Start se z estetického hlediska rozhodně příliš nepovedl. Startovní formace příliš nepřipomínala řady po třech vozech, ve skutečnosti už před startovní čárou měl Dixon náskok. Tagliani se propadl na třetí místo, ale jeho sestup měl jen krátkého trvání a od třetího kola začal Tagliani znovu postupovat dopředu. V osmém kole se vítěz kvalifikace zase ujal vedení.

To už ale smutně skončil příběh Simony de Silvestro. Švýcarská závodnice jedoucí se zafačovanýma rukama, kde pod obvazy skrývala popáleniny druhého stupně z nehody v tréninku, otřela svůj monopost o zeď. Tým ji povolal do boxů, kde zkontroloval zavěšení. De Silvestro nabrala ztrátu tří kol. Ještě to zkusila, odjela celkem 44 kol, než ji tým kvůli horšícímu se ovládání stáhl, ale od samého počátku závodu bylo jasné, že letos to Simoně v Indianapolisu nevyjde.

Podobně dopadl velmi záhy Paul Tracy. Veterán se sice po loňském neúspěchu kvalifikoval do závodu, ale ve 21. kole se ocitl v boxech poté, co otřel stejně jako De Silvestro svoji Dallaru o zeď. Tým strávil více jak 20 kol opravou vozu a Kanaďan se na dráhu vrátil s obrovskou ztrátou.

Ta mohla být ještě o několik kol větší, ale ve stejné chvíli, kdy Tracy stál v boxech, třetí jezdec navedl svůj monopost příliš blízko zdi. Tentokrát se to povedlo Satovi. Sato ovšem narazil prudce, zlomil zavěšení a do boxů už se svoji silou nedostal. Na dráhu poprvé vyjel pace car.

Tracyho kontakt se zdí a Satova nehoda:

Během následujícího kola zastávek v boxech na sebe poprvé výrazně upozornil tým Rogera Penskeho, bohužel ne zrovna tak, jak by si „Captain“ představoval. Will Power odjel od mechaniků se špatně upevněným pravým zadním kolem, které se ihned oddělilo a putovalo svoji vlastní cestou po pit lane. Power musel dokončit celé kolo v trojkolce, mechanici mu v boxech nasadili pneumatiky na všechna čtyři kola, ale Power, do té doby nejvýše umístěný vůz Team Penske, samozřejmě ztratil a jízda „po třech“ také vozu zrovna nesvědčí.

Jezdci poprvé v Indianapolisu předvedli restarty po dvojicích. Něco, čemu se v týdnu před závodem neúspěšně snažili zabránit. Restart proběhl ve 27. kole při pořadí první pětky Tagliani, Dixon, Bell, Servia a Franchitti. Oba vozy Chipa Ganassiho se posunuly o jednu příčku. Dixon převzal vedení, víc se ale už nestihlo udát. Obavy z nové procedury restartů se částečně potvrdili. Bitvu tří vozů v první zatáčce odnesl nejhůře EJ Viso, jehož kontakt s monopostem Jamese Hinchcliffa poslal do zdi.

První restart a nehoda EJ Visa:

Na dalších 5 kol byl závod zpomalen. Restart proběhl v 33. kole, Dixon udržel vedení, byť s Taglianim sváděli těsný souboj. Na třetí příčku postoupil Franchitti, na čtvrtou pak Dan Wheldon. A protože na pátém místě jezdil Townsend Bell, byla první pětka kompletně rozebraná dvěma týmy. Dixon a Franchitti zastupovali stáj Chipa Ganassiho, Bell s Taglianim jsou jezdci stáje Sama Schmidta, Dan Wheldon sice jede za stáj Bryana Herty, ale díky spolupráci se Schmidtem byli Bell a Tagliani jeho stájovými kolegy.

Po čtvrtině závodu, tedy v 50. kole, byla první desítka seřazena v pořadí Dixon, Franchitti, Wheldon, Tagliani, Bell, Kanaan, Carpenter, Meira, Servia a Rice. 30 vozů pokračovalo v závodě, 28 z nich ve stejném kole jako lídr závodu.

Druhé kolo zastávek v boxech zahájili pod zelenou vlajkou v 60. kole Wheldon a Bell. Dixon vydržel ještě jedno kolo, Franchitti ještě o kolo více. Zrovna, když byl skotský pilot v pit lane, vyjížděl z ní Jay Howard. Z jeho vozu uletělo pravé zadní kolo a Howard skončil opřený o vnitřní ochrannou bariéru. Vyvolaná žlutá fáze přinutila několik jezdců zajet do boxů jen pro krátkou dávku paliva, které by jim jinak před otevřením pit lane došlo na dráze. Na pitstopech nejvíce vydělal Hildebrand skákající ze 17. na 6. příčku. Vydělal i Dario Franchitti. Protože během jeho pit stopu byly vyvěšeny žluté vlajky, zpomalilo celé pole a Franchitti se dostal do vedení.

