Type 39 pak byl poháněn atmosférickými nebo přeplňovanými řadovými osmiválci o obsahu 1493 ccm, jež dosahovaly výkonu 80 – 120k.

Co se týče jízdních vlastností vozu tak zejména řízení a ovladatelnost, které zajišťoval tuhý podvozek, byly fantastické. Zaostávaly však brzdy, neboť "Le Patron" byl v zavádění technických inovací poněkud zdrženlivý. Zatímco jiní výrobci používali už hydraulické ovládání brzd, Bugatti zůstával u lanek. Jednomu zákazníkovi, který si na nízkou účinnost brzd stěžoval, řekl: "Vyrábím své vozy aby jezdily, ne aby stály."

K tomuto slavnému automobilu se váže ještě jedna legenda o nespokojeném zákazníkovi: celkem třikrát vrátil tento muž svou "pětatřicítku" do továrny k reklamaci. Naposledy ho "Le Patron" napomenul, aby se to již vícekrát nestalo!

V letech 1927-31 "pětatřicítky" zcela dominovaly závodům Grand Prix a staly se tak nejúspěšnějším vozem historie automobilového sportu. Jen za první tři sezóny, tedy od roku 1924 do roku 1926, vyhrály 1045 závodů, v roce 1927 získaly vozy Bugatti 35 dokonce 805 (!) vítězství ve větších i menších kláních (jiné prameny uvádějí dokonce 2000 vítězství!). Každopádně, o rok dříve, tedy v roce 1926 vyhrály 12 důležitých Velkých cen. V té době snad neexistoval závod, ve kterém by nestál na startu alespoň jeden vůz tohoto typu, většinou v soukromých rukou.

Na modelu Type 35 vyrostly světové hvězdy jako René Dreyfus, vítěz první VC Monaka v roce 1929 William Grover "Williams" nebo legendární Louis Chiron. U nás nejznámější osobností soutěžící s vozy Bugatti Type 35 byla Eliška Junková, mezi jejíž obrovské úspěchy patřilo páté místo v závodě Targa Florio v roce 1928. Celkem bylo vyrobeno přibližně 400 vozů Bugatti Type 35 v různých modifikacích a k nám se jich dostalo přibližně 15.

Po šesti letech skvělých sportovních úspěchů, ověnčených až neuvěřitelnou řadou vítězství , bylo Bugatti 35 nahrazeno typem 51 s motorem se dvěma vačkovými hřídeli. Motor byl rovněž osmiválec, ale v jednom bloku, výkon přeplňovaného motoru vzrostl na 175 až 180 koní. Jinak se nový Type 51 od svého předchůdce příliš nelišil.

Typ 51 vyhrál v roce 1931 VC Francie, Pohár Gordino, VC Tunisu, Monaka, Československa a Belgie. A aby úspěchů nebyl konec, jeho jezdec Luis Chiron se stal prvním Mistrem Evropy jezdců (tento šampionát nahradil předchozí šampionát značek).

V dalších letech však následoval ústup ze slávy, v letech 1932 a 33 prohrály vozy Bugatti s vozy Alfa Romeo a Maserati, v roce 1934 je pak definitivně srazil na kolena nástup německých vozů.

Bugatti vyvinul vylepšené modely 53 a 54 s motorem o objemu 5 litrů a výkonem 300 koní, které dosahovaly maximální rychlosti 220 km/hod. Tyto vozy sice měly výkonné motory, ale na druhou stranu také značnou hmotnost a vzhledem k těmto faktorům značně neúčinné mechanické brzdy a nevhodnou konstrukci řízení vyžadující značnou sílu.

A tak se stalo, co se stát muselo, v roce 1934 při VC Belgie dosáhl Dreyfus na Bugatti poslední vítězství značky Bugatti ve Velké ceně. Pak ještě v roce 1936 vyhráli VC Francie Wimille a Sommer na Bugatti, ale závod se jel jen jako závod sportovních vozů.

A tak vozy Bugatti opustily definitivně tratě velkých cen. V poválečné historii jsme mohli být svědky ještě jednoho startu vozu Bugatti v závodě Mistrovství světa Formule 1, ten ale skončil neslavně a hlavně už neměl tento vůz krom podkovy na chladiči a barvy s původními vozy Bugatti mnoho společného.

