Novinky

  • 13.11.2024 Bad Maffei opouští místo ředitele Liberty Media

  • 12.11.2024 Bad Niels Wittich s okamžitou platností odstoupil z pozice ředitele závodů F1

  • 12.11.2024 Neutral Dan Fallows končí jako technický ředitel Aston Martinu

Facebook Instagram

David Holland

David Holland

Rozhovor se známým statistikem.

Pro mnohé fanoušky motoristického sportu a Formule 1 predevším, vždy existovala potřeba shromažďovat výsledky a statistiky. Mnohdy to ale nebylo lehké a většina takových kolekcí zahrnovala kupu novinových výstřižků a ručně psaných poznámek, které jenom ti nejpořádnější byli schopni si udržovat v jakémsi pořádku.

Pro ty úplně nejzapálenější byla k dispozici koupě ročenek Autocourse, které ale v době před internetem byly jenom těžko k dostání, zvláště mimo Velkou Británii. V Anglii časem začaly vycházet i (kvůli barvě vazby) takzvané ‘černé knížky’ A Record of Grand Prix & Voiturette Racing, autorů Paul Sheldona a Duncan Rabagliatiho (později se přidal David Smith), jenže ty byly ještě hůře sehnatelné, navíc poměrně velmi drahé, a málokdo o jejich existenci vůbec věděl. Krátce řečeno, chyběl kompaktní, přesný a lehce dostupný soubor výsledků a statistik.

Konečně v roce 1989 se na scéně objevil David Hayhoe s knihou Grand Prix Data Book, která nabízela právě tento dříve neexistující formát, i když omezený pouze na závody mistrovství světa Formule 1...Autocourse a černé knížky zahrnují data z různých a četných kategorií motoristického sportu. Ať tak či onak, GPDB v širším světě Formule 1 velmi rychle našla svoje místo a vyšla v doplněných reedicích po sezonách 1994, 1996, 2000, a 2005. Na všech těchto dalších vydáních se už vedle Davida Hayhoe podílel i David Holland, kterému jsem položil následujících deset otázek.

AN: Jak jsi se překlenul od obyčejného fanouška k serioznímu statistikovi, který se dostal až ke spolupráci s Davidem Hayhoe na knížkách GPDB?

DH: Byl jsem jedním z těch, kteří svoje klukovské záliby, v mém případě automobilové závody a rybaření, dali na čas k ledu a vrátil jsem se k nim až potom, když jsem se trochu usadil. Což bylo zhruba v polovině osmdesátých let a v té době jsem znovu začal sledovat všechny závody mistrovství světa v televizi. Zároveň jsem chtěl dohnat ty zameškané roky a proto jsem četl všechno, co mi přišlo pod ruku.

V části Londýna, kde jsem tehdy bydlel, naštěstí byla v tomto směru docela slušně vybavená veřejná knihovna. S manželkou jsme tehdy koupili byt hned vedle Wimbledon Commons a já jsem brzy zjistil, že bydlíme mezi dvěma světovými šampiony! Možná 100 metrů na jih byl James Hunt a nedaleko na sever v Putney Heath bydlel Alan Jones.

Vážnější zájem o statistiky ve mě asi vzbudila návštěva Brands Hatch v roce 1984, kde jsem si tehdy koupil takovou malou knížku, ve které dal Mike Kettlewell dohromady data o mistrovství světa Formule 1 od roku 1950. Z toho, co jsem si přečetl jinde se mi zdálo, že jeho informace obsahují poměrně dost nepřesností a řada faktů úplně chyběla. Dokonce jsem mu tehdy napsal a navrhnul jsem mu, že jeho data doplním a upřesním, ale on neprojevil žádný zájem a zastával názor, že získat kompletní a přesné informace by stejně bylo nemožné. Později jsem si ale koupil vynikající knížky, ve kterých Mike Lang popsal všechny dosavadní mistrovské závody, a s jejich pomocí jsem si začal uspořádávat detaily o všech pilotech, okruzích, a vozech s myšlenkou na vydání vlastní knihy.