Jay Howard ztrácí kolo:

Byli tu i jezdci, kteří výrazně ztratili. Hlavně Tony Kanaan, ten byl před pit stopy šestý, ale při vjezdu do boxů mu Conquest Racing poslal do dráhy vyjíždějící Pippu Mann. Kanaan se sice kolizi vyhnul, ale netrefil se už do svého boxového stání, mechanici jej museli zatlačit zpět a po boxech se Kanaan ocitl 23.

Dixon vypadal na rychlejšího jezdce Target Chip Ganassi Racing, potřeboval jen tři kola po restartu k návratu na první místo. Franchitti ale neměl v 73. kole kam spěchat a svému stájovému kolegovi vedení přepustil.

79. kolo rozhodlo o tom, že ani výměna stáje nepomůže Hunter-Reayovi k dobrému výsledku. Američan, který se s týmem Andretti Autosport do závodu nekvalifikoval a převzal vůz Bruna Junqueiry, odřel vůz o zeď. Ačkoliv nedošlo k poškození, přišel Hunter-Reay o šanci bojovat o vítězství, protože jej záhy předjelo čelo závodu a nadělilo mu celé kolo.

Těsně před polovinou závodu došlo na další kolo zastávek v boxech. Opakoval se scénář z předešlých pit stopů. Opět je zahájili Wheldon s Bellem, ale tentokrát o dvě kola dříve, než Dixon. Franchitti vydržel další kolo a znovu během jeho pit stopu došlo k havárii jednoho z nováčků, tentokrát nezvládl ojeté pneumatiky James Hinchcliffe a vrazil do ochranné zdi. Znovu někteří jezdci museli brát krátkou dávku paliva, aby vůbec vydrželi do otevření pit lane (a znovu toto postihlo třeba Danicu Patrick). Na Hinchcliffově nehodě nejvíce těžili ti, kteří stavěli v momentě výjezdu zaváděcího vozu. Kromě Franchittiho se to povedlo i Serviovi a Andrettimu. Naopak sen o vítězství se začal rozpadat Alexi Taglianimu. Jeho vůz měl problémy s teplotou oleje a Tagliani navíc odjel z boxů doslova s mechanikem ležícím pod autem, který se snažil něco očistit na zadní části vozu. Po restartu byl Tagliani výrazně pomalý a propadl se až na 12. místo.

Hinchcliffe a kontakt se zdí:

Při restartu vedl Franchitti, za ním byl vůz Helia Castronevese, který byl ale o kolo zpět. Trojnásobný vítěz se ale nechtěl vzdál lacino a znovu se vrátil do stejného kola coby lídr. Castroneves se zřejmě modlil za žlutou fází, ale ta ne a ne přijít. Navíc se našel nový vyzyvatel. Franchittiho ve 113. kole překonal Servia a záhy znovu nadělil Castronevesovi kolo, tentokrát definitivně. Servia si vedení užíval do 129. kola, pak jej znovu překonal Fanchitti. Když v 135. kole Bell zahajoval další kolo pit stopů, ztratil jeho stájový kolega Tagliani celé kolo, když jej předjel Franchitti.

Pit stopy žádné drama nepřinesly, jen Kanaan se už dokázal znovu propracovat na sedmé místo. Bohužel pro Taglianiho krátce po pit stopech, konkrétně v 148. kole, závod skončil úplně. Tagliani narazil do zdi, zlomil zavěšení pravého předního kola a pouze se pomalu došoural do boxů, kde svůj vůz odstavil. A v tu chvíli se začalo míchat se strategií.

Konec polemana Taglianiho:

V 150. kole, přesně po ¾ závodu část jezdců zajela do boxů, z jezdců ve stejném kole coby lídr to byli Bell, Baguette, Andretti, Briscoe, Kimball a Scheckter. K tomu, aby závod dokončili bez dalšího pit stopu, by ovšem potřebovali několik velmi dlouhých žlutých fází. To se ale nejevilo jako absolutně nemožný scénář.