A jaký byl samotný Etore Bugatti?

Bugatti byl často pro své zaujetí pro ženy a koně, ale také pro svou tvrdohlavost, přirovnáván k dalšímu slavnému Italovi, Enzo Ferrarimu. Bugatti nikdy nepodléhal módě a řídil se vždy jenom svým úsudkem. Nikdy nezískal technické vzdělání, jak sám rád říkal protože neměl čas. Ke konstrukci svých automobilů měl spíše umělecký přístup. Nikdy ho nikdo neviděl za rýsovacím prknem. Své myšlenky kreslil od ruky po papírech, rozpracovávali je ostatní. Všechny automobily Bugatti nesly pečeť svého tvůrce, lehkost, štíhlost, preciznost a šarm. Největším vozem ze 75 typů, které Bugatti zkonstruoval, byl patnáctilitrový Bugatti Royale, nejslavnějším pak typ 35. Bugatti, jenž zemřel 21. dubna 1947 v Paříži, se však nevěnoval pouze výrobě automobilů, ale z jeho továrny vycházely i letecké motory, železniční vozy a závodní motorové čluny.

Podvozek byl tvořen ocelovým rámem, karosérie byla závodní otevřená dvoumístná. Přední tuhá náprava odpružená půleliptickými listovými pery, zadní poháněná odpružená obrácenými čtvrteliptickými listovými pery, na obou nápravách třecí tlumiče. Mechanické bubnové brzdy na všechna kola. Šnekové řízení. Pohon zadních kol. Čtyřstupňová přímo řazená převodovka. Stálý převod 3,86:1. Pneumatiky vpředu i vzadu 27 x 4,40.

Bugatti 35 (rok vzniku 1924)

Motor byl řadový kapalinou chlazený osmiválec s rozvodem OHC a třemi ventily na válec umístěný vpředu podélně, zdvihový objem 1991 cm3 (průměr 60 x 88 mm) největší výkon 70-73 kW (95-100 k)/5000 min-1. Rozměry: délka: 3680 mm, šířka: 1320 mm, rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1200 mm, váha 650 kg. Největší rychlost 175-190 km/h.

Bugatti 35A

Motor byl řadový osmiválec s rozvodem OHC a třemi ventily na válec umístěný vpředu podélně, zdvihový objem 1991 cm3 (průměr 60 x 88 mm), největší výkon 55 kW (75 k)/4000 min-1. Litrový výkon 37,67 k/l. Dva karburátory Solex nebo Zenith. Karosérie ocelová, sportovní a závodní otevřená dvoumístná. Sportovní verze vybavena blatníky a světly. Rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1200 mm. Největší rychlost 145 km/h.

Bugatti 35B (rok vzniku 1926)

Motor byl řadový kapalinou chlazený osmiválec s rozvodem OHC a třemi ventily na válec umístěný vpředu, zdvihový objem 2262 cm3 (průměr 60 x 100 mm), největší výkon 96-110 kW (130-150 k)/5000-5500 min-1. Přeplňování kompresorem Roots. Rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1200 mm. Rozměry (délka, šířka, výška): 3820 x 1506 x 1050 mm. Hmotnost 730-802 kg. Největší rychlost 210 km/h.

Bugatti 35C

Motor byl řadový osmiválec s rozvodem OHC a třemi ventily na válec umístěný vpředu, zdvihový objem 1991 cm3 (průměr 60 x 88 mm), největší výkon 92 kW (125 k)/5500 min-1. Přeplňování kompresorem Roots. Litrový výkon 62,78 k/l. Pneumatiky vpředu i vzadu Dunlop 29 x 5. Rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol vpředu 1245, vzadu 1194 mm. Hmotnost 767 kg. Největší rychlost 204 km/h.

Poznámka: přestože se v případě Bugatti 35 jedná o jednu z nejznámějších konstrukcí závodního vozu historie, jsou publikovány ohledně jeho technické specifikace rozdílné údaje, proto berte, prosím, technická data s určitou rezervou.

Na závěr speciální dík Honzovi Procházkovi, on ví za co.

Informace čerpány z následujících publikací: Královská Formule - Zdeněk Čížek, česká a anglická Wikipedia, Grand Prix History, Supercars.net, z internetu obecně a z archivu autora článku.