Zhruba o rok později jsem na nějakém večírku věnovanému motoristickému sportu potkal Davida Hayhoe, který měl velmi podobnou myšlenku, a zároveň byl se svou prací oproti mě dost popředu. Domluvili jsme si další schůzku v jižním Londýně a v té době už i vyšla jeho knížka. Když jsem měl možnost tuto první GPDB pořádně prohlédnout, rozhodl jsem se s Davidem spojit síly a spolupracovat na nové rozsáhlejší verzi.

AN: Před deseti a především 20 lety byla GPDB více-méně jediným spolehlivým zdrojem statistik Formule 1 a zůstává velmi užitečná i dnes. Zajistit, aby všechny informace byly co možná nejpřesnější tě stálo nesčetné hodiny titěrné práce. Dnes ale většina lidí získává informace z internetu, který nabízí ohromující množství dat, ale zároveň některé web-stránky jsou mnohem méně spolehlivé, než jiné. Jak se na to všechno díváš ty?

DH: Já jsem velkým zastáncem knih...měli by jste vidět moje police. A není nic lepšího, než si čas od času sednout s dobrou knížkou v ruce a dobrou lahví po ruce...proto věřím, že pro knihy vžycky bude prostor. Internet ale každopádně převažuje a navíc je schopen se vyvíjet doslova každý den. Naštěstí většinou není tak těžké rozpoznat kvalitní web-stránky od těch opravdu amatérských a myslím, že každý s trochou základních znalostí se může těm nejhorším poměrně snadno vyhnout.

Velkou výhodou internetu je i to, že chyby, věř mi, že i při nejlepší vůli každy občas nějakou udělá, můžou být po odhalení velmi snadno opraveny. A výsledky a statistiky můžou být doplněny ihned po každém závodě. Naproti tomu každá knížka je dříve nebo později zastaralá a všechny chyby, které v ní jsou, tam zůstávají napořád. Přesto si myslím, že jim ještě není odzvoněno a budou nadále existovat i vedle internetu.

AN: Spolupráce na GPDB tě ovšem neudělala zrovna boháčem, nebo ano?

DH: Vůbec ne. První knižku jsme v roce 1995 vydali na vlastní náklady, které jsme sotva získali zpět. Otevřelo nám to ale dveře k profesionálnímu vydavatelství, kterým byl Duke Marketing. Další edice vyšla pod jejich hlavičkou, a myslím, že se docela povedla. Až na to, že to byla opravdu velmi rozměrná kniha, které se velmi brzy začalo říkat (tady jde znovu o narážku na barvu vazby) Big Yellow.

Po pravdě řečeno jsme tehdy nějaké peníze vydělali a bylo toho dost na rodinnou dovolenou na Floridě. Ale když si vzpomenu na ty hodiny, které jsem tomu věnoval, tak si vůbec nejsem jistý, jestli to z čistě ekonomického hlediska opravdu stálo za to. Každopádně není ani zdaleka možné takovým způsobem živit rodinu. Poslední GPDB vyšla v edici Hynes Publishing a byla zřejmě ze všech nejlepší v rámci prezentace, úpravy a vůbec. Ale finančně z toho zase skoro nic nekáplo a nemyslím, že někdy vyjde další GPDB v knižní formě. Určitě ne ve stejném formátu.

AN: Později jsi spolupracoval i s Bertrand Gachotem a televizní stanicí SkyTV. Můžeš nám o tom něco říct?

(Tady je třeba upřesnit, že SkyTV je v Británii placený prémiový kanál. V roce 2002 tam F-1 na neplaceném kanále vysílalo ITV a Sky Sports se snažili přetáhnout diváky na svou stranu tím, že k vysílání přidali pár extra lákadel, včetně Davidova programu, ale především exkluzivní záběry z ‘on board’ kamer a podobně. Tento rok Sky TV získalo exkluzivní právo na živé vysílání všech závodů F-1 ve Velké Británii s tím, že BBC může některé závody také vysílat živě, ale ostatní jenom ve zkráceném záznamu. A.N.)

