Target Chip Ganassi Racing

Historie

Když Floyd  "Chip" Ganassi zahajoval svou jezdeckou kariéru v sérii CART v roce 1981, pravděpodobně netušil, že kromě nepříliš úspěšného závodníka se jednou stane majitelem jednoho z nejdůležitějších týmů amerického motorsportu a zařadí se po bok takových velikánů, jakými jsou Roger Penske či Carl Haas. Poté, co jeho jezdeckou kariéru ukončilo těžké zranění, Ganassi se rozhodl postavit se za boxovou zeď v roli majitele týmu. Pro začátek se stal spolumajitelem stáje Pata Patricka, ale v roce 1990 se rozhodl postavit na vlastní nohy a s pomocí sponzorských peněz řetězce obchodních domů Target založil vlastní stáj.

Od té doby stáj získala celkem pět titulů šampióna série, z toho v CART čtyři v řadě s Jimmym Vasserem, nezapomenutelným Alexem Zanardim a Juanem Pablem Montoyou, další titul pak již v IRL přidal Scott Dixon. Chipovi piloti získali celkem 56 vítězství včetně jednoho v tolik ceněné pětistovce v Indianapolis a 54 postavení na čele startovního pole.

Chip Ganassi zůstal věrný sérii CART až do roku 2002, přestože se již v roce 2000 zúčastnil "exkurse" týmů CART do Indianapolis, kde tehdy piloti CART v čele s Montoyou zcela vymazali konkurenci v podobě pravidelných účastníků IRL. Po přechodu týmu do IRL v roce 2003 získal Scott Dixon s těžko porazitelným motorem Toyota za zády titul šampióna série. V dalším roce to už tak slibné nebylo a totální krize zasáhla tým v roce 2005. Chip tehdy nasazoval dokonce tři vozy s Dixonem, Manningem a Briscoem, ale tentokrát tahala v souboji s Hondou za kratší drátky Toyota a Ganassiho jezdci bojovali marný boj, kdy nedostatek výkonu motoru museli nahrazovat nastavením vozu na minimální možný přítlak a následnou jízdou na samé hranici přilnavosti. Výsledkem byl neskutečný počet karambolů a zničených vozů vrcholící hrůzastrašnou havárií Briscoea na Chicagolandu.

Pro další rok proto Ganassi přezbrojil tým jak po stránce šasi, tak po stránce motoru a rázem se všechny zkušenosti z roku 2005 s hledáním setinek vteřin dokonalým nastavením vozu promněnily ve výhodu. S novou jezdeckou akvizicí v podobě Dana Wheldona, který se připojil k Scottu Dixonovi, se tým stal vážným uchazečem o vítězství v závodech a oba jezdci byli v boji o titul šampióna série až do posledního závodu.

I v roce následujícím bojoval tým o titul znovu a Dan Wheldon nakonec prohrál se Samem Hornishem až podle pomocného kritéria, neboť oba jezdci sice měli stejně bodů, ale Wheldon získal pouze dvě vítězství, zatímco Hornish čtyři. V loňské sezóně se situace téměř opakovala, pouze s tím rozdílem, že o titul bojoval Scott Dixon s Dariem Franchittim, a to až do posledního kola posledního závodu. Do něj najížděl Dixon jasně první a se zjevně lepším vozem, jenomže při výjezdu ze třetí zatáčky mu došlo palivo. Vzpomínáte na ten strhující závěr s Tomášem Richterem u mikrofonu?

Sezóna 2008 - konečně zase šampióny?

Po třech letech v pozici korunních princů šampionátu nastupují Dixon, Wheldon i celý tým s jediným cílem. Prolomit konečně smůlu v boji o titul a rozhodnout vše pokud možno ještě během sezóny. Zatímco Dan Wheldon se zjevně cítí lépe na oválech, kde pokud má svůj den dokáže zcela deklasovat konkurenci, Scott Dixon se v průběhu posledních let stal nekorunovaným králem silničních okruhů IndyCar Series. Ve Watkins Glen je držitelem rekordních tří po sobě jdoucích vítězství a  Wheldon drží stejný primát na oválu v Homesteadu. Tým bude bezpochyby těžit ze finančně zajištěného a stabilního technického zázemí, kterému vládne zkušenou rukou Mike Hull.