Při restartu bylo pořadí první desítky následovné: Franchitti, Dixon, Servia, Wheldon, Kanaan, Hldebrand, Patrick, Rahal, Carpenter a Andretti, ve stejném kole jako Franchitti bylo 15 jezdců. Zatímco si fanoušci lámali hlavu s otázkou, jestli do dění ještě promluví Schmidtova či Penskeho stáj, jejichž jezdci zkusili gambl se zastávkou v boxech, srazili se Bell a Briscoe v první zatáčce, čímž pro oba závod skončil. Bell v první zatáčce zatočil do vedle něj jedoucího Briscoeova vozu a druhý náraz o vnější ochrannou zeď jejich závod ukončil. Aby toho pro Rogera Penskeho nebylo málo, Castroneves najel na úlomek z jednoho z vozů a prořízl pneumatiku.

Opět se začalo hrát na strategii. Teď by ještě jedna další žlutá fáze k dojetí stačila. Baguette a Kimball na to reagovali dalším pit stopem, přidala se k nim i Danica Patrick. Když vedení závodu povolalo zpět pace car, zastavili i Hildebrand a lídr závodu Franchitti.

Bell a Briscoe končí v závodě:

Situace byla následovná. Jezdci, kteří stavěli jen při Taglianiho nehodě by potřebovali několik žlutých fází, aby se dostali do konce. Patrick a Baguetteovi chybělo asi 7 kol. Franchitti dostal do sluchátek zprávu, že jemu chybí palivo na poslední čtyři kola. Hildebrand na tom zákonitě musel být podobně.

Závod vedl znovu Servia, ale okamžitě se před něj dostal Graham Rahal, který po startu z předposlední řady jel skvělý závod. V první pětce byli ještě Dixon, Kanaan a Wheldon. Danica Patrick jela všelijak, jen ne zrovna ekonomicky, místo šetření paliva jela naplno a postupovala polem vzhůru. V 177. kole ji postup začali usnadňovat soupeři zajíždějící k posledním pit stopům, ty otevřel Wheldon. Naopak Baguette, jedoucí na stejné strategii jako Patrick, se nikam nehnal a než začala poslední vlna zastávek v boxech, byl až jedenáctý, Danica šestá.

Graham Rahal (uprostřed) odjel výborný závod 

V 179. kole zajel každý, kdo netankoval při posledních neutralizacích, do boxů a Danica převzala vedení. Teď potřebovala žlutou fázi a pokud možno hned. Přestože nezajížděla zrovna zázračná kola, měla palivo už jen na 10 kol. Naopak mílovými kroky ji začal stahovat Baguette a než v 190. kole, společně s Marcem Andrettim, zajela do boxů, už byl ve vedení Baguette.

Ten předvedl úctyhodnou práci s šetřením paliva. Za ním byli dva jezdci, kteří stavěli na konci žluté fáze, tedy Franchitti a Hildebrand, prvním z jezdců, co měl mít palivo až do konce, byl Scott Dixon. Nejhůře na tom s palivem byl zjevně Franchitti, který zajížděl kola průměrnou rychlostí cca. 208 mil v hodině (ostatní jezdili o nějakých 17-18 mil za hodinu rychleji). Franchitti ztratil druhou pozici ve prospěch Hildebranda a když tři kola před koncem zajel Baguette do boxů, dostal se Hildebrand do vedení.

A teď to bylo jen na mladém Američanovi. Jeho starší sok Franchitti evidentně byl na suchu, předjel ho už i Dixon a v nájezdu do posledního kola musel do boxů. Ale i loni tým Panther Racing předvedl lepší strategii při šetření s palivem než Ganassiho stáj a Franchitti. Tehdá Wheldon závodící za stáj šetřil palivo na začátku stintu a byl schopný Franchittiho v závěru závodu výrazně stahovat. Letos si Hildebrand jel pro vítězství. V polovině prvního kola začala většina lidí věřit, že palivo v jeho Dallaře vydrží.

A vydrželo by, jenže v poslední zatáčce Hildebrand předjížděl Kimballa, jehož nádrž byla prázdná a rychlost kolem 180 mil v hodině, dostal se z ideální stopy, ztratil nad vozem kontrolu a vrazil do zdi. Jeho monopost se srovnal s bariérou a sunul se stále směrem k cílové pásce. Hildebrand měl v tu chvíli náskok 10 vteřin na druhého jezdce, kterým byl již Wheldon. Ale ani to nestačilo. Vůz sice proťal cílovou pásku, ale Wheldon to dokázal o dvě vteřiny dříve a nějakých 100 metrů před koncem závodu se letos poprvé ujal vedení. Hildebrand projel 799 zatáček bezchybně, tak 800stá se mu stala osudnou.