DH: Bylo opravdu super spolupracovat s aktivním pilotem, ze kterého skutečně viditelně vyzařovala soutěživost a úsilí dosáhnout úspěchu. Gachot se tehdy spojil s Davidem Hayhoe ohledně převodu dat z GPDB na jeho novou web-stránku iF1.com. Po první schůzce v hotelu nedaleko Weybridge (myslím, že on tehdy bydlel v Esher) jsme souhlasili s jeho nabídkou a uvolnili mu všechny naše materiály. Celkem jsem se s ním setkal asi třikrát v jeho londýnské kanceláři, která ale byla pokaždé na jiné adrese, i když vždycky v oblasti Holborn. Naposledy jsem ho pak viděl v lednu 2002, když už bydlel ve Španělsku a začal se plně soustředit na svůj nový projekt s Hype Energy Drink.

Nakonec se iF1.com tak říkajíc vůbec neposunulo od startovní čáry. Gachot měl evidentně příliš mnoho želízek v ohni a něco zákonitě potřebovalo propadnout roštem. V únoru toho roku jsem taky kontaktoval Sky Sports s nápadem uvést každé vysílání takovým krátkým souhrnem faktů a střípků o daném okruhu. Byl jsem opravdu velmi překvapen, když mi nabídli tříminutovou prezentaci před každým závodem. Jezdil jsem pak do jejich studia v Isleworth, kde jsem svůj příspěvek odříkal do kamery, zatímco za mnou promítali archivní tématické záběry. Což pak rychle začalo být zdrojem prvních problémů, protože za použití těch záběrů musel Sky platit Berniemu. Nakonec usoudili, že to stojí příliš mnoho peněz a bez velkých cavyků mě v půlce sezony zrušili.

Sedět před televizní kamerou pro mě osobně byl docela vzrušující a zároveň nervydrásající zážitek. Výhodou bylo, že pár lidí, se kterými jsem ztratil kontakt se potom, když mě viděli na obrazovce ozvalo, ale nic z toho nemělo dlouhého trvání. Když se dívám zpátky, tak rozhodnutí Sky TV začít vysílat Formuli 1 zrovna v roce 2002 bylo dost nešťastně načasované. Byla to jedna z sezón, kdy Michael Schumacher naprosto dominoval a na konci sezony Sky Sports kanál pro F-1 zrušili. Tento rok jsou ale zpátky, a tak jsem jenom cvičně kontaktoval svého bývalého producenta...jenže ten mi vůbec neodpověděl!

A.N. Všichni máme vlastní názor na to, kdy zažila Formule 1 svou zlatou éru a je možná nevyhnutelné, že toto období je pro většinu z nás v minulosti. Které údobí nejvíce zapůsobilo na tebe?

DH: Každá éra ma svoje lepší i horší části. Piloti z padesátých let jsou zajímaví, protože většina z nich měla kromě závodění ještě normální zaměstnání a celkově byli mnohem více při zemi. Šedesátá léta byla obdobím kdy jezdil podle mě nejlepší pilot všech dob, Jim Clark. V sedmdesátých letech jsme zažili asi největší rozmanitost v konstrukci vozů (kdo by mohl zapomenout na šestikolku Tyrrell) a do sportu se zapojila i řada zajímavých sponzorů.

Osmdesátá léta s turbomotory a takovými borci jako Mansell, Prost, Senna, nebo Piquet měla možná nejlepší závody. Je těžké si mezi tím vším vybrat jedno určité období, ale přesto musím říct, že sezona 1976 byla opravdu vyjímečná.

AN: Nakolik ještě svět Formule 1 sleduješ a jaký je tvůj názor na dnešní situaci v tomto sportu?

DH: Pořád se snažím pokud možno sledovat televizní přenosy, i když jsem se rozhodl zatím neutrácet za Sky TV. Takže často vidím jenom sestřihy na BBC. V porovnání s moderními tilkedromy na mě mnohem více působí starší tradiční okruhy jako Monako nebo Spa-Francorchamps. Myslím ale, že závody jsou stejně vzrušující jako kdy předtím a všichni současní piloti jsou taky na opravdu vysoké úrovni.