Během zimní přestávky angažoval tým dalšího nadějného Brita, vítěze loňského ročníku IndyPro Series Alexe Lloyda. Ještě před zánikem série CCWS, kdy IndyCar Series hrozil nedostek vozů, se spekulovalo o tom, že Lloyd se stane třetím Ganassiho jezdcem. Další možností bylo, že Lloyd smluvně vázaný ke Ganassimu bude "zapůjčen" do stáje Vision Racing spolu s patřičným finančním obnosem, který umožní Britovi absolvovat sezónu, aniž by Chipův tým musel rozmělňovat své síly mezi tři vozy. Všem těmto plánům však udělal konec příchod stájí z CCWS a následný dočasný nedostatek vozů.

V posledních týdnech se pak mluvilo i o možnosti, že by Ganassi nasazoval třetí vůz pro Paula Tracyho, ale všechna jednání prozatím uvázla na mrtvém bodě z důvodu smlouvy, která i nadále váže Kanaďana k Gerrymu Forsythovi. Je však otázka, nakolik myslel Ganassi angažování Tracyho vážně, protože cíl týmu je jasný. Titul, ke kterému ho má dovést zkušená dvojice Wheldon a Dixon.

Zbarvení vozů - poznejte svého oblíbence během přenosů na Galaxii Sport

Vzhledem k dlouhodobé smlouvě s hlavním sponzorem Target nasazuje Ganassi vozy v kombinaci červené a bílé barvy, přičemž dobrým rozpoznávacím znamením jsou bílé boční plochy přítlačných křídel na voze Scotta Dixona se startovním číslem 9, zatímco na Wheldonově 10 jsou červené. Je velmi pravděpodobné, že v některých závodech se některý z vozů objeví v alternativních zbarveních sponzorů Energizer - modrá a Fujifilm - zelená.

Scott Dixon, startovní číslo 9

Dan Wheldon, startovní číslo 10 

(na obou fotografiích jsou dobře vidět i rozdílné aerodynamické prvky pro závody na oválech a silničních okruzích)

Dan Wheldon

Nespoutaný bouřlivák s podivnou zálibou v botách a superkvalitním oblečení (sám o sobě tvrdí, že je majitelem několika set párů luxusní obuvi) se na oválech proměňuje v jednoho z nejrychlejších pilotů, který s dobře nastaveným vozem dokáže využívat plnou šíři trati a cítí se stejně dobře u vnitřní čáry jako centimetry od betonové zdi. Svou kariéru v IndyCar začal v roce 2002 u Panther Racing, ale již v dalším roce se stal členem prominentního týmu Michaela Andrettiho, pro který získal v roce 2005 vítězství v Indy, za které se mu díky čtvrtému místy Danici Patrick ani nedostalo náležitého ocenění. Možná i následkem toho se rozhodl hned v následující sezóně přejít do týmu Chipa Ganassiho.

Letošní rok zahájil Dan svatbou se svou přítelkyní Susie Behm v St. Petersburgu. Vzhledem k tomu, že v kalendáři IndyCar Series zřejmě brzy přibude silničních okruhů, na kterých to Danovi zpravidla tak nejde, může být letošní rok jednou z posledních příležitostí na získání druhého titulu.

Scott Dixon

Scott je povahově pravým opakem svého stájového kolegy, což se často projevuje i na závodních tratích, kde zpravidla volí opatrnější a promyšlenější strategie. Vzhledem k tomu, že je vynikajícím pilotem na silničních okruzích, které natrénoval ještě v dobách CART, si může na oválech občas dovolit nejít zcela na hranu. V loňském roce však jistě zjistil, jak důležitý je každý bod a tak bude zajímavé sledovat jeho letošní snažení na oválech.

Rodák z novozélandského Aucklandu, jehož oba rodiče závodili na prašných oválech, získal první titul v třinácti! letech v seriálu formule Vee, to vše se speciální licencí, která mu umožňovala zasednout do monopostu v tak časných letech. Po vítězství v seriálu Dayton Indy Lights v roce 2000 se hned v roce následujícím zapsal do historie jako nejmladší vítěz závodu CART v Nazarethu ve věku 20 let, 9 měsíců a 14 dní.

I Scott Dixon se rozhodl zahájit letošní sezónu sňatkem. Do manželského svazku s Emmou Davies vstoupil 16 února v Londýně.