Neskutečný závěr závodu:

Wheldon si dojel pro své druhé vítězství v Indy500, pro vítězství, se kterým nikdo, ani on sám, 15 vteřin před koncem nepočítal. Na tým Panther Racing zase zbylo druhé místo. Už počtvrté v řadě, poslední dva ročníky právě Wheldon dokončil druhý a před ním se to povedlo Vitorovi Meirovi. Dnes na jejich tradici navázal JR Hildebrand. Není pochyb o tom, že získá alespoň ocenění pro nejlepšího nováčka, ale to je jen slabou náplastí na ztracené vítězství na cílové rovince.

Podruhé v historii došlo ke změně lídra závodu v posledním kole.  V roce 2006 na posledních metrech přišel o vedení tehdá také nováček, Marco Andretti, Sam Hornish jej předjel pár metrů před cílem. Hildebrand není ani prvním nováčkem, který rozbil vůz, když vedl. I to už před ním někdo dokázal, konkrétně Tomas Scheckter v roce 2002. Dan Wheldon ale je a nejspíš navždy zůstane, jezdcem, který v Indy vyhrál a vedl nejmenší část závodu.

Dan Wheldon vítězí ve své druhé Indy500 

Finiš závodu traťový komisaři dlouho přezkoumávali. Tým Panther Racing se ptal, jestli je Wheldonovo předjetí v souladu s pravidly, protože ve chvíli, kdy Hildebrand havaroval, byla vyhlášena žlutá fáze. Ale protože Hildebrandův vůz byl evidentně poškozený, označil sportovní ředitel IndyCar Brian Barnhart předjetí za bezproblémové a tým Panther Racing protest nepodal. Podal jej ale Target Chip Ganassi Racing kvůli předjetí Dixona Serviou v poslední zatáčce závodu. Toto předjetí nebylo uznáno a Dixon se vrátil na páté místo před španělského pilota.

Výborný závod odjel Graham Rahal, ačkoliv většinu závodu nebyl příliš vidět, tým spočítal, že během závodu předjel 66 vozů! Kdyby třetí muž v cíli předjel ještě dva další, zvítězil by přesně 25 let poté, co se to podařilo jeho otci Bobbymu. Čtvrtý v cíli Tony Kanaan také odjel skvělý závod, zvlášť když se musel polem prokousávat dvakrát. Ukázal, že i s týmem KV Racing se s ním musí nadále počítat a to i na oválech. Ale na své první vítězství v Indy stále čeká. A protože začal vyhrožovat odchodem do důchodu, tak se jej možná ani nedočká.

I takto se dá v Indy dojet pro druhé místo, Hildebrand to dokázal po dvou kolech 

Naopak na letošní ročník bude hodně rychle chtít zapomenout tým Rogera Penskeho. Poslední pětistovka se současnou generací vozů Dallara se týmu vůbec nepovedla. Žádný z pilotů nedokončil ve stejném kole co lídr závodu a největší Penskeho rivalové, tým Chipa Ganassiho, měl všechny čtyři vozy před Penskeho stájí. Ale ani Ganassi z Indianapolisu nebude odjíždět spokojený. Výkon Grahama Rahala byl sice skvělý, ale Dixon s Franchittim většině závodu dominovali a ve výsledku z toho jsou jen 5. a 12. místo.

Slavit tak budou jiní. Dan Wheldon, majitelé stáje Bryan Herta a Steve Newey a Sam Schmidt, který týmu poskytoval technickou podporu. A start by nebyl možný bez další bývalé stáje IndyCar a její (především finanční) podpory. Wheldon používal v Indy číslo, které je v posledních letech známé díky týmu, který často měnil jméno a ještě častěji vlastnickou strukturu, naposledy byl známý jako Team 3G. A jeho bývalý vlastníci prostřednictvím nahrávací společnosti Curb Records poskytlo Hertovi a Wheldonovi potřebné finanční prostředky.

Na Hertův malý tým se podruhé v řadě v Indy usmálo štěstí. Loni se stal zázrak během druhého dne kvalifikací, dva jezdci odvolali své časy a nedokázali se zlepšit, což tehdejšího pilota stáje Sebastiana Saavedru, ležícího po nehodě v nemocnici, katapultovalo zpět na startovní rošt. Letos jim vítězství spadlo do klína v posledních metrech. Je ale zatím ve hvězdách, jestli ještě uvidíme letošního vítěze Indy v akci, neboť program stáje Bryana Herty byl jen na tento jeden závod. Další závod (dokonce dva krátké závody) se jede už za čtrnáct dní na oválu v Texasu, kde Wheldon byl v kariéře třikrát třetí. A kde jinde by měl mladý tým sehnat sponzory, než na ovále v jednom z nejbohatších států USA?