Nejsem fanouškem KERS a pohyblivých křídel, navíc v kombinaci s rychle degradujícími pneumatikami. Připadá mi dost těžké dneska vidět opravdu skvělý předjížděcí manévr, ve kterém hrály hlavní roli umění a zkušenost pilota. Osobně přímo na závodech jsem byl naposledy v roce 2001, což je až neskutečně dávno. Každopádně doufám, že se v nepříliš vzdálené budoucnosti dostanu do Kanady a Indie.

AN: Pravidelně navštěvuješ i festival rychlosti v Goodwood...máš nějaké dobré historky?

DH: Na úplně prvním jsem nebyl, ale potom jsem vynechal už jenom jednou, když moje dcera měla promoce. Miluju tu atmosféru, kde se můžeš jenom tak procházet v paddock a mít opravdu na dosah ruky jak auta tak některé z přítomných pilotů. S mnoha z nich jsem za ty roky měl možnost prohodit alespoň pár slov, i když soudobí piloti jsou většinou okupováni lovci autogramů. Navíc je Goodwood v opravdu pěkné oblasti Anglie a vždycky se tam sejdu s řadou známých, se kterými pak většinou zapadneme do jedné z tamních hospůdek. Taky jsem tam měl možnost se setkat s několika americkými hosty, kteří byli vždycky velmi příjemní a otevření. Mezi jinými to byli Dan Gurney, Carroll Shelby, Chuck Daigh, nebo Danny Sullivan.

Ale přestože Goodwood Festival of Speed je skvělá akce, kterou můžu každému doporučit, ještě raději tam (do Goodwood) jezdím na Revival Meeting, když každé září Lord March slavnostně otevře celý okruh a my máme možnost se vyparádit do dobového oblečení. A závody, které to provázejí jsou opravdu na ostří nože, ne jenom procesí drahých hraček! Je to jako cesta zpátky v čase a každý, kdo to nezažil by měl tuhle návštěvu zvážit. Opravdu doporučuji. Kvalita startovního pole vozů i pilotů si nezadá s jakýmkoli jiným podnikem kdekoli na světě.

A.N. Prost nebo Senna?

DH: Spíše Prost, se kterým jsem se mimochodem poprvé v životě setkal právě letos v Goodwood na festivalu rychlosti. Senna byl asi rychlejší, ale osvojoval si na trati docela zvláštní privilegia. Kolize v první zatáčce v Suzuce 1990 a jeho manévr v Portugalsku 1988, kdy málem odtsrčil Prosta do zdi, jsou příklady chování, které opravdu nemůžu úplně pochopit ani omluvit.

AN: Navštívil jsi někdy Českou Republiku?

DH: Ano, v roce 2009 jsme s manželkou a pár přáteli v rámci oslav našeho výročí svatby navštívili Prahu. Nádherné město s pouličními muzikanty a sklepními hospůdkami, fantastická architektura. V centru města bylo ale opravdu draho a navíc jsme měli jeden z těch zážitků, na které člověk vzpomíná jenom nerad. V restauraci poblíž staroměstského náměstí jsme narazili na číšníka, který nejdříve ani nevěděl, jestli vůbec mají růžové víno, potom nám přinesl hlavní jídlo dříve než předkrm, a když pak došlo ještě k dalším přehmatům a nesrovnalostem, rozhodl jsem se nenechat žádné spropitné...což nakonec vyústilo až ke konfrontaci s vedoucím.

Přesto, v Praze se nám opravdu líbilo a všichni ostatní, se kterými jsme přišli do styku byli naprosto pohodoví. Nestihli jsme projít všechno, třeba židovský hřbitov, takže každopádně plánujeme se jednoho dne vrátit.

AN: Takže, nezapoměl jsem na něco?

DH: Co takhle dostat Formuli 1 do Brna? Mohlo by se střídat s Maďarskem a Tomáš Enge by mohl dělat komisaře.