Will Power přesně po roce zažije návrat na dráhu, kde loni havárie s Nelsonem Philippem v tréninku ukončila jeho sezónu, neboť si z ní odnesl zlomené obratle. Loni startoval Power v IndyCar příležitostně. Měl slíbený start v prvním závodě a v Indianapolis, nakonec se z toho vyklubalo více závodů, ale poslední dva, Sonomu a Miami, zmeškal kvůli nehodě. Minulý týden již tým na okruhu testoval a Power ocenil změny, které byly provedeny za účelem zvýšit bezpečnost, především instalaci velkých výstražných světel pod slepé zatáčky.

Kalifornská trať ve strategicky významné oblasti nedaleko San Franciska vznikla až koncem šedesátých let. Dva vášniví lovci, Robert Marshall Jr. a Jim Coleman, si kopcovitý terén v okrese Sonoma během jednoho honu jako ideální místo pro svou další lásku – automobilové závody.  Na začátku srpna 1968 začala výstavba okruhu, už 1. prosince byla dráha otevřena. O její vzestup se chtěla pokusit společnost Filmwas Corporation, trať v roce 1969 odkoupila. Přivedla do okolí San Franciska závody národního mistrovství USAC (přímý předchůdce dnešní IndyCar). Dan Gurney vyhrál jediný závod USAC v Sonomě. Jediný proto, že hned následující rok společnost Filmwas Corporation zkrachovala a trať čekalo uzavření.

Kolo s Ryanem Hunter-Reayem:

Naštěstí kalifornské podnebí prakticky postrádající zimu přímo přeje závodům a působí zde spousta závodních škol. Jedna taková, kterou vedl Bob Bondurant, se přesunula právě na Sears Point Raceway, jak se trať jmenovala. Po hubených letech se začalo v roce 1977 poprvé blýskat na lepší časy, okruh si vyhlédlo americké mistrovství Superbiků a od osmdesátých let také juniorská série Formula Atlantic.

Úplné zmrtvýchvstání Sears Point Raceway přišlo až díky zániku další významné kalifornské dráhy, okruhu v Riverside. NASCAR tak přišel o svůj tradiční kalifornský závod na přírodním okruhu, ale nechtěl se tak snadno vzdát. V Sonomě byl položen nový povrch, trať měla několik konfigurací a jedna se zdála být vhodná i pro NASCAR .

NASCAR začal v Sonomě závodit v roce 1989. Trať měla jedno specifikum v kalendáři NASCAR nevídané – málo boxových stání v pit lane. Nebylo možné jich tam umístit více jak 34 a tak týmy byly nuceny stání sdílet nebo stavět v garážích. Jakmile někdo s „vlastním“ stáním vypadl, přesunulo se jeho stání jinému jezdci. Částečné řešení přišlo po pár letech. Uvnitř jedenácté zatáčky byly vybudována další stání, přezdívaná Gilligan´s Island, podle známého amerického sitcomu o trosečnících na ostrově. Jezdcům, kteří se kvalifikovali na 35. až 43. místě připadla tato stání. Jelikož byla pit lane kratší, musely vozy čekat v boxech 15-20 vteřin, aby nezískali náskok oproti těm stavějícím normálně v boxech.

Nehoda z loňského prvního tréninku:

Gilligan´s Island měl několik nevýhod, tou hlavní bylo, že tým neměl během závodu přístup do garáže, což zhoršovalo možnost týmu, pokud šlo o opravy vozů. Navíc pokud jezdec vypadl ze závodu, tým musel čekat uvnitř okruhu, než závod skončil. Řešení přišlo až v roce 2002, když byla hlavní rovinka oddělena od závodní dráhy pro dragstery a podél ní byla protažena pit lane, takže se do ní vešlo celé startovní pole NASCAR.

To už pomalu začala Georgeova Indy Racing League pokukovat po možnosti expandovat mimo ovály. Vzhledem k tomu, že formule pro IndyCar Series byly stejně jako speciály NASCAR stavěny na ovály, zvolila IRL stejnou cestu a zařadila okruhy ve Watkins Glen a právě v Sonomě. Výjimkou je městský okruh v St. Pete, který se stal prvním neoválovým závodem IndyCar Series.

Nejlepší momenty z loňského závodu:

Formule zavítaly do Sonomy poprvé v roce 2005. Závod vyhrál Tony Kanaan. Nováček Marco Andretti triumfoval další rok. Zajímavostí kalifornského okruhu zůstává, že zde nikdo nevyhrál dvakrát. Kromě Kanaana a Andrettiho zde zvítězili Dixon, Castroneves a Franchitti.

Právě Kanaan je jedním ze dvou jezdců, kteří tento víkend mění zbarvení vozu. Jeho primárním sponzorem bude Dr. Pepper a vůz ponese podobné barvy, jako monoposty týmu Penske. Druhým jinak zbarveným vozem bude stroj JR Hildebranda, který v černovínovém zbarvení bude propagovat sponzora TranSystem. Do bílofialového vozu Quick Trim se vrací Graham Rahal.

Infineon Raceway
Délka trati: 2,22 míle (3,75 kilometrů)
Délka závodu: 80 kol, 184 mil
Loňský vítěz: Dario Franchitti (Target Chip Ganassi Racing)
Loňské pole position: Dario Franchitti – 1:16.7987
Rekord okruhu: Ryan Briscoe (Target Chip Ganassi Racing, 2005) 1:16.4913